Farmář pomáhal migrantům a málem skončil ve vězení. Film, který chtěli zakázat, uspěl | info.cz

Články odjinud

Farmář pomáhal migrantům a málem skončil ve vězení. Film, který chtěli zakázat, uspěl

Před uvedením v Cannes volal řediteli tamního filmového festivalu francouzský ministr vnitra a žádal, aby nebyl snímek Kam tě vítr zavane vůbec promítán. Projekce se ale nakonec uskutečnila a dokument o farmáři Cédriku Herrouovi poté v celé Francii zhlédlo 70 tisíc diváků. O víkendu film bodoval i v Praze – na festivalu Jeden svět získal zvláštní cenu poroty.

Brzy čtyřicetiletý francouzský farmář Cédric Herrou se po uprchlické vlně v roce 2015 stal známým po celém světě. Muž, který na francouzsko-italském pomezí pomáhal uprchlíkům vstoupit do Francie, čelil několika soudním procesům, loni ale dokument o něm, nazvaný Kam tě vítr zavane, sklidil bouřlivý ohlas na filmovém festivalu v Cannes.

„V Cannes to bylo hrozné. Byli jsme obklopeni policií a kolem sálu, kde se promítalo, byly tři stovky příslušníků republikánských rot. V životě jsem neviděl takové politické tlaky kvůli francouzskému filmu,“ řekl v rozhovoru proINFO.CZ režisér dokumentu Michel Toesca, jehož snímek získal zvláštní cenu poroty na pražském festivalu Jeden svět.

Herrou cestoval po Africe

Toesca se Herrouem zná už dlouho, protože i on bydlí v údolí Roya v jihozápadní Francii. Oba muži se přátelí, a i proto byl farmář v přítomnosti kamery přirozený a natáčení ani nevnímal.

„Cédric je ve skutečnosti stejný jako ve filmu. Odhodlaný a nebojácný,“ říká Toesca. Herrou vyrůstal v chudé čtvrti jinak bohatého města Nice a jeho rodiče byli pěstounskou rodinou – proto měl Cédric kolem sebe vždy i jiné děti a zvykal si na jejich různorodost. Školu ukončil už v 16 letech a odjel cestovat do Afriky – peníze získal z obchodováním s bitcoiny. Právě výchova, cestování i vyrůstání ve čtvrti plné Afričanů a Arabů vedlo podle Toesky jeho hrdinu k pomoci uprchlíkům na hranici.

Film pojmenovaný podle výroku jednoho z běženců líčí tři roky, během nichž Herrou pomáhá převážně súdánským a eritrejským běžencům dostat se do Francie. Když byl po teroristických útocích ve Francii v roce 2015 vyhlášen výjimečný stav, úřady posunuly hranici s Itálií dál do vnitrozemí a francouzské údolí Roya, v němž Herrou pěstuje olivy a stará se o zvířata, se stalo zónou nikoho.

Francouzská policie v ní chytala uprchlíky a posílala je zpátky do Itálie. Herrou, jenž se označuje za anarchistu, s tím ale nesouhlasil, protože policie podle něj porušovala francouzské zákony – do Itálie posílala i nezletilé. Začal proto uprchlíkům pomáhat – ubytoval je u sebe na farmě, pomohl jim přejít údolí a dostat se na vlak do Nice, kde pak žádali o azyl.

Překračuju zákon, vy ale taky

„Vím, že překračuji zákon, vy to ale děláte taky,“ říká Herrou ve filmu při jedné výměně názorů policistům. V srpnu 2016 byl poprvé zatčen, když převážel ve své dodávce osm uprchlíků přes hranici. Poté, co dospěl k závěru, že šlo čistě o humanitární čin, se prokurátor z Nice rozhodl farmáře nežalovat. Poté následovala další zatčení i procesy – při jednom z nich byl Herrou odsouzen na čtyři měsíce podmíněně, loni ale odvolací soud verdikt zrušil.

Natáčení filmu bylo často dramatické: „Ve Francii je zákon, který dovoluje filmovat policisty při práci, na rozdíl od vojáků. Takže jsem nosil v kapse příslušný článek tohoto zákona a argumentoval jím. I tak mi ale policisté v průběhu natáčení sebrali a zničili tři mobilní telefony. Některé situace byly dost napjaté, zvláště zatčení Cédrika na nádraží v Nice. Byli jsme ve vlaku a cítili, že se něco stane. Natáčeli jsme skrytým telefonem včetně toho policisty, který ve filmu jedná naprosto špatně a protiprávně,“ vzpomíná Toesca.

