INFO.CZ v Alžírsku: V ulicích jsou miliony lidí, islamisty vyhnali. Pád korupčníků jim nestačí | info.cz

Články odjinud

INFO.CZ v Alžírsku: V ulicích jsou miliony lidí, islamisty vyhnali. Pád korupčníků jim nestačí

REPORTÁŽ | Alžírský režim se otřásá v základech a nedokáže zastavit obrovské demonstrace, které se scházejí od 22. února každý týden. „Tehdy padla zeď strachu, nyní je režim čím dál slabší,“ říká student Zacarias a věří, že změny přinesou Alžířanům svobodu a demokracii. Tím, že hnutí nemá žádné konkrétní vůdce, je pro vládu prakticky nezastavitelné. Na druhou manifestaci po konci ramadánu se vypravil i reportér INFO.CZ.

Na blankytně modré obloze krouží několik vrtulníků a silnici svažující se do centra Alžíru lemují desítky tmavě modrých policejních antonů. „Necháme auto na kopci, v centru budou davy, tam bychom se nedostali,“ omlouvá se čtyřicátník Kamál, který vzal na tradiční páteční manifestaci kromě českého novináře i svého 15letého syna.

Ještě než vyrazí, uváže mu kolem ramen zelenobílou alžírskou vlajku. Státní symbol zde ostatně nosí snad každý druhý – někdo v podobě vlajky, další mají alžírské fotbalové dresy, kšiltovky nebo šály. Barevnou škálu davu doplňují žluto-zeleno-modré berberské vlajky. Právě Berbeři jsou v Alžírsku nejpočetnějším etnikem.

Cestou k ikonické koloniální budově velké pošty se dav stále více zahušťuje. Oproti běžné alžírské populaci je vidět mnohem více prostovlasých dívek, nechybí ale ani ty zahalené šátkem. Věkově je dav různorodý, na manifestaci vyrážejí mladí, penzisté i celé rodiny. „Poprvé jsem šel radši sám, když jsem ale zjistil, že jsou manifestace naprosto mírumilovné, vzal jsem i rodinu,“ podotýká Kamál, který pracuje v jedné z telekomunikačních firem.

Nenáviděný šéf armády

Spousta lidí nese nejrůznější transparenty, nejčastěji jsou na nich vidět portréty dvou mužů – šéfa armády Káise Salaha a mozabitského (mozabité jsou etnická menšina na jihu země) aktivisty a bojovníka za lidská práva Kamaladdína Fikhara. Zatímco Káis Salah je nyní spolu s premiérem Nureddínem Beduím zřejmě nejnenáviděnější postavou alžírského režimu, lékaře Fikhara si lidé váží a považují ho za mučedníka – před třemi týdny zemřel ve vězení, kde držel hladovku.

„Vypadněte, všichni vypadněte,“ skanduje dav na adresu režimu a lidé se pomalu posouvají sem a tam ve stále zaplněnějších ulicích. V zemi proslulé násilím během občanské války panuje až překvapivě skvělá organizace a ohleduplnost. V davu procházejí co chvíli mladíci s rozprašovači vody i zdravotnické týmy ve žlutých a oranžových vestách.

Alžírské revoluci se přezdívá revoluce úsměvů a humor zde skutečně nechybí. Jeden z mužů nese transparent s obrázkem fotbalového týmu, jehož hráči mají přidané hlavy vládních ministrů. Tým se jmenuje Al Harraš, tedy jako čtvrť Alžíru s věznicí, v níž sedí celá řada politiků a byznysmenů zatčených v minulých týdnech kvůli korupci. „Národní tým korupce,“ směje se.

Jen o pár metrů dál kráčí muž, který drží nad hlavou v každé ruce dva jogurty a skanduje hesla proti bývalému premiérovi Ahmadu Ujahíjovi. Ten minulý týden po výslechu na policii zůstal ve vazbě kvůli podezření z rozsáhlé korupce. O pár dní později alžírská média informovala, že mu policie zabavila sedm luxusních automobilů. Ale zpátky k jogurtům – ty byly narážkou na Ujahíjův projev o kupní síle Alžířanů. Na jejich nářky, že už nemají ani na to, aby svým dětem kupovali denně jogurty, jim vzkázal, že jogurt přece není předmětem nezbytné potřeby.

„Den, kdy zavřeli Ujahíju, byl pro mě tím nejkrásnějším v životě,“ reagoval na facebookové stránce Algérie Debout jeden z čtenářů.

