Indonésie stěhuje hlavní město z Jávy na Borneo. Není první, kdo posílá úředníky na venkov | info.cz

Články odjinud

Indonésie stěhuje hlavní město z Jávy na Borneo. Není první, kdo posílá úředníky na venkov

Indonésie se rozhodla přestěhovat hlavní město z přelidněného ostrova Jáva na Borneo, které naopak proslulo deštnými pralesy. Důvod je nasnadě: Jakarta, tedy hlavní aglomerace země čítající podle některých propočtů až 30 milionů lidí, začíná kolabovat nejen dopravně, ale i ekologicky. Nejpravděpodobnějším kandidátem na novou metropoli indonéských ostrovů se zdá být město Palang Raya, respektive jeho okolí.

„Žádám Vás tímto o svolení k tomu, abychom mohli přestěhovat naše hlavní město na Borneo,“ prohlásil v projevu k parlamentu indonéský prezident Joko Widodo známý i pod přezdívkou Jokowi. Ryze formální prosbu přednesl poslancům symbolicky v předvečer oslavy dne nezávislosti. „Hlavní město není jen symbolem národní identity, ale mělo by také reprezentovat pokrok, kterého náš národ dosáhl,“ zaznamenala jeho slova stanice TV Sarawak.

Zdá se být rozhodnuto: po desetiletích dohadů se ostrovní stát rozhodl přemístit své centrum na Kalimantan, jak zní indonéský název Bornea. Jakkoli jde o osobní dojem autora textu, který v Jakartě několikrát pobýval, stávající metropole opravdu není nejpříjemnějším místem k životu. Město je přelidněné, podle odhadu v celé aglomeraci žije až 30 milionů lidí. Nekonečné se zdají být také špalíry aut, která se tísní ve všudypřítomných zácpách. Kolabuje hromadná doprava: pruhy vyhrazené pro speciální městské autobusy i zvlášť vytvořené terminály situaci neřeší už proto, že se před nimi ve špičce štosují zástupy cestujících. O metru hovoří radnice už roky, proto nad každou novou diskusí na toto téma mávají občané Jakarty už jen rukou.

Někdejší Batávie se navíc fyzicky propadá a reálně hrozí, že za deset, jedenáct let bude polovina města pod vodou. Už teď je lokalita náchylná k záplavám, což k vede k problémům s pitnou vodou a přemnoženými hlodavci.

Zatím se jen spekuluje, kde na Kalimantanu budoucí nmetropole vznikne. Jasno prý bude do konce roku. List The Jakarta Post s odkazem na zodpovědný úřad konstatuje, že město má být v lokalitě, kterou co nejméně ohrožují v kraji častá zemětřesení a nebude ani v blízkosti vulkánů. Podle deníku se spekuluje o třech místech, přičemž jistě velkou šanci má plocha o 300 tisících hektarech v jižním vnitrozemí Kalimantanu u města Palangka Raya. Nové sídlo má být do deseti let připraveno pojmout půl druhého milionu obyvatel, přičemž státní úředníci budou tvořit pětinu až šestinu obyvatel. Na Borneo se podle plánu přistěhuje také 25 tisíc vojáků a policistů. A náklady? Odhadem 33 miliard dolarů, tedy asi 767 miliard korun.

Kalimantan byl pro tento účel vybrán prý i proto, že leží blíže geografickému středu ostrovní země než Jakarta na severozápadě Jávy. O Borneu navíc opravdu nelze říci, že by bylo přelidněné - k dispozici je tu dost volné plochy. Komplikací ovšem může být relativní blízkost cizích, tedy potenciálně nepřátelských zemí: Borneo je rozděleno mezi Indonésii a Malajsii s tím, že na něm leží ještě drobná Brunej. Proti stěhování úřadů z Jakarty jsou navíc i podnikatelé, kteří si zvykli obchodovat z Jávy. Ta je a zůstane srdcem, mozkem i motorem Indonésie. Zde žije 55 procent (145 z 265 milionů) obyvatel Indonésie a tady se tvoří 57 procent HDP země. Sídlí tu prestižní univerzity i obchodní společnosti, i když západní podnikatelé v posledních letech utíkají na uživatelsky příjemnější a notně pozápadnělý ostrov Bali.

Podobný nápad jako Indonésie měla v minulosti již řada úctyhodných politiků i bizarních diktátorů. Také generálové z nedaleké Barmy (obě země jsou členy sdružení ASEAN) přestěhovali v roce 2005 hlavní město z jihu do středu země, tedy z Rangúnu do nově vystavěného Neipyijta. Obklopeni džunglí plnou hadů tu žijí – či spíše po co nejkratší nutnou dobu přežívají – také poslanci, kteří zasedají ve velkoryse pojaté budově parlamentu. Podle odhadů tu zůstává asi 900 tisíc lidí, zatímco Rangún obývá odhadem šest milionů Barmánců. Zlí jazykové tvrdí, že město vzniklo jako pevnost generálů, kteří donedávna vládli zemi diktátorským způsobem. A kteří se báli hněvu obyvatel Rangúnu stejně jako invaze ze zahraničí – paranoia je vlastní všem diktátorům. Autor textu ve městě (či spíše shluku budov) byl a poté, co se dopočítal více než dvaceti pruhů na zcela prázdné dálnici, byl ujištěn, že spíše než o dopravní tepnu jde o alternativní plochu pro přistání vojenských letadel. Sympatické naopak bylo, že v Neipyijtu – alespoň před devíti lety – směli po úctyhodně široké komunikaci jezdit cyklisté.

Také nezávislý a vcelku bohatý Kazachstán vsadil na výstavbu metropole na zelené louce. Tedy spíše uprostřed liduprázdné stepi. Jak je v kraji zvykem, jediné místo mění názvy často a dle historických dějů: v lokalitě někdejšího Akmolinsku tak posléze vyrost sovětský Celinograd, který v nezávislém Kazachstánu dostal jméno Akmola. Aby se až donedávna jmenoval Astana – tedy prostě a kazašsky hlavní město. Nebylo by to střední Asie, aby nezvěčnila odkaz komunistického aparátčíka, prezidenta-zakladatele, či spíše republikánského monarchy Nursulatana Nazarbajeva. Po něm se od letoška jmenuje moderní a architektonicky nápaditá kazašská metropole Nur-Sultan. Jen pro úplnost: otec-zakladatel kazašské státnosti stále žije…

A důvody stěhování na step? Almaty (předtím Alma-Ata), dříve hlavní a stále největší město zemi leží při jižní hranici s Kyrgyzstánem, tedy nikoli ve středu státu. Astana měla také propojit Rusy obývaný sever ze stále kazašským (a multietnickým) jihem rozlehlého státu.

Novou metropoli – často uprostřed ničeho – ale vybudovali i Australané a Brazilci stejně jako Američané, Kanaďané, či Nigerijci. Svérázný přístup zvolil Félix Houphouët-Boigny z afrického Pobřeží slonoviny, když ministry zkrátka přestěhoval do rodné obce – viz Yamoussoukro. Indie si dokonce od architekta Ch. E. Jeannerete-Grise, který je světu známý spíše jako Le Corbusier, nechala postavit úplně nový Čandigarh. Z něj teď politici vládnou svazovým státům Paňdžáb a Harijána.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud