Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Exkluzivně z Mosulu. Reportérka Lenka Klicperová doprovázela irácké vojáky

Exkluzivně z Mosulu. Reportérka Lenka Klicperová doprovázela irácké vojáky

Nad Mosulem se kupí černý dým neomylně označující místo, kde vybouchlo auto naplněné výbušninami. Nejoblíbenější zbraň takzvaného Islámského státu v posledních letech. 

Je to zvláštní pocit, být konečně ve městě, které je více než dva roky nervovým centrem Islámského státu v Iráku. Spolu se mnou a mými kolegyněmi Jarmilou Štukovou a Markétou Kutilovou sedí v autě také Lokman Ramzi, mladík, který pro nás pracuje jako překladatel. Je z Mosulu. Nebyl ve městě od chvíle, kdy město v červnu 2014 zabrali islamisté. „Je to hodně zvláštní pocit i pro mne, být zase tady. Ale musím říct, že mám strach,“ říká bez obalu Lokman. Je taky čeho se bát.

Projíždíme hlavní silnicí po mosulské čtvrti Gogjali, kde se ještě před několika dny odehrávaly střety mezi iráckými speciálními silami a ozbrojenci IS. Do Mosulu se irácká armáda probojovává od začátku operace 17. října. Jedné z největších bitev minimálně za posledních třicet let se účastní několik vojenských složek, hlavní silou je právě irácká federální armáda opírající se o tzv. Golden Division, speciálně vycvičenou jednotku dobře vybavenou zbraněmi. Na jejich nedostatek si naopak neustále stěžuje kurdská pešmerga (ozbrojené síly autonomního iráckého Kurdistánu). Ta měla za úkol dobývání vesnic ležících zejména na východním okraji města. Západní pláně za Mosulem mají na starosti šíitské milice Hašd aš-Šaabí.

„Je to hodně zvláštní pocit i pro mne, být zase tady. Ale musím říct, že mám strach.“
Lokman Ramzi, obyvatel Mosulu

Největším a nejdůležitějším centrem pešmergů je městečko Bašika.  Tady se několik dní tvrdě bojovalo. Na první frontové linii působili kromě vojáků také slovenští a američtí záchranáři z Academy of Emergency Medicine, kteří tu poskytovali první pomoc zraněným pešmergům. Tato nezisková organizace vznikla na Slovensku a její členové jsou jako jedni z mála schopni dostat se na první frontovou linii, kam se většina zdravotníků zdráhá.

„Poskytujeme první pomoc nejen vojákům, ale také civilistům, právě v Mosule to teď bylo aktuální."
Oliver Valentovič, zakladatel Academy of Emergency Medicine

Je to nebezpečná práce, zdravotníci jsou často pod palbou, mají základní vybavení, ale všechno je na první linii lepší než nic. Správně zaškrcené střelné zranění může zachránit život. Irácká i pešmergská armáda má v poskytování první pomoci velké mezery. Většinou vojáky pouze naloží do sanitky, kde velká část těžce raněných vykrvácí, než se jim dostane pomoci v týlu. „V současné době máme v Iráku stálý tým – tři Slováky a dva Američany a spolupracujeme s řadou dalších dobrovolníků. Na téhle práci je vlastně nejtěžší se na tu frontu dostat, vybudovat si vztahy s generály, aby nás pak nechali na místě pracovat. Poskytujeme první pomoc nejen vojákům, ale také civilistům, právě v Mosule to teď bylo aktuální,“ říká jeden ze zakladatelů organizace Oliver Valentovič.

V Mosulu se nyní odehrávají tvrdé střety, nicméně to nejhorší teprve přijde. Některé zdroje přímo na místě odhadují počet bojovníků IS na pouhých tisíc mužů, někteří mluví o čtyřech až pěti tisících. Je zřejmé, že s tak malým počtem ozbrojenců IS dvoumilionový Mosul neudrží. Okrajové čtvrti tedy raději opustí a stáhne se do centra. Odtud již pak nebude úniku. IS se na bitvu dobře připravil, ve městě funguje síť podzemních tunelů, útočí nejen auty plnými výbušnin, ale také drony.

Bombardovat lze jen omezeně kvůli množství civilistů. Ti už několik týdnů hledají cesty, jak se dostat ven z města. Na syrsko-irácké hranici táboří již několik týdnů asi čtyři tisíce lidí. Jsou uvězněni v poušti, protože syrští Kurdové je pro změnu nechtějí vpustit na své území. Mohou mezi nimi být lidé stále loajální IS a potenciální sebevražední atentátníci. A to peklo zvané Mosul teprve začíná…

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744