Články odjinud

Exministr obrany měl vazby na Rusko a málem zničil armádu, píše oceňovaný polský novinář

Exministr obrany měl vazby na Rusko a málem zničil armádu, píše oceňovaný polský novinář

Antoni Macierewicz, který byl do letoška polským ministrem obrany, měl vazby na ruské tajné služby i mafii, píše ve své nové knize polský novinář Tomasz Piątek. „Největším problémem bylo, že v pozici ministra obrany málem zničil polskou armádu. A zároveň vytvořil za peníze daňových poplatníků svoji vlastní alternativní armádu,“ komentuje Piątek zhruba dvouleté působení Macierewicze ve vládě strany Právo a Spravedlnost.

Tomasz Piątek od roku 2013 pracuje pro deník Gazeta Wyborcza. O exministru Macierewiczovi napsal už dvě knihy. Polskou společnost popisuje jako extrémně rozdělenou: „Nyní jsme „my“ a „oni“ – ti, kteří věří konspiracím, jsou zároveň přesvědčeni, že všichni, kteří jim nevěří, jsou spoluzodpovědní za neštěstí u Smolenska,“ říká.

Polsko podle něj potřebuje jasný signál od Evropské unie, že kroky současné vlády jsou v rozporu s unijními hodnotami. Členové Evropského parlamentu a komise by se prý aspoň jednou měli podívat na polské veřejnoprávní zprávy, „aby viděli, jaká propaganda severokorejského typu je nyní provozována v Polsku“.

Organizace Reportéři bez hranic vyhlásila Tomasze Piątka novinářem roku 2017, letos v říjnu převzal také Cenu za svobodu a budoucnost médií Mediální nadace Sparkasse v Lipsku.

Nejen o aktuální situaci v Polsku se bude tento týden mluvit také v Praze na konferenci Newsocracy, jejímž je HlídacíPes.org mediálním partnerem.

Proč jste se rozhodl napsat knihu právě o Antonim Macierewiczovi?

Začal jsem na tématu pracovat na konci roku 2015, poté, co se Antoni Macierewicz stal ministrem obrany. Bylo to velmi zvláštní, protože Macierewicz je spíše neoblíbený politik, dokonce i mezi pravicovými voliči. Obecně nemá velkou důvěru, zhruba 60% polských voličů mu nevěří. Během kampaně před volbami v roce 2015 strana Právo a spravedlnost mnohokrát slíbila, že se Antoni Macierewicz nestane ministrem. Ale když pak vyhráli, tak se jím stal.

V roce 2006 se dostal Jarosław Kaczyński k moci poprvé a jmenoval Macierewicze šéfem vojenské kontrarozvědky. Ten poté publikoval rozsáhlou zprávu o podezření z korupce uvnitř polské tajné vojenské služby. Jmenoval v ní pracovníky polských tajných služeb, kteří působili v Rusku a dalších postsovětských zemích. Poté podle různých zdrojů pět až osm těchto agentů zmizelo a Macierewicz byl zřejmě odpovědný za jejich smrt či zmizení.

Macierewicz byl poté vyšetřován, ale soud rozhodl, že za to nemůže být odpovědný, protože šéf vojenské kontrarozvědky není státní úředník. Nikdo toto rozhodnutí nechápal. Polští politici měli nepsanou úmluvu, že se vzájemně nebudou posílat do vězení…

Když se tedy stal ministrem obrany, ptal jsem se proč, jak je to možné. Začal jsem sledovat cestu peněz, chtěl jsem zjistit, jestli je podporován nějakým polským oligarchou, nebo zda jej sponzoruje nějaká velká firma.

A co jste zjistil?

Velmi rychle jsem přišel na to, že Macierewicz 30 let spolupracoval s milionářem Robertem Luśniou, který podporoval i jeho soukromé firmy. Luśnia byl v 80. letech agentem polských komunistických tajných služeb, a navíc jeho nadřízený důstojník spolupracoval s ruskou vojenskou zpravodajskou službou GRU. Ukázalo se, že Antoni Macierewicz měl celkem minimálně šest vazeb na GRU, Kreml a ruskou mafii.

Dále měl podle našich zjištění vazby na mnoho lidí v USA, především na podporovatele Donalda Trumpa. A také například na člena amerického Kongresu Danu Rohrabachera z Kalifornie, který je největším zastáncem Kremlu v Kongresu. Další vazby Antoniho Macierewicze vedou ke společnostem, které jsou zodpovědné za závislost USA na ruských raketových motorech, s kterými létají americké vesmírné satelity. V důsledku toho se Amerika v minulých letech obávala použít opravdu efektivní sankce proti Rusku, aby Rusko nezastavilo dodávky těchto raketových motorů do Spojených států.

