Farmáře stíhají za pomoc migrantům. „Jako by byl největší kriminálník,“ zlobí se jeho matka | info.cz

Články odjinud

Farmáře stíhají za pomoc migrantům. „Jako by byl největší kriminálník,“ zlobí se jeho matka

Osmatřicetiletý Cédric Herrou je za půlkou svého nejnovějšího trestu – čtyřměsíční podmínky za pomoc migrantům na italsko-francouzské hranici. Soud mu zakázal jezdit do Itálie a zdržovat se na nádraží. Farmářův dům ve vesnici Breil sur Roya i přístupové cesty téměř nonstop hlídá policie. Aktuální situaci popisuje farmářova matka Jackie Herrou.

Jak se cítí matka, jejíž syn byl za poslední rok osmkrát ve vazbě, teď je ve čtyřměsíční podmínce, nesmí opustit Francii a přístup k jeho domu hlídá policie?

Je to únavné a stresující, ale méně než na začátku, nějak jsme si zvykli. Poprvé to bylo o dost těžší. Ale pořád jsme rozčilení, nesmíme zapomínat, o co tu jde. Vždyť je to nesmysl, pod jeho domem neustále stojí policejní auto, jako by byl největší kriminálník.

Stíhá se Cédric Herrou-aktivista za těchto podmínek ještě věnovat práci farmáře?

On je v první řadě farmář. Tím, že nesmí do Itálie, mu dost znepříjemnili práci. Spousta jeho obchodů se odehrávala tam. Jsme v horách, ve složitém terénu, ze dvou možných cest dolů mu jednu úplně odstřihli. Zároveň potřebuje být doma a starat se o zvířata, ne řešit soudy.

Dotýkají se nějak zmíněná opatření vaší rodiny?

Nejhorší je, že nás teď obtěžují všechny. Třeba můj druhý syn byl předevčírem u Cédrica, cestou zpátky ho sledovala policie s majáky, pak mu ve vesnici zatarasili cestu a prohledávali auto, jestli tam snad někoho neveze, a to je pořád něco.

Pro soud a část veřejnosti kriminálník, pro jiné hrdina. Cédric Herrou je dnes pojem známý po celé Francii. Čím to je, že se právě on stal jedním ze symbolů francouzské migrační krize?

V okolí Roya přijímalo na začátku migranty spousta lidí, je to tu dané i historicky, stejné to bylo za 2. světové války. Jenže postupně začalo přicházet čím dál víc migrantů, a tak jsme kolektivně rozhodli, že Cédric za pomoci jednoho novináře půjde na veřejnost a upozorní na problém. Stál v  první linii, nebál se. Ale není to jen o něm, podívejme se třeba na nejnovější případ devatenáctiletého Raphaela. V červnu vezl k Cédricovi čtyři migranty, které nabral po cestě, žádný přejezd hranic, žádné peníze, chtěl jen pomoct lidem, co neměli kde spát, ale zastavili ho policisté a odvezli do vazby.

Po tom všem, co líčíte, změnil se váš postoj k pomáhání migrantů?

Ona se především dost změnila situace, protože teď už z Itálie přichází minimum lidí.

Jak si to vysvětlujete?

Odradily je všechny ty policejní kontroly. Blokují silnice, kontrolují přístupové cesty, jsou všude. Za hranicemi v italské Ventimiglii se zprávy šíří rychle, a tak se lidé odtamtud začínají vydávat severnější cestou. Obyvatelé v okolí Briançonu v Alpách teď zažívají to, co jsme my prožívali loni. A ještě si s nadcházející zimou hodně prožijou.

Takže se problém přesouvá?

Přesně tak, jen se to posunulo o pár kilometrů dál, ale nezměnilo se vůbec nic.

Nic v jakém ohledu?

V řešení státu, politika akorát přitvrzuje, posílá kontroly, místo aby nabízela řešení.

Na hranicích na jihu Francie už se tedy migranti v současné době nepohybují?

V létě jich tu byly stovky, teď je vidíme jen výjimečně. Tím to pro nás ale nekončí, naše aktivity se jen přesunou z terénu na právní úroveň. Cédric je v podmínce, hned potom ho čeká další soud za to, že doprovázel 150 migrantů na nádraží v Cannes, aby jeli do Marseille podat žádost o azyl. Navíc se teď objevily hlasy proti našemu sdružení.

Jaké hlasy máte na mysli?

Většina lidí tady v údolí našim aktivitám rozumí. Ale pak je tu skupina blízká extrémní pravici, která využila aktuální situace k tomu, že vytvořila vlastní asociaci, jejímž jménem minulý týden požádala soud o rozpuštění našeho občanského sdružení.

Neodrazuje vás to od dalších aktivit?

Vždyť my zastáváme roli, co by měl plnit stát, dáváme lidem střechu nad hlavou a jídlo. S manželem jsme sice nikoho neubytovávali, ale teď zrovna jednáme o legálním převzetí do péče jednoho kluka, co byl v létě u Cédrica.

Co vás k tomu přimělo?

Vždycky jsme fungovali jako hostitelská rodina v rámci různých programů. Cédric byl od malička zvyklý, že k nám přicházely různé děti. Vychovala jsem ho tak. Teď jsme v důchodu, tak jsme si chtěli odpočinout jenže… v létě byl u Cédrica tenhle kluk, syn ho jednou vezl na fotbal do vesnice. Zastavili je policajti, dospělé odvezli do vazby a chlapce do Nice do zařízení pro nezaopatřené děti. Normálně by jim tam měli pomoci, naplánovat s nimi další kroky v životě, ale nechali je tam úplně napospas, tak jsme se rozhodli, že ho vezmeme k nám. Domlouváme mu tu školu a podobně, to je jediné, co pro něj můžeme udělat. Měl by tu být od příštího týdne, bude mu tu s námi líp.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud