Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

EXKLUZIVNÍ VIDEO Z UKRAJINY: Blokády nacionalistů rozehnala policie, hrozí nová revoluce

720p480p360p240p

Necelé dva měsíce blokovali ukrajinští nacionalističtí aktivisté na šesti místech východní Ukrajiny vlaky vezoucí uhlí z Donbasu na Ukrajinu. Nechtěli, aby jejich vláda podporovala nákupem uhlí proruské separatisty a po samozvaných republikách Doněcku a Luhansku požadovali také propuštění zajatých ukrajinských bojovníků. Blokády teď ukončily masivní policejní manévry. Podle vlády neměly nacionalistické bataliony na blokádu oprávnění. Navíc začaly mít pro Ukrajinu zásadní ekonomický dopad. Kvůli nim musela omezit výrobu řada podniků závislá na uhlí z Donbasu. Svůj dopad měly i na Donbase, kde místní vláda v reakci na blokádu znárodnila většinu továren a  podniků. Velká část patřila oligarchovi Rinatu Achmetovi. Reportérka INFO.CZ Tereza Engelová byla poslední novinářkou, která se k aktivistům ve městě Krivoj Torec dostala.

K blokádě ve městě Krivoj Torec se dostávalo těžko. Trať, kterou nacionalističtí aktivisté zablokovali, leží v tzv. šedé zóně podél frontové linie, která je protkaná armádními a policejními checkpointy. Po necelých dvou měsících blokád už navíc vládě s aktivisty začala docházet trpělivost a policie přitvrdila v kontrolách kohokoliv, kdo se k aktivistům pokusil přiblížit.

Ocelárny na Ukrajině do velké míry závisí na dovozu uhlí z Donbasu a musely omezit výrobu. Největší evropská koksovna v Avdiijevce, která patří oligarchovi Rinatu Achmetovi, musela snížit výrobu na polovinu. Její ředitel si mi stěžoval, že místo z několik kilometrů vzdálených donbaských dolů teď kupují uhlí z Ameriky a Austrálie, a těžko si tak můžou dlouhodobě udržet konkurenceschopnost. Výroba koksu se logicky prodraží. Důsledkem blokád, především pro Rinata Achmetova, pak bylo znárodnění jeho továren a podniků v Donbasu a Luhansku.

Sedáme si s velitelem blokády Ivanem do stanu, který funguje jako štáb i ložnice v jednom. Aktivisté, mezi nimi řada veteránů z války s Donbasem, se střídají ve směnách. Někteří, jako právě Ivan, jsou tu už od začátku blokády, jiní přijíždějí třeba jen na několik hodin po práci ukázat svou podporu. Na Ivanovi je patrná únava. Dlouze se mi snaží vysvětlit, proč s blokádami začali a proč nepřestávají ani ve chvíli, kdy se její důsledky obrací proti samotné Ukrajině.

„Vláda nám tvrdí, že jsme jako Ukrajina závislí na uhlí z Doněcku, že bez něj umřeme na energetickou krizi. Jenže realita je jiná. Tady jde především o obchody a jistí lidé přichází blokádou o hodně peněz, například pan Achmetov a jiní lidé ve vládě zas o provize. Za rok 2015–2016 vydala vláda víc než 96 000 povolenek na velkoobchod mezi Ukrajinou a okupovanými územími. Přibližně 30 000 bylo na vývoz z Ukrajiny tam a necelých 70 000 na dovoz sem. Uhlí z toho činilo jen 10 %. Jde o kov a další materiály. Takže, když to naše úřady staví tak, že blokujeme dodávky uhlí, není to tak. My blokujeme obchodní vztahy s lidmi, které oni sami označují za teroristy,“ vysvětluje dlouze Ivan.

Z jeho hlediska je jakékoliv udržování obchodních vztahů s nepřítelem jeho přímým podporováním. „Víte nakonec jsme to my všichni Ukrajinci, kdo z našich daní platíme prodlužování této války. Nakupujeme od nepřítele uhlí a každá kopějka se nám vrací v kulkách, kterými zabíjejí naše vojáky. My sami si tak prodlužujeme válku.“

Podle aktivistů, mezi kterými je řada členů nacionalistického Pravého bloku, právě proto hodně spoluobčanů jejich aktivity podporuje navzdory ekonomickým ztrátám, které blokády Ukrajině způsobily. Asi 50letý muž, který si říká Dima, i když jeho pravé jméno to není, mě vede k zastavenému vlaku s uhlím, který aktivisté ozdobili vlajkami se vzkazy od lidí a bataliónů z celé Ukrajiny.

„Třeba tady vidíte píšou – Mír Ukrajině, zůstaňte ve zdraví! – tady zas vzkazy od pluku, kde jsem sloužil za války. Dohromady ty svázané vlajky měří 450 metrů.“ Pyšně mi ukazuje také polní kuchyni a dvě malé zásobárny.

„Lidé prostě jen přijedou, dají nám jídlo darem a říkají, že nám drží palce, hodně nám to psychicky pomáhá udržet dobrou morálku.“ vysvětluje Dima.  Kuchař mu do plastové misky nalévá boršč z ohromného hrnce, kde se průběžně přihřívá na ohýnku. Dědeček od dvou vnuků přiznává, že těžko nese nálepky, které jim často média přidělují.

„Už nás označili za blázny, pobudy, alkoholiky, přitom tu máme striktní suchý zákon a jsme bez zbraní. Pište, jak chcete, ale hlavně objektivně, prosím. Tahle válka je plná dezinformací. Ale my věříme ve vítězství.“

Když se ptám, co vlastně vnímají jako vítězství v konfliktu, který zamrzl v pásmu asi 30 kilometrů, ve kterém lidé trpí ostřelováním a skutečnými dopady války, zatímco zbytek území obou stran konfliktu žije relativně normální životy, odpovídá okamžitě. „Pro nás je to jasné,“ říká Ivan: „Návrat našich území a konec ruské agrese. To je celé. Ať jdou zpět domů a nás nechají být. Nic míň, nic víc.“

Byla jsem zřejmě poslední novinářka, která blokády viděla v akci. Den po natáčení reportáže strhla tábor blokádníků policie. Většinu aktivistů drží ve vazbě. Na internetu vystavila nález několika nožů, krabici zápalných lahví a jednu pušku. Dnes ráno jsem se na zátah policie ptala guvernéra donětské oblasti Pavla Žebrivského. Na otázku, jestli se nebojí, že zátah může vyvolat novou fázi revoluce, jak varují organizátoři zbylých blokád, které policie rozehnala, měl jasnou odpověď. „Pokud tady mluvíme o vládě práva, je vyloučené, aby si nějaká samozvaná formace osobovala právo použít sílu k prosazení svých cílů. Toto právo má a může mít jen stát.“

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744