Herrouovi a filmařům také někdo poničil auta a rozřezal pneumatiky.

Celkově prošlo Herrouovou farmou na dva tisíce lidí. „Skončili v Německu, další v Norsku, o azyl žádali i v Belgii. Někteří pak byli vráceni podle Dublinské smlouvy do Itálie, jsou ale i tací, kteří se k Cédrikovi vrátili. Ještě dnes jich u něj několik zůstává, asi pět nebo šest. Rozhodli se, že budou žít v údolí. Cédrik má ideu vytvořit v údolí komunitu, kde by mohli žít a pracovat. Právě o tom natáčím svůj další film,“ říká Toesca.

Jinak je v současné době údolí bez uprchlíků – ti se podle Toesky domlouvají na sociálních sítích a rychle pochopili, že se jim tato cesta do Francie uzavřela. Nyní proto přecházejí jinudy, více na sever.

Před oficálním uvedením v Cannes promítala produkce snímek jednou i novinářům v Paříži. „Byli mezi nimi vládní agenti, kteří měli falešné presskarty. Měli sdělit vládě, co se dělo. Poté ministr vnitra Gérard Collomb zavolal prezidentovi canneského festivalu, aby ten film vyřadili. Ten to ale odmítl,“ vypráví režisér, podle něhož čelil film silným politickým tlakům.

„Někteří politici byli proti Cédrikovi, a tedy i proti filmu. Eric Ciotti, prezident departmenetu Alpes-Maritimes, napsal, že Cédric Herrou a Michel Toesca by měli být místo na červeném koberci ve vězení. A někteří lidé s jeho názorem souhlasí. Takže je pravda, že názory jsou rozdělené,“ připouští režisér.

Francouzský stát je rasistický

Ikonou se Herrou stal podle Toesky především díky reportáži v deníku The New York Times. Na jeho farmu přijel nositel Pullitzerovy ceny Adam Nossiter a Herrouovi věnoval poté deník první stranu. „Do údolí se pak sjela média z celého světa, byli tam i japonci, Brazilci nebo Kolumbijci. Na místě bylo nakonec mnohem těžší řídit novináře než migranty,“ směje se Toesca.

„Jsou lidé, kteří si myslí, že to Cédric dělá kvůli penězům a nesnášejí ho. Jiní zase věří, že to dělal kvůli sexu s mladými Eritrejkami,“ říká Toesca s poukazem na silné postavení protiimigrantského Národního sdružení v regionu.

Toesca soudí, že Francouzi jsou rasističtí a rasisticky jedná často i stát. „Roli v tom hrají i média, která dělají z islámu nebezpečné náboženství, a z muslimů tak nutně nebezpečné lidi. Ale Eritrejci jsou přitom křesťané. Pro ně jsou ale černí…“

Politický, ne aktivistický film

Mnohdy je to podle něj způsobené i tím, že se lidé nedostali do styku s uprchlíky, jen proto se jich bojí. „Třeba jedna paní, majitelka baru, která vystupuje ve filmu. Jednou se ale ta dáma probudila a uviděla ve své zahradě tři Eritrejce, kteří tam přespali. Jedna byla 14letá dívka, její 14letá sestra a chlapec, asi 18letý. A první věc, kterou udělala, bylo to, že jim dala najíst. Potom, místo toho, aby zavolala policii, volala nám. Mám tři mladé lidi na zahradě, co mám dělat, ptala se. Zavolejte policii, říkám jí. Ne, to přece nejde, odpověděla mi…“

„Chci tím říct, že jsou lidé, u kterých osobní setkání hodně změní. Ta dáma změnila názor. Říkali mi, že tady v Praze prakticky nejsou uprchlíci, ale většina populace je proti nim. Protože je nepotkali. Podobné je to ve Francii – když jsem měl turné s filmem, byl jsem ve vesnicích, kde nebyl jediný uprchlík a kde volili Národní shromáždění ze strachu z uprchlíků,“ říká Toesca.

„Ten film je politický, ne aktivistický. My nejsme proimigrační aktivisté, jen jsem chtěl ukázat věci tak, jak se děly. Když jsem ho natočil, měl jsem pocit, že se tu píše jedna kapitola migrační historie. Ta otázka, která se naskytla na tomto malém kousku hranice, je platná pro celý svět,“ uzavírá filmař.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí druhého dílu

Články odjinud