Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

HEBRON NA VLASTNÍ KŮŽI: Palestinské město, kde má každý židovský osadník svého bodyguarda

720p360p

Na prázdné, prašné, strnulé ulici se pohybují jen izraelské vlajky ve větru. Zamčené, někdy i zaletované dveře starých domů nepustí nikoho dovnitř. Čas od času tu projede auto s židovskými osadníky, které hlídají mladí izraelští vojáci… Třepot praporů s Davidovou hvězdou právě přerušilo volání z okolních mešit, přišel čas modlitby. Jsem v palestinském Hebronu, jehož historické centrum se proměnilo v město duchů.

„Musíte počkat na vojenskou hlídku,“ říká izraelský voják na kraji opuštěného centra a přivolává kolegy. Ti nás po celou dobu provázejí středem města, kterým projíždějí jen vozy osadníků a autobusy spojující zdejší židovskou osadu se zbytkem Izraele. „Chtěl bych vidět, jestli by nás Arabové takhle provázeli po jejich městě,“ křikne na nás i izraelské vojáky rozčileně spěchající muž oděný po zvyku ortodoxních věřících.

Další, který čeká na autobus, reaguje na otázky rázným i jasným gestem – běžte pryč, nejsem na vás zvědavý!

Jiný osadník naopak zvědavý je. Natáčí si všechny evropské novináře a hlavně jejich průvodce na mobilní telefon. Prý obrázky použije pro svůj facebookový účet. Nedaleko stojící izraelští vojáci jej raději zkontrolují, i když ho podle všeho dobře znají. Nakonec se fotografujme vzájemně, což ho rozesměje. Jméno mi přesto neřekne, ani na Facebook nepozve, jen zopakuje, že „Hebron je odjakživa naše město“.

Hebron

Čí je Hebron? Abraháma nebo Ibrahíma?

A v tom je problém. Židé považují Hebron za druhé nejdůležitější město své víry, podle tradice tu žil a v tzv. Jeskyni patriarchů byl pochován biblický Abrahám a jeho žena Sára. Další dodávají, že tu spočinuli i Adama s Evou, Izák s Rebekou a Jákob s Leou, což jiní (výběrově) odmítají. Židé k městu vzhlíží rovněž proto, že podle tradice bylo také dočasným sídlem krále Davida.

Zmíněné praotce ale uctívají i křesťané a muslimové, kteří se modlí v Abrahámově, tedy Ibrahímově mešitě. Ta je historicky částí mauzolea a právě tady v únoru 1994 židovský osadník Baruch Goldstein zezadu postřílel 29 modlících se muslimů a 125 jich zranil. Chtěl tak zastavit mírový proces, k čemuž opravdu přispěl. Islámští radikálové v odvetě rozpoutali násilí. Je ovšem na místě dodat, že pojmem „hebronský masakr“ se často označuje také krvavý pogrom z roku 1929, během kterého Arabové ve městě zabili 69 převážně ultraortodoxních židů.

Jakkoli se moderní dějiny Hebronu zdají být kronikou nekonečného násilí obou stran, nebylo tomu tak vždy. Teď každopádně ve městě žije asi 215 tisíc Palestinců a zhruba 850 židovských osadníků, které chrání zřejmě přes šest stovek izraelských vojáků – od pohledu mladíků v základní službě, která je v zemi povinná. Takřka každý zde usazený izraelský občan – obvykle náboženský nacionalista s nepřátelským vztahem k arabskému okolí – tedy má svého bodyguarda ve státní uniformě.

Střed města prý z bezpečnostních důvodů izraelská armáda vyklidila: dveře buď zamknula, nebo dokonce zaletovala. Podle legend se sem arabské rodiny vracejí zezadu, po střechách a v prvních patrech svých domů stále přespávají. Opuštěné trhy nyní každopádně zdobí jen osadnické malůvky a izraelské vlajky, okenice jsou zavřené a na zemi se v prachu povalují jen odpadky.

Na návštěvě v opravdové osadě

Na cestě zpět nás míjí dlouhý proud vracejících se školaček z nedaleké osady Kirjat Arba, které se také byly uvnitř historického centra podívat. Některé dívky jsou oděné na ortodoxní způsob, mnohé z nich ale vyhlížejí jako jejich vrstevnice kdekoli na světě. A hlavně se tak chovají: švitoří, pořizují si společné fotky a nahlas se překřikují.

Osady totiž vyhlížejí různě. Některé připomínají, nebo vlastně jsou jakýsi squat, což platí pro centrum Hebronu. Jiné sestávají jen z několika obytných vozů. Takové však jsou na úbytě a jde spíše o cosi jako osadnickou nostalgii. Místa jako Kirjat Arba – nemluvě o komplexech blízko Jeruzaléma – připomínají spíše evropská, byť moderní sídliště. A často mají i podobné nájemníky: nijak zvlášť angažované Izraelce, které do osad lákají nižší životní náklady.

Nicméně, tato sídliště vznikají na okupovaném území Palestinské autonomie, proto je mezinárodní společenství včetně OSN považuje bez výjimky za nelegální. Židovský stát argumentuje tím, že jím schválené osady stojí na státní, nikoli soukromé půdě, což ale právníci v řadě případů úspěšně napadli. Podle amerického časopisu Time žilo ke konci loňského roku na Západním břehu asi 435 tisíc Izraelců, přičemž dalších 200 tisíc občanů židovského státu bydlí na území převážně arabského východního Jeruzaléma.

Hebronem nás provázel Jehuda Šaul, jeden ze spoluzakladatelů organizace Breaking the Silence (Prolomit ticho). Tedy izraelské nevládní skupiny, která shromažďuje výpovědi bývalých vojáků a která leží vládě židovského státu velmi hluboko v žaludku. Proto jí někteří žurnalisté upírají hodnověrnost. Jehuda sám ale v Hebronu sloužil. A jeho postoj, se kterým se svěřil INFO.CZ, vyplývá snad ze zkušenosti.

„Pokud se sám sebe ptáte, oč jde Izraeli v ulicích Hebronu a obecně v Palestinské autonomii, odpověď je jednoduchá. Chce Palestinu na kolenou, pokořenou, poraženou. K tomu má všechno dění v Hebronu vést, o to jde. Mám na mysli značné omezení pohybu Palestinců, velmi agresivní chování armády, tolerance k osadnickému násilí na Arabech… To vše má vést k porážce Palestinců,“ konstatuje bývalý voják, jak se podle něj věci mají. „Já si ale myslím, že to není možné. Že není možné dotlačit miliony lidí k tomu, aby trvale žili bez svých práv i důstojnosti,“ dodává.

Jehudův názor je jistě radikální i paušální. Osadníci z Hebronu ale nemají velké sympatie ani mezi jinými, mnohem pravicovějšími Izraelci. Od nynějších obyvatel malé enklávy uvnitř hebronské čtvrti duchů se distancovali dokonce i někteří pozůstalí po obětech pogromu z roku 1929, na které se tito osadníci tak rádi odkazovali.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232