Přesto, že má hlava státu v Rakousku reprezentativní roli, jde podle analytičky Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Zuzany Lizcové o hodně. Pokud by zvítězil Norbert Hofer ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ) a ta by v následných parlamentních volbách vyhrála, naplnily by se scénáře, které minimálně voliči druhého kandidáta považují za nejčernější. „Dokonce se hovoří o tom, že by mohlo dojít k ´orbánizaci´ rakouské politiky, případně ke změně zahraničněpolitických priorit,“ říká Lizcová v narážce na Maďarsko.
O volbách se mluví jako o zlomových. Proč?
Je zajímavé, že dosavadní prezidenti byli vždy kandidáti dvou tradičně nejsilnějších stran – buď se jednalo o zástupce sociálních demokratů, nebo lidovců. Tohle je první prezidentská volba, kdy ani jeden z těchto tradičních kandidátů nepostoupil do druhého kola. Za další, většina Rakušanů ji vnímá jako rozhodnutí o dalším směřování celé země. Rakušané se rozhodují, zda podpoří dosavadní demokratický, liberální a proevropský kurz, nebo se vydají na jinou cestou, která zdůrazňuje národní identitu a snaží se vypořádat s negativními důsledky globalizace.
Zajímají se vůbec Rakušané o politiku?
V celostátních rakouských volbách bývá volební účast poměrně vysoká a Rakušané se o veřejné děni opravdu zajímají. Ve vysokém počtu přišli i k řádnému druhému kolu. Nyní je samozřejmě otázkou, zda to zopakují. Volební kampaň běží nepřetržitě neuvěřitelných jedenáct měsíců a rakouští voliči už z ní můžou být unavení. Témata, která v ní zaznívala, se navíc postupně vyčerpala nebo se vyhrotila. Výjimkou nebyly ani osobní útoky mezi kandidáty.
