Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Egypt volí faraona Sísího. O voliče nejde, sledujeme divadlo pro armádu a policii

Egypt volí faraona Sísího. O voliče nejde, sledujeme divadlo pro armádu a policii

V Egyptě začaly třídenní prezidentské volby. Nikdo nepochybuje, že zvítězí současný prezident Abdalfattáh Sísí. Nemá totiž reálného protikandidáta. Přesto se Sísí podle některých analytiků výsledků voleb obává.

Prezident a bývalý maršál Abdalfattáh Sísí je dnes nezpochybnitelným vládcem Egypta. A kandiduje v egyptských prezidentských volbách na další čtyřleté období. Tisková agentura AP označila současné egyptské volby za referendum hodnotící činnost generála v čele státu. Sísímu ovšem nejde o hodnocení voličů. Jeho cílem je zapůsobit prostřednictvím co největší lidové podpory na vojáky, policisty a členy tajných služeb. Na armádě a policii totiž jeho vláda závisí.

Sísí hojně vystupoval v televizi a policisté před volbami rozdávali Egypťanům letáky s výzvou, aby šli volit. Vojáci a policisté také vnucovali majitelům restaurací a obchodů plakáty Sísího. Na koho nezbylo, ten si je musel nechat vyrobit sám i s nápisem, že Sísího podporuje. Zároveň je účast ve volbách mnoha médií líčena jako vlastenecká povinnost, jako odmítnutí terorismu a hlas pro silnou zemi. Plakáty podporující Sísího uvádějí, že hlasování „umlčí vaše nepřátele,“ myšleno nepřátele Egypta. Nikdo nemůže Sísího ohrozit a on se přesto chová, jako by měl co ztratit a měl se proč obávat výsledků, popisuje atmosféru v Egyptě list The New York Times.

Přitom Sísí má jediného a to navíc slabého protikandidáta. Músu Mustafu Músu, politika, kterého většina Egypťanů ani nezná. Músa Mustafa Músa dokonce jako poslanec sám podpořil nominaci Sísího jako kandidáta na post prezidenta a nedávno podle deníku Financial Times prohlásil, že pokud volby vyhraje, požádá Síssího aby hrál v zemi „jakoukoliv roli, jakou pro sebe bude považovat za vhodnou“. Músá Mustafa Músá zřejmě kandiduje na prezidenta jen proto, že Sísí nechtěl být jediným kandidátem.

Skuteční protikandidáti, kteří mohli Sísího pokud ne ohrozit tak alespoň zkomplikovat jeho zvolení, se kandidatury vzdali často ještě před tím, než se oficiálně registrovali do voleb. Většinou po nátlaku úřadů, které kontroluje Sísí. Současného prezidenta přitom podle některých analytiků údajně znepokojilo, že kandidaturu zvažovali i dva bývalí generálové egyptské armády. Jeden ale skončil ve vězení, druhý byl prý nějakou dobu zadržován, a oba nakonec svoji kandidaturu stáhli.

Úřady navíc před několika lety údajně odhalili vojenské spiknutí proti Sísímu a on od té doby posiluje kontrolu armády a bezpečnostních složek prostřednictví svých příbuzných a přátel. Volby mají posílit jeho postavení v očích vedení armády i policie a domácí tajné služby. Ukázat, že si dokáže získat nebo alespoň zrežírovat podporu značné části Egypťanů. K tomu ale potřebuje vysokou volební účast. V minulých prezidentských volbách sice Sísí získal 97 procent hlasů, ale přišla tehdy jen necelá polovina voličů. A to přes to, že byly právě kvůli nízké volební účasti o den prodlouženy. Byly to první volby, kterých se Sísí účastnil. Egyptu ale vládne už od roku 2013, kdy ještě v čele armády sesadil islamistického prezidenta Muhammada Mursího.

Sesazení Mursího tehdy uvítali egyptští liberálové a demokraté. Mursí, kandidát Muslimského bratrstva, totiž postupně omezoval některé svobody a zřejmě se snažil vytvořit z Egypta islamistický stát. Po svržení Mursího se ale Sísí obrátil i proti liberálům, umlčel opozici, tisíce lidí skončily ve vězení a prezident dostal pod svoji kontrolu naprostou většinu médií.

Už se objevily spekulace, že Sísí by rád zůstal ve funkci i po uplynutí nového čtyřletého volebního období. Stejně jako kdysi dlouhodobě vládl Husní Mubárak, kterého svrhla lidová revoluce v roce 2011. Mubáraka za jeho vlády často zahraniční komentátoři i prostí Egypťané označovali za Faraona, neomezeného doživotního vládce země. Nyní si o tento titul říká Sísí.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1