Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Hitler udělal dobře,“ zní z úst uprchlíků. Bývalé koncentrační tábory jim mají otevřít oči

„Hitler udělal dobře,“ zní z úst uprchlíků. Bývalé koncentrační tábory jim mají otevřít oči

Německo, které dodnes trpí temnou historií druhé světové války a událostmi, které vedly k usmrcením šesti milionů Židů, minulý rok přijalo milion uprchlíků převážně z muslimských zemí, jako je Sýrie nebo Irák. Tito lidé však vyrostli v prostředí, kde je nenávist k židovskému národu něco naprosto normálního a Izrael považují za strůjce konfliktu, v kterém se dnes Blízký východ nachází. Německo se proto rozhodlo muslimským azylantům historii země a zvěrstva páchaná nacisty na židovském obyvatelstvu přiblížit. V rámci integračních programů tak běženci vyjíždějí na poznávací zájezdy do bývalých koncentračních táborů. Změnit jejich postoj vůči Židům však bude mnohem složitější.

„Jak je to možné?“ ptá se Osman Jamo při prohlídce bývalého tábora Sachsenhausen na otázku, kterou si dodnes pokládá i nejeden Němec. Osmatřicetiletý Syřan, který přijel do Evropy před dvěma lety, právě přichází k někdejší plynové komoře. Osmana však zajímá i další věc – proč bývalý vyhlazovací tábor Německo vůbec zachovává. „Možná, že Židé chtějí, aby tato místa zůstala proto, aby na ně bylo navždy nahlíženo jako na oběti,“ odpovídá si sám na otázku.

Reakce syrského azylanta dokazuje, jaký pohled má na Židy velká část příchozích migrantů. Osman, který v Sýrii působil jako fotograf, zachytil před odchodem ze země mnoho utrpení lidí postižených válkou. Sponzorem násilí v Sýrii je podle něj právě Izrael. „Agrese Izraele je základní problém,“ tvrdí Osman. Historie, která váže Německo k Izraeli, je totiž v arabském světě interpretována zcela opačně. „Arabové si myslí, že to co Hitler udělal, byla dobrá věc, protože je osvobodil od Židů,“ dodává.

Takové názory vyvolávají znepokojení, že nepřátelství vůči Izraeli typické pro arabský svět se v německé uprchlické komunitě promění v antisemitismus. Četné studie z posledního desetiletí dokládají, že k tomu dochází už dnes – nepřátelství vůči Židům je mezi německou muslimskou mládeží častější než mezi mladými lidmi obecně. „Mnoho muslimských uprchlíků vyrostlo v zemích, kde je nenávist k Židům a Izraeli normální,“ vysvětluje předseda Centrální rady Židů v Německu Josef Schuster.

Jak dokazuje další uprchlík původem z Iráku Mohamed Karím, antisemitské vlivy jsou v jeho domovské zemi všudypřítomné. „Všude – ať už v televizi, ze strany imámů nebo ve škole – slyšíme, že ‚Židé nejsou dobří‘, a my žádné Židy neznáme, abychom je mohli vidět jinak,“ vysvětluje muž, který v Bagdádu pracoval jako policista. S několika Židy se poprvé setkal v Německu – pracují zde jako dobrovolníci pro berlínskou církev, která pomáhá uprchlíkům. „Proč moje země říká, že nejsou Židé dobří? Jejich armáda, to je něco jiného,“ ptá se sám sebe.

Oba uprchlíci si prošli prostory bývalého koncentračního tábora. Alespoň náznakem zažili pocit, který se dostaví, když člověk stojí v hluboké jámě, kde se popravovalo. Prohlédli si obrázky obětí a další materiály připomínající zločiny nacistů. Oba uznávají, že Německo porušilo lidská práva a že Židé a stát Izrael nemusí být vždy to samé. Myšlenku, že holokaust byla jednoznačně strašlivá událost lidských dějin, však přijmout odmítají. Tábor jim připomněl hrůzy, které viděli v Sýrii a Iráku, z těch ale obviňují právě Izrael a Spojené státy.

„Pokud Německo platilo Izraeli reparace, pak by Američané měli platit za to, co udělali Iráku,“ říká Mohamed. V postoji k Židům má jasno zase Osman. „Rozhodně jsme stále proti sionistům,“ říká Syřan po prohlídce. Snahy o změnu postoje běženců z Blízkého východu tak zřejmě budou běh na dlouhou trať.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744