Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dva telefonáty týdně, dvě hodiny vycházek. Z amerického obchoďáku je detence pro děti migrantů

Dva telefonáty týdně, dvě hodiny vycházek. Z amerického obchoďáku je detence pro děti migrantů

USA zpřísnily azylové podmínky pro migranty ze Střední Ameriky a důsledky se dostavily vzápětí. Alarmujícím případům rodinných tragédií způsobených odtržením dětí od rodičů i podmínkámi detenčních zařízení pro mladistvé teď věnuje zvýšenou pozornost americký tisk. Novináři pronikli přímo za zdi největšího detenčního místa určeného dětem zadržovaných migrantů – do objektu bývalého obchodního domu Walmart.

„Hororových příběhů o osudech migrantů během Trumpovy vlády je bezpočet,“ míní novinářka Michelle Goldbergová z NY Times. V článku Když přišli pro migranty líčí případ teenagera, který žil ve Spojených státech od svých 3 let, kdy sem jeho rodiče nelegálně emigrovali z Mexika. Když se teď o mnoho let později chystal k maturitě, bylo vlivem nové legislativy rozhodnuto o jeho navrácení do Mexika, kde byl krátce po svém příjezdu zavražděn.

Novinkou je mimo jiné nařízení ministra spravedlnosti týkající se lidí prchajících před domácím násilím či hrozbou, kterou představují gangy. Podle tohoto nařízení nebude nyní většina dotčených lidí pro získání azylu způsobilá. Adepti na status azylanta budou muset prokázat, že mají důvodné obavy z pronásledování z důvodu rasové, národní, náboženské či politické příslušnosti či „příslušnosti k určité sociální skupině“, což je kategorie, která dříve pojímala právě i oběti domácího násilí.

Separace od rodičů postihuje podle Michelle Goldbergové stále mladší děti, údajně včetně ročních kojenců. Ohled se nebere ani na to, zda se dospělí po překročení hranic sami nahlásí imigračním úřadům a požádají o azyl. Jen během letošního května vzrostl počet takto odloučených dětí na 650 případů.

„Tyto děti jsou zneužívány jako nástroj, jak přesvědčit rodiče k tomu, aby rezignovali na pokus získat azyl, a jako varování pro další, kteří se chystají do USA,“ myslí si Goldbergová.

Casa Padre – prohraná bitva, vyhraná válka?

Jedna z nejneobvyklejších detencí – rozlehlé prostory někdejšího obchodního centra Walmart – se nalézá hned poblíž mexických hranic v americkém státě Texas. Nese název Casa Padre. Teprve nedávno se několika americkým novinářům podařilo získat povolení dostat se dovnitř a přinést svědectví z první ruky o poměrech, které tu panují. „Možná bude fajn, když se budete usmívat,“ řekla novinářům vedoucí pracovnice Alexia Rodriguez z neziskové organizace Southwest Key, která má děti z Casa Padre na starost.

Reportáže, které odsud reportéři přinesli, mluví o relativním materiálním komfortu, který však nedokáže vyvážit nedostatek soukromí, psychickou deprivaci způsobenou denním režimem připomínajícím ten vězeňský a především fakt, že na čerstvý vzduch se obyvatelé mají šanci dostat na pouhé dvě hodiny denně.

Zpráva Washington Post přibližuje netradičně členěný obří prostor, v němž se nacházejí školní učebny, ošetřovny i „centra volného času“, spí se tu po pěti na pokojích bez dveří, jejichž nevysoké, strohé zdi končící půl metru pod stropem z nich činí spíše jakési podivné kóje, a kde stěny ve vstupní hale zdobí „motivační“ citáty amerických státníků, v čele s Donaldem Trumpem. „Někdy se stane, že prohraná bitva ukáže cestu k vyhrané válce,“ tvrdí jeho moudro.

Výhradně chlapců ve věkovém rozpětí 10-17 let je tu v současné chvíli bezmála 1500 a přibližně 5 % z nich má rodiče kdesi v amerických celách. Zbytek přešel hranice bez dospělého doprovodu. Krom výuky zaměřené především na osvojení si či zdokonalení angličtiny tráví většinu dne hrou stolního fotbálku nebo kulečníku, případně občasným sledováním filmů. Dvě hodiny, během nichž smějí opustit areál Walmartu, patří z půlky tělocviku, z té druhé pak „volné zábavě“, která spočívá většinou v hraní basketu či fotbalu na dvou přilehlých pláccích. Pakliže mají to štěstí, vědí, kde se jejich rodiče nacházejí, a chtějí se s nimi spojit telefonicky, jsou vydáni zcela na milost libovůli příslušných amerických věznic. Od vedení detence mají povoleny dva telefonáty týdně.

Zástupci mladých migrantů vyslovují obavu i z toho, že zařízení Casa Padre nemá dostatek kvalifikovaných zaměstnanců, kteří by dokázali plnohodnotně uspokojit veškeré potřeby svěřenců, jejichž počet navíc stále stoupá. Světla se v Casa Padre rozsvěcejí ráno v šest hodin, večerka je o deváté. A sterilní dům, hostící bezprizorní děti, se neukládá v té době ke spánku jako jediný. Podobných zařízení je v současnosti ve Spojených státech dobrá stovka.

 

 

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1