Finále Afrického poháru: Pouštní lišky bojují i za Alžířany protestující proti diktatuře | info.cz

Články odjinud

Finále Afrického poháru: Pouštní lišky bojují i za Alžířany protestující proti diktatuře

V pátečním finále afrického fotbalového šampionátu se střetne tým Senegalu s Alžírskem. Alžírští hráči dali před rozhodujícím zápasem jasně najevo, že podporují revoluční hnutí ve své zemi. Gesto tamní vlády, která na finále vypravila 28 letadel s fanoušky ve snaze usmířit se s národem, protestujícím Alžířanům stačit určitě nebude.

Pokud by páteční finále Alžířané proti Senegalu vyhráli, zopakovali by triumf svých předchůdců starý téměř třicet let. Tým, který už vyřadil mimo jiné Pobřeží slonoviny nebo Nigérii, bude bojovat i za lidi protestující v ulicích proti vládě.

„To, co se děje, je úžasné. Koncentrujeme se ale jen na finále Afrického poháru národů a chceme ho vyhrát pro lidi,“ prohlásil ve čtvrtek záložník Adlène Guediura. „Jsme si vědomi toho, co se děje. Lid, který reprezentujeme, dokázal skvělé věci,“ dodal hráč anglického Nottinghamu Forest pro deník 20 minutes.

Ukážeme světu, co umí Alžířané

„Chceme být reprezentativní a ukázat světu, čeho jsou Alžířané schopní, což je i případ pátečních manifestací,“ doplnil ho trenér Džamál Balmádí. Revoluci, která už dokázala donutit k demisi prezidenta Abdalazíze Butefliku, podpořil veřejně během turnaje i Zinédine Zidane, francouzská fotbalová ikona alžírského původu.

Zatímco Alžířané v ulicích nadšeně podporují svůj tým a doufají, že jeho triumf může pomoci i k pádu režimu, snaží se šampionát využít i druhá strana. Alžírská vláda zaplatila 28 letadel, která mají do Káhiry přivézt alžírské fanoušky, pro něž by jinak cesta byla příliš nákladná. Finále Afrického poháru národů (CAN) zhlédne z tribuny i dočasná hlava státu Abdalkádir Binsaláh.

Jak bude alžírské publikum reagovat, je otázkou – když se před časem hrálo finále alžírského poháru, prezident ani premiér se ho navzdory tradicím raději nezúčastnili. Ministr sportu, který měl předávat trofej místo nich, z tribuny utekl po spršce kamení a sedaček, která se na něj a jeho ochranku snesla.

Zajímavé bude také sledovat, k jakému týmu se přikloní domácí fanoušci. Egypťané jsou po brzkém vyřazení rozpolcení – část podporuje alžírské „Pouštní lišky“ kvůli tomu, že jde o geograficky blízkou a částečně arabskou zemi, část lidí vyznává naopak heslo „kohokoliv kromě Alžírska“. Roli v tom hraje letitá rivalita mezi oběma zeměmi i incident z roku 2010, kdy egyptští fanoušci zaútočili na autobus alžírských fotbalistů, což vyvolalo diplomatickou krizi mezi oběma zeměmi.

Nejpolitičtější z fotbalových turnajů

Politika hraje v Africkém poháru národů důležitou roli prakticky při každém ročníku. Jak připomíná francouzský deník La Croix, pohár vznikl v roce 1957 v súdánském Chartúmu i díky tomu, že Súdán a Egypt rok předtím hrozily vystoupením z FIFA, pokud bude Světové fotbalová federace i nadále odmítat vznik Africké fotbalové konfederace.

Nejhodnotnější fotbalové klubyNejhodnotnější fotbalové klubyautor: INFO.CZ

Politika hrála klíčovou roli během šampionátů hned několikrát, například v roce 1959 se z něj stáhla Jihoafrická republika kvůli kritice apartheidu, v roce 1982 zase šampionát hostila Libye a turnaj se stal příležitostí pro šíření panafrické ideologie diktátora Muammara Kaddáfího.

„Fotbal je vitrínou afrických národů. V časech získávání nezávislosti byl prostředkem ke sdružování a vytváření národní identity,“ říká sportovní historik Pascal Charitas. „S nadšením, které vyvolává fotbal dnes, mají vůdci států zájem ho používat, aby se dostali do popředí,“ míní.

Na další faktor upozornil v rozhovoru pro INFO.CZ francouzský novinář Guillaume Narguet z časopisu Football Club, který často píše o africkém fotbalu: „Politický vliv u afrických národních týmů souvisí i s tím, že fotbalové svazy nemají peníze na své fungování. Nemají zdroje z reklam ani televizních práv, v některých zemích ani nefunguje národní liga. Vlády pak fotbal financují a jen díky nim svazy fungují,“ vysvětluje. Upozorňuje i na obrovské vzdálenosti na černém kontinentu, s čímž jsou spojeny i vysoké náklady.

Politika si zahrála i s letošním ročníkem CAN. Původně ho měl hostit poslední vítěz Kamerun, z důvodu nepřipravenosti i nejisté bezpečnostní situace se ale nakonec přesunul do Egypta. To byla velká výzva pro tamního prezidenta Sísího, který ho vnímal jako dobrou možnost naklonit si obyvatelstvo, jež trápí chudoba a vysoká nezaměstnanost. Sísí sázel na šance svého týmu, který byl i díky přítomnosti superhvězdy Muhammada Salaha pokládán za hlavního favorita. To se ale nepovedlo a Egypt skončil už ve čtvrtfinále.

Přezdívky týmů
Pouštní lišky (Alžírsko), Sloni (Pobřeží slonoviny), Lvi z Terangy (Senegal), Nepřemožitelní lvi (Kamerun), Kartážští orli (Tunisko), Levharti (Demokratická republika Kongo), Orli (Mali), Veverky (Benin), Vlaštovky (Burundi), Černé antilopy (Uganda), Super orli (Nigérie), Faraoni (Egypt)

Lístky na fotbal si obyčejný Egypťan nemůže dovolit

Na Sísího se tak navalila místo chvály, že dokáže zorganizovat náročný turnaj a spravovat turistům přátelskou zemi, spíše kritika kvůli ceně lístků. Ty se prodávají za 150 liber, tj. cca osm eur. Průměrná měsíční mzda v zemi ale dosahuje v přepočtu sotva 60 eur a fotbal je tak pro většinu Egypťanů příliš drahou zábavou. Na zápasy chodí spíše vyšší střední třída, která je vůči režimu shovívavější. Novináři spekulují o tom, že šlo ze strany Sísího o kalkul – příliš diváků v hledištích by mohlo vést k politickým protestům, které autoritativní prezident nemůže potřebovat.

„Před několika lety byly stadiony v Egyptě kvůli násilnostem zavřené. Právě z řad fotbalových fanoušků se rekrutují ti, kteří pak protestují i v ulicích,“ připomíná Narguet. „Při derby v Maroku nebo Alžírsku jsou na stadionech přítomní i ultras, právě oni začínali v Alžírsku revoluci.“

Na tribunách jsou pak připraveni zasáhnout muži v civilu, například proti fanouškům, kteří by chtěli skandovat jméno bývalé egyptské hvězdy Abutriky, který odešel do exilu kvůli podpoře Muslimskému bratrstvu. Egypt také po vypadnutí svého týmu stáhl z prodeje část lístků a z mnoha restaurací a kaváren zmizely televizní obrazovky vysílající šampionát. Až s postupem Alžířanů, který málokoho nechává chladným, se zájem o turnaj v zemi opět zvedl.

„ V Africe se hodně řeší i otázka, zda je to vůbec ještě šampionát afrických národů. Když se podíváte na soupisky obou finalistů, je tam spousta hráčů s dvojím občanstvím. Narodili se třeba ve Francii, ale hrají za Alžírsko. Jako mladí hráli za Francii, ale pak neměli jistotu, že se dostanou do áčka, a zvolili si zemi svých rodičů. V Alžírsku se to řeší, což je dáno i alžírsko-francouzskými vztahy,“ poukazuje na další politický aspekt šampionátu Narguet.

Tisíce Alžířanů vyšly do ulic i v pátek, v den očekávaného finále. Lidé skandovali hesla proti režimu, žádali civilní, a nikoliv vojenský režim a odchod šéfa armády Káise Salaha. Po pravidelné manifestaci nasedli mnozí do autobusů směrem k největšímu fotbalovému stadionu v metropoli Alžíru, aby sledovali večerní zápas svých miláčků proti senegalským „lvům“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud