Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hlavně žádnou paniku: Turecké problémy mají hlubší kořeny a samy světovou krizi nespustí

Hlavně žádnou paniku: Turecké problémy mají hlubší kořeny a samy světovou krizi nespustí

Propad turecké měny není výsledkem nynějšího sporu tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana se Spojenými státy, ale výsledkem léta neřešených problémů. Ty teď vypluly na povrch a mezi obchodníky na světových trzích způsobily paniku bez reálného základu. Pouze tato panika, nikoliv ekonomické vazby Turecka, může vyvolat problémy na dalších místech zeměkoule.

Propad turecké liry se dostal v posledních dnech na první stránky světových médií včetně tvrzení, že jde o důsledek zhoršujících se vztahů Turecka se Spojenými státy. Spor o vydání amerického pastora Andrewa Brunsona vyústil ve vzájemné zavádění a násobení cel a obchodní válku. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan tvrdí, že za propad turecké liry může západní či americké spiknutí. Prohlásil: „Pokud vy máte své dolary, my máme svého Boha“ a Bůh je samozřejmě víc než dolary.

Důvodem propadu turecké měny ale není spor se Spojenými státy. Ten je pouze okrajový. Vzájemné zvýšení cel či sankce vůči dvěma tureckým ministrům se týkají jen malé části ekonomiky a nemohou ohrozit turecké hospodářství. Příčinou pádu liry není ani to, že se Erdoganova vláda snaží ovládnout tureckou centrální banku a že ministrem financí je Erdoganův zeť Berat Albayrak, kterého část ekonomů považuje přinejmenším za méně schopného, než byli jeho předchůdci. Turecká centrální banka není nezávislá léta a vládnoucí Erdoganova islamistictická Strana spravedlnosti a rozvoje se zbavila většiny schopných ekonomů a technokratů už v roce 2015.

Příčiny současné situace Turecka je třeba hledat nejpozději v roce 2013, přičemž první známky blížícího se nebezpečí byly vidět už okolo roku 2008. Evropská centrální banka stejně jako její americký protějšek FED tehdy držely kvůli globální finanční krizi nízké úrokové sazby, využívaly tak zvané kvantitativní uvolňování, a výsledkem byly levné půjčky. Levnější než u tureckých bank. Erdoganova vláda proto podporovala zadlužování firem v zahraničí, což mělo pomoci překonat ekonomickou krizi v Turecku v letech 2008-2009. Představa byla taková, že zahraniční půjčky zvýší investice, tím poroste ekonomika a z vývozu bude dluh rychle splacen.

Jenže zdaleka ne všechny půjčky byly určeny na investice – podle údajů OECD byl růst zadlužení zhruba sedminásobně vyšší než růst investic. Navíc růst objemu zahraničních půjček se zrychlil od roku 2013, uvádí na serveru Al Monitor turecký ekonom a komentátor Mustafa Sönmez. Tehdy je turecké firmy začaly používat na nákup privatizovaných společností a na tak zvané PPP projekty. Jde o projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru, zejména ve stavebnictví. Erdogan a jeho strana si totiž snažily zajistit si popularitu rozsáhlými stavebními projekty, které zvyšovaly zaměstnanost a ekonomických růst.

Šlo o stavby nových letišť, silnic, stadionů, nemocnic nebo mostů a tunelů. Firmy, které se na nich podílely, pak často finančně podporovaly vládnoucí Stranu práva a spravedlnosti. Objevily se i zprávy, že se na nich obohatili funkcionáři strany a dokonce členové Erdoganovy rodiny. Za projekty PPP přitom většinou ručil stát, ať již šlo přímo o garance zahraničních úvěrů nebo záruku toho, že například po mostě projede dostatečný počet aut a zaplatí mýto. Pokud ne, rozdíl doplatí. Navíc státní Úvěrový záruční fond vydával některým firmám záruky na zahraniční úvěry na refinancování starých úvěrů a někdy i na nákup spotřebního zboží.

Celkové zahraniční zadlužení tureckého hospodářství tak vzrostlo nad 50 procent HDP. Veřejný dluh je přitom oficiálně pod 30 % HDP, což je velmi dobrý výsledek. Do toho se ovšem nezapočítávají vládní záruky za úvěry a PPP projekty, takže ve skutečnosti bude zřejmě výrazně vyšší. Zároveň neustále rostla potřeba zahraniční měny, tedy deficit platební bilance. V poslední době zejména kvůli růstu cen ropy a plynu, které Turecko dováží. Na neudržitelnost tohoto vývoje léta upozorňovaly například zprávy Mezinárodního měnového fondu či OECD.

Často ale končily konstatováním, že tento trend lze napravit a že nehrozí bezprostřední krize. Část odborníků skutečně očekávala, že se ekonomická politika země změní: po prezidentských volbách v roce 2014, pak po dvojích parlamentních volbách v roce 2015, po referendu v roce 2017 a nakonec po letošních volbách. K ničemu takovému ale nikdy nedošlo a tak místo řízené změny směřování turecké ekonomiky přišel volný pád. Obchodníkům na trzích postupně došlo, že se vývoj nezmění a hodnota turecké liry se začala rychle propadat. Spory s USA a nátlak vlády na centrální banku, aby nezvyšovala úrokové sazby, propad měny jen urychlily.

Prezident Erdogan je proti zvýšení úrokových sazeb, které by mohlo zastavit propad měny a snížit inflaci, protože nechce omezení ekonomického růstu a úroky považuje za „nemorální.“ Přesto fakticky úrokové sazby vzrostly, jenže už to nestačí. Navíc se současně snížily požadavky na povinné rezervy bank. Znamená to, že banky mohou více půjčovat a dočasně tak zachránit předlužené společnosti, které nebudou mít kvůli poklesu liry prostředky na splácení úvěrů v cizích měnách, ale jsou méně odolné vůči případné panice a vybírání vkladů. Ta přitom může přijít, protože domácnosti většinou nedůvěřují vládě a malí střadatelé při prvních známkách problémů začínají vybírat své peníze.

Erdogan se ale nehodlá vzdát a změnit svoji politiku ani pod tlakem možné ekonomické krize. Hospodářské problémy pak vysvětlí jako důsledek zahraničního tlaku. „Jeho podporovatele to pravděpodobně jenom ještě více semkne,“ napsal Soner Cagaptay z amerického think-tanku Washington Institute for Near East Policy. „Erdoganovi podporovatelé věří, že Turecko bez něj nemůže naplnit své historické poslání obnovy své slávy a důstojnosti světového muslimského společenství.“

Výsledkem bude, že jako první se zřejmě dostanou do problémů velké stavební společnosti spojené s podporou Strany spravedlnosti a rozvoje, poté bude následovat turecké bankovnictví.

V Turecku se přitom angažovaly, jak v přímých půjčkách, tak v napojení na tamní banky, i evropské finanční ústavy. Nejde ale o nic vážného, nic co by mohlo výrazně zasáhnout evropské bankovnictví nebo dokonce způsobit v Evropě finanční krizi, uvedl na serveru CNBC Tom Kinmonth z banky ANB Amro. Čísla ukazují, že evropské banky, které jsou angažovány v Turecku, tam mají pohledávky v průměru okolo tří procent svých aktiv. Problémy v Turecku by je tak neměly ohrozit. Stejně tak nemají turecké problémy přímo ohrozit světové rozvíjející se trhy. Pokles hodnoty turecké liry sice vedl k „manickému pondělí“ a k výprodeji na rozvíjejících se trzích, ale nakonec přišlo uklidnění. Rozvíjející se trhy jsou dnes silnější než před 20 lety, upozorňuje zpráva Wells Fargo Investment Institute. Turecko tak nemůže způsobit globální krizi, pokud obchodníci nepropadnou neoprávněné panice způsobené kumulací špatných zpráv z dalších koutů světa, ať již jde o obchodní válku USA s Čínou či možné problémy na Blízkém východě.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1