Jak na vaše zjištění reagovali politici?

Poté, co kniha vyšla, mě Antoni Macierewicz obvinil z terorismu, z urážky veřejného činitele atd. Ale po 9 měsících byl odvolán z funkce ministra. Snažil se svoji pozici získat zpátky, to se mu nepodařilo, ale stále je poslancem. Jarosław Kaczyński se jej zřejmě nemůže úplně zbavit. Macierewicz se stal svým způsobem králem kultu, který vznikl po letecké havárii u Smolenska, při níž zahynul i bývalý polský prezident Lech Kaczyński. Macierewicz začal propagovat konspirační teorie, které tvrdily, že Rusko způsobilo pád tohoto letadla.

Tento kult se stal jedním z hlavních pilířů Strany Práva a spravedlnosti, díky němu má strana zhruba 20% příznivců a nejméně 8% velmi přesvědčených voličů. Ti by těžko pochopili, kdyby bratr hlavní oběti byl v otevřeném konfliktu s hlavním pastorem tohoto kultu. A ztratit těchto 8% voličů by byl pro Jarosława Kaczyńského velký problém.

Dalším důvodem zřejmě je, že Antoni Macierewicz coby ministr vnitra a šéf vojenské kontrarozvědky získal řadu kompromitujících materiálů i na Jarosława Kaczyńského. Já jsem je neviděl, ale od mých zdrojů mám informace, že tyto materiály se týkaly například financování první strany Jarosława Kaczyńského. Ten se nyní proto pravděpodobně obává, aby je Antoni Macierewicz nezveřejnil.

Vaše první kniha se stala bestselerem, pozorujete nějaký její dopad na veřejné mínění o PiS?

V Polsku máme dvě veřejná mínění. Část obyvatel miluje Kaczynského a nenávidí okolní svět. Zhruba 20% Poláků stále věří, že Macierewicz nesnáší Rusko. Druhá část se snaží být více racionalistická. Poláci už každopádně nejsou jednotní, nyní jsme „my“ a „oni“ – ti, kteří věří konspiracím, jsou zároveň přesvědčeni, že všichni, kteří jim nevěří, jsou spoluzodpovědní za neštěstí u Smolenska. „Oni“ se k nám chovají jako k vrahům, a „my“ je vnímáme svým způsobem jako blázny. V současné době není možný žádný dialog mezi těmito dvěma skupinami. A toto je možná to největší vítězství Putina nad Polskem.

Má podle vás Rusko přímý vliv na popularitu strany PiS?

Víme, že vítězství strany PiS ve volbách 2015 bylo minimálně částečně organizováno Rusy. Jedním z nejvýznamnějších faktorů byl skandál s odposlechy politiků v roce 2014 ve dvou restauracích ve Varšavě, kde personál umisťoval odposlouchávací zařízení do závěsů, květin na stole apod. Personál těchto restaurací byl za to placen jedním z největších dovozců ruského uhlí do Polska. Dotyčný podnikatel měl v Rusku velké dluhy a tímto je splácel. Majitelé jedné z těchto restaurací byli zároveň obchodními partnery Jacka Kotase, který působil 14 let jako ředitel společností s vazbami na ruskou Solncevskou mafii, což je nejvýznamnější ruská kriminální organizace spolupracující s GRU. Zjistili jsme také, že Antoni Macierewicz v době, kdy byl šéfem vojenské kontrarozvědky, dal právě Jackovi Kotasovi práva na přístup k tajným informacím polské armády.

Zřejmě je ten příběh velmi jednoduchý: když Rusko napadlo Ukrajinu, vláda Donalda Tuska se velmi výrazně postavila do opozice proti Rusku, a to i na mezinárodní úrovni. Donald Tusk začal organizovat v zemích východní Evropy společnou frontu proti Rusku a na pomoc Ukrajině. Do té doby byl Putin s vládou Donalda Tuska spíše spokojený, ale po těchto událostech se to změnilo. Putin se proto rozhodl, že pomůže Kaczynskému dostat se k moci. Lidé, kteří se zabývají výzkumem trollingu na internetu, zjistili, že masivní kampaň na podporu PiS po roce 2014 byla provozována ze stejných ruských facebookových účtů jako předtím podpora anexe Krymu.

Kaczynski je nyní v pasti. Je si vědom, že je Rusku zavázán, není schopen zbavit se Macierewicze a není schopen změnit svoji současnou protizápadní politiku a vrátit se ke své protiruské rétorice, kterou měl i on ještě kolem roku 2010.

Poté, co vyšla první kniha o bývalém ministrovi Macierewiczovi, začal jste pracovat na další, která je v prodeji od října. O čem je?

Zatímco první knize jsem si pokládal otázku, jak je možné, že někdo jako Antoni Macierewicz se u nás mohl stát ministrem obrany, v této knize se zabývám především jeho minulostí za minulého režimu. Začal jsem pátrat v Ústavu národní paměti, což je instituce zabývající se zločiny nacismu a komunismu, která disponuje mj. velkým státním archivem dokumentů komunistických tajných služeb. Zjistil jsem, že Antoni Macierewicz, který byl v 70. – 80. letech aktivní v protikomunistické opozici, byl v této době zároveň chráněn důstojníky komunistických tajných služeb, kteří se specializovali na provokace a velké tajné operace a spolupracovali úzce s KGB a GRU…

Pokud má Antoni Macierewicz opravdu takové vazby, jak popisujete, mohl být pro stát ve funkci ministra obrany vážným nebezpečím…

Největším problémem bylo, že Antoni Macierewicz během období, kdy byl ministrem obrany, téměř zničil polskou armádu. Kompletně zastavil výdaje na nákupy, takže polská armáda nyní nemá helikoptéry, rakety ani ponorky. Severní pobřeží je „chráněné“ před případným napadením Ruska ponorkami starými 60 let, což jsou v podstatě muzejní kusy… A na druhé straně Macierewicz za státní finance v podstatě založil vlastní soukromou armádu.

Vytvořil něco, co nazval „územní ozbrojené složky“. Do nich začal verbovat amatéry, mladé lidi, především ze slabších sociálních vrstev, pouze pravicově zaměřené a výhradně římskokatolického vyznání. Tito lidé nezískávali ani tak profesionální armádní výcvik, ale především ideologická školení a byli dobře zaplaceni. Velmi zajímavé je, že když začal Macierewicz vytvářet tuto alternativní armádu, malý soukromý think-tank s názvem „Národní centrum pro strategické studie“ publikoval zprávu o tom, jak by tato armáda mohla být efektivně využita například při potlačování protivládních demonstrací. Proto jsme se začali zabývat i tímto think-tankem a ukázalo se, že byl vytvořen již zmíněným Jackem Kotasem.

I v Česku se hodně mluvilo o vládních zásazích do polských veřejnoprávních médií. Jak vypadá dnes zpravodajství v polské televizi?

Je zde snaha odříznout lidi od reality. Například protiukrajinská propaganda vypadá tak, že se nemluví o tom, co se děje teď, ale připomínají se jen historické události – jako například polsko-ukrajinský konflikt v roce 1943. Večerní televizní zprávy už nepřináší v podstatě žádné aktuální zpravodajství, je to jen o připomínání výročí včetně překrouceného výkladu historických událostí. Pokud už se mluví o současnosti, je tam vždy zmínka o tom, že Kaczynski je největší patriot na světě, opozice je ohrožením atd. Pokud se objeví nějaká zpráva z Německa, je to vždy jen o zločinech islámských uprchlíků.

Zpravodajství připravují velice mladí nezkušení lidé, je to velmi amatérské. Kvůli tomu ztrácí veřejnoprávní televize nějakou část diváků, ale to neznamená, že by PiS ztrácela voliče. Ti si hledají informace „přímo od zdroje“ na internetu, kde konzumují propagandu na sociálních sítích produkovanou ruskými troly.

Necítíte se být kvůli vaší práci v ohrožení? Neuvažoval jste o tom, že byste opustil Polsko?

Zvykl jsem si na to. V současné době proti mně probíhá více než deset soudních procesů, a jednou jsem byl fyzicky napaden ruským tzv. novinářem, ale byla to spíše provokace… A když žádám přátele v zahraničí, aby nám pomohli, nemohu sám Polsko opustit. Věřím v Boha. Nechci používat nějaká velká slova, ale každý z nás má svou určitou misi v životě a já jsem vlastně spíše šťastný člověk – zatímco mnozí bojují za své mise v obskurních podmínkách, mně se dostává velké pomoci a podpory. Proto cítím, že je mojí povinností bojovat nejlépe, jak dovedu, a nejen žádat o pomoc ostatní, ale také s pokorou sám pomáhat.

Co by podle vás Polsku mohlo nyní opravdu pomoci?

Potřebujeme jasnou reakci od Evropské unie, jsme její součástí a není akceptovatelné, aby v rámci EU probíhaly takovéto útoky na opozici, novináře, i soudy, aby zpravodajství ve veřejnoprávních médiích vypadalo tak jako nyní v Polsku. Možná by stačilo, kdyby členové Evropského parlamentu a komise zhlédli jedno večerní zpravodajství polské veřejnoprávní televize s překladem, aby viděli, jaká propaganda severokorejského typu je nyní provozována v Polsku za peníze polských i evropských daňových poplatníků…

 

Články odjinud