Exkluzivně z Mosulu: Pod minometnou palbou Islámského státu | info.cz

Články odjinud

Exkluzivně z Mosulu: Pod minometnou palbou Islámského státu

V přítmí staré továrny na zbraně se rýsují siluety iráckých vojáků. Jeden z nich ukazuje na zbytek podomácku vyrobené rakety. Islamisté jich tu mohli vyrobit tisíce. Najednou ticho prolomí ohlušující rána. Je jasné, že to bylo zatraceně blízko. Minometný granát. Možná právě vyrobený v této hale. To je každodenní realita v centru Mosulu, který je teď dějištěm největší bitvy od války ve Vietnamu. 

Dostat se do Mosulu je v těchto dnech pro novináře jeden z nejtěžších úkolů. Před pár týdny islamisté obklíčili štáb CNN doprovázející irácké speciální síly známé jako “Golden Division”. Více než dvacet osm hodin bojovali vojáci o život svůj i amerických novinářů. Několik jich při tom zahynulo. Další utrpěli zranění.

Od té doby irácká armáda začala počty novinářů v Mosulu drasticky omezovat. Přístup do městských bojů mají dnes prakticky jen vybraná americká média a někteří místní novináři.

Vedle bojů v Mosulu tak zuří v Iráku i další bitva  - bitva novinářů o povolení ke vstupu do města. Pociťujeme to na vlastní kůži, když se pokoušíme proniknout přes klíčový checkpoint Hamdaníja. Stejně jako kolonu dalších novinářů nás nekompromisně posílají zpět. “Maybe tomorrow, jalla!” Výraz velitele kontrolního stanoviště nepřipouští vzdor. Musíme na to jinak.

Práce novináře v Iráku závisí především na kontaktech. Pokud se chcete někam dostat, musíte mít povolení. Nejlépe z těch nejvyšších míst. V Machmúru sídlí velitelství mosulské operace. Když se dostáváme na místo, vypadá to beznaděj-ně. Nasazujeme ty nejzavilejší a nejurputnější výrazy. Bez povolení zkrátka ne-odejdeme. Za krátko se ocitáme tváří tvář generálu Nadžímu Džuburimu. To je naše vstupenka do Mosulu.

 

Alí, který to nevzdal

Mužem, který nás začleňuje do svého konvoje, je generál Alí Furadží. Jedna z vojenských celebrit operujících v Mosulu. Je jedním z mála iráckých důstojníků, kteří se postavili na odpor islamistům v létě 2014, když obsazovali všechna důležitá místa v Iráku, včetně rodiště Saddáma Husajna, Tikrítu. Se třetinou mužů, kteří mu zbyli, bojoval, dokud to alespoň trochu šlo.

Na vojenské velitelství severního okruhu iráckých ozbrojených sil, kterému Furadží velí, sídlí v Bawize. Leží nedaleko centra nynějších operací vzdálené jen 3 kilometry od řeky Tigris. Tigris tekoucí severojižním směrem, protíná Mosul na dvě části. Východní část se snaží dobýt irácké ozbrojené složky, 15. a 16. divize irácké armády a speciální jednotky, západní část má na starosti irácká federální policie s podporou šíitských milicí Hašd aš Šaabí. Ti zajišťují širší okolí západní fronty a podle všech ujištění premiéra Abadího by do samotného Mosulu neměly vstupovat. Vojáci se snaží získat pod svou kontrolu strategická místa v okolí řeky, a začít tak dobývat samotné centrum Mosulu.

 

Kdy to skončí?

Naše kolona zastavuje v jedné z mosulských ulic u shluku tamních obyvatel tvořeného převážně muži a dětmi. Na irácké vojáky se všichni přátelsky smějí a zdvihají do výše dva prsty jako symbol vítězství. Přicházíme s vojáky do jednoho z rozstřílených domů, odkud v pantoflích a otrhaných teplákách vybíhá několik dětí. Asi desetileté děvčátko se vrhá okolo krku jednomu z důstojníků a vlepí mu pusu. Dostává lahev vody. Armáda se často s civilisty dělí o své zásoby, protože ví, že trpí nedostatkem prakticky úplně všeho. Od základních po-travin po pitnou vodu. “Kvůli válce jsem přišel skoro o všechno. O dům i velkou část rodiny. Kdy už to skončí?” s očima zalitýma slzami se ptá jeden z má-la mužů, kteří jsou ochotni s námi mluvit. Jméno přiznat nechce. Bojí se, islamisté jsou velice blízko a mohli by se krutě pomstít. Jak blízko jsou, poznáváme brzy sami.

 

Alláh na naší straně

Není to ani patnáct minut, co jsme ve starých amerických humvees opustili ulici, kde jsme si povídali s civilisty. Starou továrnu na zbraně otřese výbuch. Tohle nebylo spojenecké bombardování. Začali nás ostřelovat islamisté. Vojáci pod velením Furadžího nás okamžitě přesouvají do blízkého domu. Tady jsme aspoň trochu kryti. Ozývají se další rány. Minometné granáty dopadají jen pár desítek metrů od nás.

Dozvídáme se smutnou zprávu, že střepiny zranily tři děti a ženu. Vojáci okamžitě posílají sanitku, protože jejich zranění jsou vážná. “Mosul je plný civilistů a pro nás to představuje i velké nebezpečí. Někdo z nich mohl Daeš (Islámský stát – pozn. Redakce) informovat o tom, kde právě jsme, aby na nás zaútočili. Mobilní síť nemůžeme vypnout, sami ji potřebujeme ke koordinaci postupu. Naše staré vysílačky nemají takový dosah a několikrát už selhaly,” říká Furadží.

Když se snažíme přesunout zpátky na základnu, přichází další soustředěný útok na kolonu. Vojáci jsou evidentně nervózní. Šlápnou na plyn, přesto to nestíháme včas. Minometný granát se roztříští asi 50 metrů od našeho humvee. Kolem se rozprostře oblak nahnědlého prachu. Tentokrát stál Alláh na naší straně.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud