Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

EXKLUZIVNĚ: Zaměřte se na obranu, nechcete zjistit, že vaše mosty neunesou tank, radí Rizzo

EXKLUZIVNĚ: Zaměřte se na obranu, nechcete zjistit, že vaše mosty neunesou tank, radí Rizzo

Spojené státy jsou nadále evropským spojencem. Navzdory výrokům amerického prezidenta Donalda Trumpa před a po summitu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem si to myslí bezpečnostní expertka pracující pro organizaci Center for a New American Security Rachel Rizzo. V rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, proč podle ní není nutné, aby všechny státy Severoatlantické aliance vydávaly dohodnutá 2 procenta na obranu, zda Trump stáhne vojáky z Evropy nebo proč jsou neformální rozhovory mezi lídry často stejně důležité jako ty oficiální.

Donald Trump krátce před začátkem jednání s Vladimirem Putinem prohlásil, že svět chce, aby spolu USA a Rusko vycházely dobře. Je to za současné situace dobrý nápad?

Když spolu budou USA a Rusko vycházet, bude to lepší, než kdyby tomu bylo opačně. Putin však neustále ukazuje, že je pro USA nespolehlivým partnerem. Záměr je dobrý, ale Trump musí chodit na podobná setkání, jako bylo to pondělní, s otevřenýma očima a rozumět tomu, že Putin není spolehlivý partner.

K tomu jsem se chtěl dostat. Donald Trump s oblibou uvažuje v intencích byznysu, a to i když jde o skutečné spojence USA. Je pro něj Putinovo Rusko něco jako běžný obchodní partner? 

Trump vidí náš vztah se spojenci velice byznysově. To je ten důvod, proč si myslí, že Evropská unie a naši evropští spojenci vydělávají na USA. Myslím, že Trump by rád viděl Putina jako spojence. Nemyslím ve smyslu národní bezpečnosti, ale vnímá Rusko jako místo obchodních příležitostí.

Trump v pondělí označil Evropskou unii za protivníka. Po summitu s Putinem mluvil o zlepšování vztahů USA a Ruska a na tiskové konferenci to následně vyznělo tak, že Putinovi důvěřuje více než vlastním tajným službám, minimálně ohledně vměšování Moskvy do amerických prezidentských voleb. Jsou dnes (rozhovor vznikal v pondělí večer krátce po tiskové konferenci ruského a amerického prezidenta, pozn. redakce) USA ještě spojencem Evropy, která se Ruska obává?

Ano, Spojené státy jsou stále evropským spojencem. Ale prezident dělá pro naše spojence velice složité, aby mohli USA nadále věřit. Donald Trump vidí sám sebe jako mistra dohody. Přestože americko-ruské vztahy jsou na tom nejhůře za poslední roky, tak on říká, že to je vina prezidentů před ním a on bude tím, kdo to napraví. On chce být tím, kdo vyjedná dohodu s ruským prezidentem. Tak vidí americko-ruské vztahy.

Proč se na to ptám; kromě zpráv o summitu médii v pondělí probleskl výrok německého ministra zahraničí, který pravil, že USA už nadále nejsou spojencem, na kterého se Evropa může spolehnout.

To ale není poprvé, co to Němci říkají. Angela Merkelová loni řekla, že dny, kdy se Evropa mohla spoléhat na USA jsou u konce a EU se musí spolehnout sama na sebe. Je to zpravodajsky zajímavé, ale není to poprvé. Nemyslím si, že se americký závazek vůči Evropě někam vytrácí. Trump rád pronáší bouřlivé projevy a znervózňuje spojence, ale nakonec si, doufám, uvědomuje, že evropská bezpečnost a prosperita jsou v zájmu USA.

Ještě před summitem NATO v Bruselu rozeslal americký prezident lídrům některých států aliance dopis, ve kterém hrozil, že pokud nezačnou platit 2 procenta svého HDP na obranu, stáhne americké vojáky z Evropy. Mohl by to skutečně udělat?

Ano, technicky by to udělat mohl, ale rozhodně si nemyslím, že se to stane. Znovu, myslím, že Trump rád používá tvrdá slova, rád nutí spojence si myslet, že pokud nebudou plnit cíle NATO, pokud nevyrovnají obchodní deficit, USA je opustí. Nemyslím, že by stáhl vojska z Německa nebo východní Evropy. 

Ale je špatný nápad znovu zvážit, kde mají Spojené státy své vojáky? Ne. Utrácíme spoustu peněz, máme v zahraničí spoustu mužů a žen, a pokud se znovu podíváme na to, kde máme svoje základny, myslím, že je to dobrý nápad. 

Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby k tomu stažení skutečně došlo?

To by bylo šílenství. Absolutní šílenství mezi našimi evropskými spojenci, ale také v Kongresu, na ministerstvu obrany nebo na ministerstvu zahraničí. Nemyslím, že by to nutně muselo znamenat negativní reakce na domácí půdě, protože Trump by to pravděpodobně uměl prodat svým voličům. Ale nepředpokládám, že by to Kongres nebo lidé z administrativy podpořili. I kdyby to Trump skutečně chtěl udělat, čelil by tak velké opozici, že by to bylo takřka nemožné.

Domníváte se, že je situace vyhrocenější i kvůli novým lidem v Trumpově týmu? Mám na mysli Johna Boltona jako poradce pro národní bezpečnost a Mikea Pompea ve funkci ministra zahraničí.

Ne. Rozhodně je to tým, ve kterém je více jestřábů, ale nemám z něj obavu, pokud se jedná o Evropu. Ne takovou, jako když přijde řeč na Severní Koreu. Myslím, že Trump má ve skutečnosti kolem sebe velice dobrý tým. Konkrétně mluvím o Fioně Hillové, která je odbornicí na Putina a Rusko a tématu se léta věnuje. Můžete být znepokojen militantností Trumpova okolí, ale myslím, že má na své straně schopné lidi.

Představitelé Evropské unie v poslední době často hovoří o něčem, co se poněkud nepřesně nazývá „evropskou armádou“. Ve skutečnosti jde o tzv. Evropskou intervenční iniciativu, neboli vojenskou sílu, jež by mohla být rychle nasazena v krizové situaci. Kritici ale varují, že podobné snahy podrývají NATO. Je to podle vás rozumná cesta?

Myslím, že nakonec obě strany pochopí, že podrývat se navzájem není v ničím zájmu. Pokud se tento nápad uskuteční, bude kolem toho spousta obav, zvlášť ze strany NATO. Ale myslím, že až se celá věc více rozvine, můžeme se dostat do bodu, kdy bude přijatelnější pro obě strany. A pro USA také.

Vy se stavíte proti tomu, aby členské státy NATO musely dodržovat dohodnutou výdajovou hranici, tedy zmíněná 2 procenta HDP na obranu. Proč?

Nemyslím si, že je to adekvátní míra toho, jak státy přispívají na společnou obranu. Pokud to budete měřit poměrem HDP, musíte se podívat na Řecko. Faktem je, že Řekové mají velice malý HDP, a to jim velice usnadňuje dosažení dvouprocentní hranice. Je mnohem důležitější se podívat na to, jak evropští spojenci utrácejí své peníze, kde je utrácejí a jak se podílejí na misích.

Perfektním příkladem je oznámení kanadského premiéra Justina Trudeaua z minulého týdne. Řekl, že Kanada se ani nepřiblíží vydávání dvou procent HDP na obranu, nicméně povede novou výcvikovou misi NATO v Iráku. To je daleko více, než měřit nějaká tvrdá čísla v dolarech. Německo může dosáhnout 2 procent zítra, pokud se rozhodne přidat všem zaměstnancům ministerstva obrany.

Minulý týden jsem o tomto mluvil s českými bezpečnostními experty včetně bývalého náčelníka Generálního štábu Jiřího Šedivého. Podle nich jsou 2 procenta hranicí, která dlouhodobě zajistí obranyschopnost NATO. Neobáváte se, že pokud by státy závazek nedodržely, může to NATO paralyzovat a učinit neschopným čelit ruské, či jakékoli jiné hrozbě?

Neobávám se toho, že by NATO bylo paralyzováno. Takřka každý člen navyšuje své příspěvky na obranu. To nebyla reakce na Donalda Trumpa, ale na Putinovu anexi Krymu. I když budou státy dodržovat dvouprocentní hranici, stále budou desítky let napravovat roky, kdy utrácely méně. 

Musíme pochopit také to, že mnoho zemí čelí domácímu odporu vydávat 2 procenta. Takovým příkladem je třeba Německo, které je kvůli své historii pacifistickou zemí. Takže navýšit takovým způsobem výdaje je něco, co nebude ochotný udělat žádný německý politik, protože by riskoval, že přijde o místo.

Člověka to přivádí na myšlenku, zda bychom si naopak nemohli dovolit utrácet méně peněz.

Nemohli. Ne teď. Prostředí v Evropě a v evropském sousedství je takové, že Evropa potřebuje navyšovat výdaje na obranu. Myslím, že by pomohlo rozšířit definici výdajů na obranu. Podívejte se na Německo a jeho výdaje na humanitární akce a stabilizaci Blízkého východu. To je něco, co by mohlo pomoci uklidnit migrační krizi, která vytváří nestabilitu v Evropě. 

Bývalý velitel pozemních vojsk americké armády v Evropě, generál Ben Hodges, v dubnu v Praze označil českou dálniční a železniční infrastrukturu za potenciálně nebezpečnou pro NATO. Zmínil, že zpomaluje přesun jednotek do Pobaltí. Vidíte to také tak černě?

Nejsem expertem na infrastrukturu, ale tohle je velká věc, na kterou se musíme zaměřit. Že vaše mosty a tratě neuvezou těžké tanky, nechcete zjistit, až když je přes ně budete muset transportovat v případě krize. Je lepší to začít zlepšovat nyní, než v okamžiku, bude pozdě.

Mířím k tomu, zda by nebylo dobré výdaje na vylepšování infrastruktury počítat do zmíněného závazku 2 procent HDP.

Toho se může týkat ono rozšiřování definice, co to vlastně výdaje na obranu jsou. Pokud se rozšíří to, co je naším cílem a cílem evropské bezpečnosti, tak ano, myslím, že je to dobrý nápad.

Minulý týden jste se v Bruselu účastnila summitu NATO. Jak důležité jsou na těchto akcích neformální rozhovory jednotlivých státníků?

Dnes jsou extrémně důležité, protože máme prezidenta, který velice rád používá Twitter a to, co tweetuje a říká je trochu mimo zajeté koleje. Nevíme, co prezident řekne. To, co včera prohlásil, může odporovat tomu, co dnes tweetuje. To dělá neformální kontakt lídrů, ministrů obrany a zahraničních věcí ještě důležitějším. To jsou lidé, kteří mohou udržet transatlantické vztahy silné tváří v tváří lídrům, kteří evropské spojence znervózňují. 

Viděla jste na summitu českého prezidenta? 

Ne, neviděla.

V tom je ten problém. Česko má prezidenta, který se již druhý rok, zřejmě ze zdravotních důvodů, neúčastní některých oficiálních akcí v rámci summitu a nevěnuje pozornost právě těm neformálním kontaktům. Nevidíte ho v mezičase debatovat s ostatními. Jak moc tohle může oslabit českou pozici v NATO? 

Abych byla upřímná, mnoho toho o českém prezidentovi nevím. Ale ne každý lídr je takovým typem, který se všude s každým baví. Trump, Merkelová nebo třeba britská premiérka Theresa Mayová se baví i mimo oficiální příležitosti. To může být jejich výhoda. To, co se děje v zákulisí, je občas stejně důležité jako to, co se děje před kamerami.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1