Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Elektrošoky, deprese a citové vydírání. Jak Číňané pod dohledem státu „léčí“ homosexualitu

Elektrošoky, deprese a citové vydírání. Jak Číňané pod dohledem státu „léčí“ homosexualitu

Homosexualita není v Číně trestná. Dokonce ji neberou ani jako duševní poruchu. Přesto některé státní nemocnice a kliniky mají k členům LGBT komunity zvláštní přístup. Nutí je podstupovat tzv. konverzní terapii, při níž se jim pomocí elektrošoků snaží změnit sexualitu.

Liu Xiaoyun měl na sobě přidělanou přilbu připojenou k počítači. Netušil, co s ním budou dělat. Když přístroj zapnuli, cítil podivný pocit, který posléze přešel v bolest. Po několika minutách se jeho tělo začalo třást.

Liu podstoupil tzv. konverzní terapii. Je jedním z více než tuctu LGBT Číňanů, kteří hovořili s organizací Human Rights Watch o procedurách využívaných ke změně sexuality. Ty praktikují některé nemocnice a vládou schválená zařízení, přestože homosexualita není v zemi trestná ani považována za duševní poruchu.

S podobnou praxí mají zkušenost i v USA. Postupně ji několik amerických států zakázalo, podobně jako Kanada nebo Austrálie. V roce 2014 proběhl v Pekingu soud, kde pacient žaloval jednu z konvergenčních klinik. Soudce rozhodl v jeho prospěch.

Homosexualita přestala být v Číně trestným činem v roce 1997. O čtyři roky později ji Čínská psychiatrická společnost odstranila ze seznamu duševních poruch. Pomalu se zlepšuje i postavení homosexuálů ve společnosti. Zejména u starších Číňanů ale stigma stále přetrvává.

Ke konverzní terapii nutí lidi často jejich rodina. „Můj táta přede mnou klekl, brečel a prosil, abych jel,“ popisuje jeden muž, kterého Human Rights Watch zpovídala. „Řekl, že neví, jak dál žít na tomto světě a čelit jiným rodinným příslušníkům, kdyby lidé zjistili, že jsem homosexuál.“

Pacienti, kteří konverzní terapii podstoupili, posléze popsali, že trpí depresím nebo psychologickými traumaty.

Tlak na „léčbu“ homosexuality vzrostl i kvůli politice jednoho dítěte. Rodiče od svých potomků očekávali, že se dočkají vnoučete. Kontroverzní nařízení, které i vzhledem k preferenci synů vedlo k demografickým problémům, uvolnila Čína až v loňském roce.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1