Články odjinud

Hlad místo vraždění. Barma stále vyhání Rohingy, jejich vesnice vypaluje a ničí buldozery

Hlad místo vraždění. Barma stále vyhání Rohingy, jejich vesnice vypaluje a ničí buldozery

Svět má zaděláno na další nekonečnou humanitární krizi. Barma nepolevuje ve snaze dostat všechny muslimské Rohingy pryč ze svého území, i když světu slíbila opak. Patrně pod tlakem mezinárodního společenství ale mění metody: místo vražd a znásilnění volí šikanu a hlad.

„Vojáci vypálili téměř všechny z více než tří stovek našich vesnic, z nichž nás předtím vyhnali. Víme o 48 obcích, které v minulých týdnech srovnali buldozery, aby po nás zahladili všechny stopy,“ říká v reportáži Hlasu Ameriky Abdurrahmán. I on si stejně jako 688 tisíc jiných Rohingů zachránil život útěkem do Bangladéše.

Mimochodem, podle únorové zprávy organizace Human Rights Watch bylo zcela srovnáno se zemí už nejméně 55 rohingských osad.

Barmské úřady přitom opakují, že vláda oblast dříve obydlenou Rohingy rekonstruuje. Aby tak byla připravena na uprchlíky, kteří se v rámci listopadové repatriační dohody mezi Barmou a Bangladéšem mají vracet do původních domovů. Opravdu vynalézavé vysvětlení nabídl barmský ministr sociálního zabezpečení Win Myat Ai, který agentuře AFP demolice rohingských osad potvrdil s tím, že jeho vláda „rýsuje nové rozvržení vesnic“.

Barma zakazuje novinářům vstup na postižené území, konkrétní činnost úřadů na místě není možné nezávisle ověřit.

720p 360p
Terezu H. v Pákistánu nechytili náhodou. Sousední stát heroinem zásobuje celý svět

Deset tisíc mrtvých a nikdo nebyl souzen

Jak o návratu do Barmy přemýšlí sami Rohingové? „Armáda zabila moji ženu a syna. Nikdo za to nebyl potrestán. Ani za jiné zločiny. Všichni ti, co na nás páchali násilí, zůstávají na svobodě. Za těchto okolností je pro mě návrat do Barmy prostě nepředstavitelný,“ dodává pro Hlas Ameriky Abdurrahmán.

Barmský postup tentokrát kritizují i obvykle smířlivé Spojené národy. „Jiná je jen forma násilí. Místo bezuzdného prolévání krve a hromadného znásilňování, kterého jsme byli svědky loni, teď vojáci Rohingy soustavně terorizují a sází na vynucený hladomor. Stále se je ale snaží vyhnat ze země,“ konstatoval asistent generálního tajemníka OSN pro lidská práva Andrew Gilmour.

Jinými slovy: humanitární krize na západě Barmy nejen že nekončí, ba ani nepolevuje. Prostě pokračuje, i když jinými prostředky. Celkový počet Rohingů v Barmě se před krizí odhadoval na jeden milion.

Rohinga? Nikoho takového neznáme, s výjimkou teroristů

Příznačný je způsob, jakým o krizi referují barmská média. Píší-li o „uprchlících“, zpravidla tím nemyslí muslimské Rohingy, ale vždy jiné obyvatele Arakanského státu, kteří také utekli před nestabilitou dovnitř Barmy. Těm úřady opravdu slibují nejen domy, ale i silnice, průmyslové zóny a třeba také podporu turistického ruchu. Ve státě většinoví Rakhinové hovoří jazykem příbuzným barmštině, většinově jsou buddhisté a vůbec jsou Barmánci vnímáni jako etničtí příbuzní.

Na rozdíl od Rohingů, které Barma nepovažuje za vlastní občany, i když zde po generace žijí. A považuje je za příchozí z Bengálska.

Charakteristický je text otištěný v listu The Global New Light of Maynmar, který byl – tehdy bez slůvka Global na začátku – hlásnou troubou donedávna vládnoucí vojenské junty. Pod příznačným titulkem „ Kdo jsou takzvaní Rohingové?“ se tu píše: „Krvavé střety v Arakanském státu, které se odehrály mezi Rakhiny a imigranty bengálské národnosti, zpopularizovaly pojem Rohingové po celém světě… Odvážím se říci, že až do této doby byl termín ´Rohinga´ neznámý jak většině obyvatel Barmy, tak zahraničí. Důvodem je skutečnost, že název Rohinga totiž neoznačuje žádnou etnickou ani jinou skupinu…“

Tentýž web ale s gustem publikoval prohlášení, ve kterém vláda prohlašuje skupinu Arakanská armáda za spásu Rohingů (ARSA) za teroristickou. Tento dokument z loňského srpna reaguje na koordinovaný útok ARSA proti armádním a policejním cílům. Vojenská reakce byla okamžitá a její výsledek už je znám: přes deset tisíc mrtvých a téměř 700 tisíc uprchlíků.

Teroristé jako propagandistický dar z nebe

Samotná ARSA zřejmě nemá více než pět set členů a důsledně odmítá být považována za islamistickou, i když zřejmě na náboženském půdorysu vznikla. Patrně nemá podporu v zahraničí – a pokud ano, tak slabou. V nemnoha videích a rozhovorech jsou k vidění často mladí muži v obvykle civilních šatech, kteří mají problémy s výzbrojí. Podle svědectví mají v arzenálu kromě ukořistěných a podloudně nakoupených palných zbraní i mačety.

Jejich velitel Atulláh opakuje, že cílem ARSA je „osvobození lidu z nelidského útlaku, kterému byl vystaven od všech barmských vlád“. Jinými slovy: jde podle něj o etnickou válku s barmskými uniformami, na které skupina v rychlých a většinou nepříliš efektivních akcích útočí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud