Erdogan se zaplétá do libyjské hry. Tažením do Afriky může získat nový trumf | info.cz

Články odjinud

Erdogan se zaplétá do libyjské hry. Tažením do Afriky může získat nový trumf

Turecko vyšle armádní jednotky do rozbouřené Libye, kde podpoří vládu v Tripolisu. Tedy tu, kterou OSN považuje za legitimní. Prezident Recep Tayyip Erdogan chce, aby jeho vojáci v severní Africe operovali už v lednu 2020. Turecko, jinak členská země NATO, se takto snaží rozšířit vliv v regionu. A půjde zřejmě i o nový trumf pro nadcházející jednání s Ruskem. Jak Moskva, tak Ankara posilují díky tomu, že nynější americká administrativa jeví o oblast Blízkého východu a Severní Afriky stále menší zájem.

„Byli jsme Libyjci pozváni. A my přijali,“ nechal se Erdogan 26. prosince slyšet před spolustraníky ze své partaje AKP. Podle agentury Reuters zároveň oznámil, že vyslání vojáků bude jedním z prvních bodů parlamentního programu. Stanice Al-Džazíra dodává, že ke schválení – vzhledem ke složení parlamentu se ani jiný výsledek neočekává – dojde 8. nebo 9. ledna. Turečtí vojáci by se měli v severní Africe objevit ještě v lednu.

Libye je od revoluce z roku 2011 neklidnou zemí, kterou si rozdělily dvě znepřátelené vlády a stovky lokálních milic. Turecko se chystá svými vlastními uniformami podpořit mezinárodně uznanou vládu v hlavním městě Tripolisu, proti které vytáhla armáda generála Chalífy Haftara a jeho alternativního kabinetu z východolibyjského Tobruku. Erdogan, jehož země je součástí Severoatlantické aliance, se tak chystá přímo a navíc vojensky zaplést do mimořádně nepřehledné libyjské hry. Zatímco za Haftarem stojí Egypt, Spojené arabské emiráty, Jordánsko, Rusko, Saúdská Arábie a do značné míry zřejmě i Francie, za Tripolis se otevřeně staví (kromě Ankary) hlavně Katar. Pro-Erdoganovský list Daily Sabah míní, že k zahraničním podporovatelům vlády patří také Itálie.

Co se situace na bojišti týče, Haftarovy jednotky dosáhly už takřka před půl rokem předměstí Tripolisu, od té doby ale příliš nepokročily. Údajně i díky zahraniční, především pak turecké materiální pomoci. A mezinárodním vyjednavačům, kteří někdejšího přítele (a pozdějšího rivala) diktátora Muammara Kaddáfího od masivního útoku proti libyjské metropoli tehdy odradili. Jenže časy se mění.

„Mnoho velitelů z Tripolisu konstatuje, že Haftarovi vojáci nyní postupují a získávají kontrolu nad strategickými body na jihu metropole, kde obsadili i vojenské základny,“ říká libyjský zpravodaj stanice Al-Džazíra Mahmúd Abdulwahíd. „Vládní síly jsou navíc velmi znepokojeny ruskou pomocí generálovým jednotkám. Turecké jednotky rozmístěné přímo na libyjském území ovšem mohou situaci naprosto změnit,“ dodává žurnalista z místa.

LibyeLibyeautor: INFO.CZ

Právě možný – či spíše velmi pravděpodobný – konflikt mezi Ankarou a Moskvou budí globální pozornost, ba obavy. Co se Erdogana týče, ten už se zjevnou narážkou na Rusko prohlásil: „Oni pomáhají nekontrolovatelnému vojenskému veliteli. My jsme přijali pozvání od legitimní libyjské vlády. To je ten zásadní rozdíl mezi námi.“ Web Middle East Eye, který tureckého prezidenta cituje, přidává i moskevskou reakci, podle které „zásahy třetích stran do libyjského dění klid rozhodně nepřinesou“.

Oficiální Rusko totiž po svém zvyku popírá to, co jiní – včetně amerických rozvědek – považují za nezpochybnitelné: Kreml na pomoc Haftarovi vyslal stovky žoldnéřů. Tito specialisté, často bývalí vojáci, umějí zacházet s letadly, raketami a vůbec sofistikovanými zbraněmi, které východolibyjskému veliteli se sovětským vzděláním poslala kremelská vláda. Podobně Moskva postupovala i na východě Ukrajiny či v Sýrii – nájemní bojovníci k ní oficiálně nepatří, i když je jasné, že se zpravidla objevují tam, kde ruští generálové potřebují.

A proč tedy Erdogan podobné dobrodružství podniká? Experti se shodují na tom, že mnoho přátel ve Středomoří nemá a chce proto sobě nakloněné libyjské politiky udržet v sedle. Jde ale zřejmě i o ideologické soutěžení uvnitř sunnitského světa. Jak konstatuje web Al-Monitor, šéfy mezinárodně uznané vlády v Tripolisu lze označit nejen za stoupence Muslimského bratrstva, ale i Erdoganova nábožensky konzervativního způsobu vlády. Sekulárního Haftara pak oproti tomu podporují arabské země v čele s Egyptem a Saúdy, které bratry potírají.

Turecko se prý také pokusí vojenskou přítomnost v Libyi diplomaticky zobchodovat během jednání s Ruskem, které se očekává v lednu. Podle analytiků je možné, že Erdogan v dialogu s kremelským prezidentem Vladimirem Putinem spojí severoafrickou agendu s tou syrskou. V každém případě jak Moskva, tak v Ankara v regionu posilují, i když se pravidelně dostávají do vzájemných mocenských střetů. Je to dané především tím, že z celých částí blízkovýchodního regionu Spojené státy vedené izolacionistickým prezidentem Donaldem Trumpem jednoduše mizí. A Evropa, respektive její unie vůči svým východním a jižním sousedům nikdy neměla ani společnou, ani jasnou zahraniční politiku.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud