Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Exporadce Clintona EXKLUZIVNĚ: Trump zradil Američany. Pokud neubere, bude odvolán

Exporadce Clintona EXKLUZIVNĚ: Trump zradil Američany. Pokud neubere, bude odvolán

Pokud americký prezident Donald Trump bude pokračovat ve své dosavadní politice, bude vyšetřovaný a dojde i na impeachment. Věří v to někdejší právní poradce bývalého amerického prezidenta Billa Clintona Lanny Davis, který momentálně v USA zastupuje tuzemskou zbrojařskou skupinu Czechoslovak Group. Davis má s impeachmentem svoji zkušenost. V 90. letech zastupoval Clintona v aféře s Monikou Lewinskou, kvůli níž se Kongres prezidenta neúspěšně pokusil odvolat. V exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ Davis tvrdí, že Spojené státy nikdy neměly horšího prezidenta než teď. Trumpova podpora ruského protějšku, Vladimira Putina, je podle něj zradou na Američanech.

V jakém stavu se v současnosti Spojené státy nachází? Donald Trump měl heslo, že je učiní znovu skvělé. Myslíte, že jsou nyní lepší než například v 90. letech?

Myslím, že jsou daleko horší. Amerika je politicky více rozdělená a polarizovaná. Řekl bych, že od dob občanské války, kdy se prolévala krev mezi bratry, rodinami, Severem a Jihem, nebyla situace tak špatná.

Něco podobného tvrdil v rozhovoru pro INFO.CZ i někdejší velvyslanec USA v Praze William Luers. Co je podle vás důvodem?

Donald Trump.

Je Donald Trump skutečně důvodem? Není spíše produktem toho rozdělení?

Je důvodem, proč je to nyní horší než kdykoli dříve. Je ale také produktem. Když demagog zaujme lidi, jak jsme to zažili například ve 30. letech v Evropě nebo v Sovětském svazu, nemůžete je vinit, že se nechali strhnout politikou nenávisti a bigotností. Je ale pravda, že lidé jsou zodpovědní za podporu takového typu politiků.

Nemohu vinit Donalda Trumpa za všechno. Neříkám, že je diktátor a bude zabíjet lidi. Ale věřím, a sdílím tento názor s většinou Američanů, že vykazuje znaky obdivu k diktátorům. Obdivuje Putina, obdivuje demagoga a vraha na Filipínách (prezidenta Rodgriga Duterteho, pozn. redakce). Chválí lidi, kteří se neohlíží na právní stát.

Lenny Davis
Americký právník, konzultant a lobbista. Spoluzakládal kancelář Davis Goldberg & Galper PLLC. V 90. letech působil jako zvláštní právní poradce prezidenta Billa Clintona. Clintonův nástupce George Bush ho v roce 2005 jmenoval do pětičlenné Rady pro dohled nad právem na soukromí a občanskými svobodami. V současnosti v USA zastupuje holding Czechoslovak Group (CSG) v soudním sporu s poradenskou společností SARN. Pro firmu je zásadní i jako poradce, jelikož CSG se v obranném byznysu orientuje na americké firmy. Spolupracuje například s americkou vládou či se společností General Dynamics.

Chová se nepřípustně a kritizuje ministerstvo spravedlnosti, které je nezávislou institucí mající na starost Ústavu a vládu práva. Ne vládu člověka, ale vládu práva. Poprvé v americké historii prezident navrhuje, že by ministerstvo mělo být loajální k němu, nikoli k Ústavě. To si nedovolil nikdo před ním a můžeme jít až do doby George Washingtona. Donald Trump chtěl odvolat ministra spravedlnosti, po šéfovi FBI žádal osobní věrnost, ignoruje Ústavu. Pokud v tom bude pokračovat, bude odvolaný z funkce.

Dobře, ale rozdělení společnosti jsme viděli i před Trumpem. Jak k němu přispěly obě hlavní strany – demokraté a republikáni?

Demokraté, nezávislí a republikáni v Americe nejsou nevinní. Sdílí odpovědnost za stranické rozdělení. To není chyba Donalda Trumpa, to jde do 80. a 90. let, kdy republikáni organizovali cílené útoky na prezidenta Clintona. Například hlasování o impeachmentu Billa Clintona bylo čistě stranickou záležitostí a Senát věc následně smetl ze stolu.

Demokraté dělali podobné věci v 80. letech u prezidentů Ronalda Reagana a George Bushe staršího. Jsem demokrat a neomlouvám se za to. Jsem liberální demokrat, ale nevěřím, že demokraté jsou nevinní, co se týče polarizace a rozdělení, které dnes zažíváme.

Donald Trump je však nejhorším a nejnebezpečnějším prezidentem v historii. A neříkám to jen proto, že jsem demokrat. Na tom je široká shoda mezi Američany, historiky, předními osobnostmi z byznysu či občanskou společností. Jeho hrubý jazyk, osobní útoky a nedůstojné chování uráží lidi v Evropě, se kterými jsme bojovali bok po boku ve druhé světové válce a ve studené válce. Speciálně ve střední Evropě, které jsme pomohli po pádu Sovětského svazu s pracovními místy, obchodem, právním státem a svobodou.

Říkáte, že Trump obdivuje Putina nebo filipínského prezidenta Duterteho. Ale Trump je přeci k těmto lidem i kritický. Například Rusko kritizoval opakovaně, naposledy teď kvůli Sýrii. Jak si to vysvětlit? Nepanuje v Bílém domě jen chaos?

Trump nikdy nekritizoval Putina za válečný akt kybernetických útoků, což je možná nebezpečnější než shazování bomb, protože ničí důležitou součást naší země – prezidentské volby. Trump za to nikdy Putina jmenovitě nekritizoval. Věřím, že to je důvod k impeachmentu, protože odmítnutí kritiky Putina je zrada na americkém lidu. Když Putin lhal a popíral vměšování do voleb, dokonce ho hájil.

Naše obavy z prezidenta reflektují na celém světě. V Česku, Číně, na Dálném východě, u našich spojenců v Evropě, a dokonce i ve Velké Británii, kde se Putin pokusil zabít dva lidi použitím toxického plynu.

Nyní sklízí ocenění za útok na Sýrii kvůli použití chemických zbraní. Ale víte, co udělal krátce poté, co oznámil „splněnou misi“? Odmítl zavést sankce proti Rusku. Velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová, kterou on sám jmenoval, řekla, že Putin za tento pokus o vraždu ponese následky. Že zavedeme sankce. I Kongres velkou většinou sankce schválil. A co oznámil Trump? Odmítl je. Odmítl podporovat Evropu, Velkou Británii a hodnoty civilizované společnosti.


720p 360p
Rusko vs. USA


Opakujete, že jste demokrat. Demokratickou stranu ostatně znáte velice dobře. Co mohou nyní její politici udělat, aby se jim podařilo Donalda Trumpa odvolat? Je to vůbec reálné?

Šedesát procent lidí souhlasí s tím, co říkám o Donaldu Trumpovi. Každý se ale soustředí jen na těch čtyřicet procent, kteří mu fandí. Musíme Američanům připomínat, že to představuje největší propad v americké historii. To znamená, že Donald Trump má jen velmi malou podporu. Jen menšina fanaticky podporuje vše, co dělá.

Mediální bijec v dresu CSG

Pojďme nyní k vám. Jak byste popsal, co všechno vlastně vykonáváte pro skupinu Czechoslovak Group (CSG)?

Jsem poradce pro veřejné záležitosti, zároveň jsem právním zástupcem společnosti. V obou rolích chci, aby média říkala pravdu. Například, když jedny české noviny přinesly zprávu, že Amerika hodlá žalovat CSG. Ve skutečnosti šlo o anonymní společnost, která neměla ani kancelář a její telefonní čísla neexistovala. Česká média to prezentovala jako vážný spor mezi Amerikou a CSG.

Časopis Foreign Policy spojoval CSG s ruskou bankou, která před několika lety zkrachovala. Magazín publikoval naprosto nepravdivý titulek, zavolal jsem tam a dokázal autorovi, že jeho tvrzení se nezakládá na faktech.

Moje role je v první řadě dostat do médií pravdivé informace o CSG. Zadruhé odhalit lidi, kteří se snaží firmu poškodit. A zatřetí sdělovat pozitivní věci, které CSG dělá, zlepšovat vtahy mezi českým a americkým byznysem.

„Trump je podle mě nejhorší lídr, jakého jsme měli. To je můj názor. A nejenže nečiní Ameriku lepší, on ji činí horší.“
Lanny Davis

Je pro českou společnost obtížné prosadit se na americkém trhu, i když je na české poměry tak velká jako holding Czechoslovak Group?

Reprezentuji CSG, dal jsem radu jejímu šéfovi, že nejlepší pro společnost nyní bude vybudovat si pevné vztahy s americkými společnostmi, jako je například firma General Dynamics. Ale řekl jsem, že k tomu, aby byla úspěšná ve Spojených státech, potřebuje, aby další české a slovenské firmy byly úspěšné. To není soutěž. Čím více úspěchů, tím více amerických společností bude mít zájem obchodovat s Českou republikou.

Není pochyb, že USA a Česká republika mají mimořádné vztahy. Už historicky od prezidenta Woodrowa Wilsona. CSG pomůže, když budu podporovat další firmy. Jednou jsem napsal sloupek na server Real Clear Defence, což je prestižní web zabývající se obranou a armádou. Nezačal jsem současností CSG, ale její historií. Jak Češi vymysleli systém soukromého sektoru, který vytvářel pracovní místa pro lidi a rodiny. Popsal jsem roli rodiny Strandových a to, že nyní je CSG skupina, která má hodnotu 900 milionů dolarů. Ale zmínil jsem i další české společnosti. Protože to pomáhá CSG i České republice.

Nejste první, kdo česko-americké vztahy chválí. Ale jsou stále tak dobré? Víme přeci, že například český prezident nebyl v Bílém domě od dob Václava Havla.

Je složité odpovídat na takové otázky od té doby, co je Donald Trump prezidentem. Mám na mysli otázky ohledně vztahů s kýmkoli. Česká republika je přední evropská země. Byl to stát Varšavské smlouvy, které dominoval Sovětský svaz. Nyní je svobodná. Samozřejmě by prezident měl dbát na udržování dobrých vztahů s Českem. Já se snažím dělat, co mohu, jako reprezentant CSG. Spolupracuji s demokraty i republikány v Kongresu a zkouším informovat Bílý dům i nového ministra zahraničí Mikea Pompea, aby se více zajímali o Českou republiku a českou vládu.

Závěrem, bavili jsme se o Donaldu Trumpovi. Začínal jsem tím, že prohlašoval, jak učiní Ameriku znovu skvělou. Může být znovu skvělá?

Bavil jsem se o tom se spolužačkou z práv. Když jsem ji poprvé viděl, jmenovala se Rodhamová (dívčí jméno Hillary Clintonové, pozn. redakce), pak si vzala někoho, kdo se jmenoval Clinton. O tom heslu říkala, že Amerika už je skvělá, ale můžeme ji udělat lepší. Trump je podle mě nejhorší lídr, jakého jsme měli. To je můj názor. A nejenže nečiní Ameriku lepší, on ji činí horší.

Američané si během své historie prošli mnoha krizemi. Je to stále mladá země v porovnání s Evropou. USA jsou tu 300 let, to je pro mnoho evropských zemí jen okamžik v historii. Přežijeme Donalda Trumpa. Podle mě republikáni na podzim ztratí většinu ve Sněmovně reprezentantů, a pokud prezident bude pokračovat ve zneužívání pravomocí, věřím, že bude předmětem vyšetřování, impeachmentu a možná i odvolán z funkce.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718