Do ulici vycházejí miliony lidí

Policisté skandujícímu davu v klidu přihlížejí, blokují jen vstup do krátkého tunelu pod univerzitou. „V prvních čtrnácti dnech demonstrací tam došlo k několika zraněním kvůli slznému plynu, teď už je ale klid,“ říká třicátník Hamza, který chodí manifestovat každý týden už od 20. února. „Myslím, že se krůček po krůčku posouváme vpřed,“ hodnotí optimisticky revoluční hnutí, které nabylo skutečně masových rozměrů.

Manifestace v metropoli Alžíru, pátek 14. června 2019 autor: Milan Rokos

Údaje o účasti na manifestacích se sice často liší, nikdo ale nepochybuje o tom, že v celé zemi pravidelně vychází protestovat miliony lidí, někteří místní odhadují, že protestuje až polovina 42milionové populace.

Jen v metropoli Alžíru přesáhla účast některých pátečních manifestací milion lidí. A to přesto, že úřady v pátek uzavírají silnice vedoucí do města, aby lidem z venkova zabránili přijet. „Někteří lidé dokonce vytáhli lodě a do Alžíru se plavili po moři,“ směje se profesor architektury Karim, který pravidelně demonstruje ve svém městě ležícím asi 60 kilometrů od metropole.

Právě fakt, že protesty probíhají i v dalších městech, je nesmírně důležitý. Režim tak nemůže říci, že by revoluci dělala jen „alžírská kavárna“. „V některých městech je to i lépe organizované než v Alžíru,“ říká IT expert Hádí, který vychází do ulic každý pátek po modlitbě. Zatímco v pátek chodí protestovat všichni, v úterky probíhající obdobné akce studentů, další den pak požadují změnu režimu advokáti. „Když už někdy policie použije slzný plyn, vždy je to spíše v úterý než v pátek,“ podotýká Hádí.

Studenti jsou plícemi revoluce

Stejně jako v mnoha jiných revolucích, i v Alžírsku hrají studenti nesmírně důležitou roli: „Jsou plícemi revoluce,“ myslí si novinář a aktivista Idír Tazirút, jeden ze zakladatelů hnutí Barakat, jež požadovalo změnu režimu už v roce 2014.

Zatímco při pátečních manifestacích si každý napíše na plakát, co chce, menší studentské protesty jsou organizovanější: „O každém transparentu diskutujeme,“ vysvětluje 21letá studentka architektury Karima, jež se do revolučního víru zapojila na konci února. Dnes je členkou jednoho z mnoha studentských organizačních výborů a má také na starosti komunikaci s médii.

Spolu s 21letým studentem polytechniky Zacariasem mi vysvětlují, že jejich požadavky stojí na dvou hlavních pilířích – svobodě a demokracii. Na začátku prý mezi studenty panovala spíše skepse a lidé nevěřili, že revoluce přežije období ramadánu, nyní ale z obou sálá nadšení a naděje v lepší zítřky.

„Naši učitelé nás v boji s režimem podporují,“ říká Karima a popisuje, jaké překážky jim kladou úřady. Ty se je snaží vytlačovat z veřejného prostoru například uzavíráním některých ulic, časté jsou také snahy o infiltraci hnutí. „Asi 60 procent naší komunikace tvoří sociální sítě, režim se je už pomocí botů pokusil napadnout,“ vzpomíná.

Studentská demonstrace v ulicích Alžíru, 11. června 2019 autor: Info.cz

Tlak ze strany úřadů pociťují podle svých slov studenti dvojí – jednak ten přímý v ulicích měst, ale i nepřímý na univerzitách. Profesoři sice svým svěřencům obvykle fandí, vedení škol jim ale klade různé překážky. Někdy jim nedovolí, aby v prostorách školy připravovali transparenty na manifestaci, jindy třeba manipuluje s termíny zkouškového období, aby studenty donutilo opustit město a protesty vynechat. „Snažili se nás také rozdělit podle etnik. To jsme ale odmítli a zůstali jednotní,“ tvrdí Zacarias.

Na samotné policisty hlídkující v ulicích se ani jeden z dvojice nezlobí: „Většina z nich je na naší straně, někteří nás už po těch týdnech znají a říkají nám jmény,“ usmívá se drobná černovláska Karima s tím, že nejednou už studentky rozdávaly policistům květiny.

Islamisty lidé vyhnali

Na otázku, zda se manifestace účastní i alžírští islamisté, pokývá hlavou. „Párkrát to zkusili a snažili se prosazovat vlastní ideologii. Lidé je vyhnali.“

Páteční manifestace začínají vždy po hlavní modlitbě ve 14 hodin, po páté hodině se lidé pomalu rozcházejí a dav se rozpadá na malé skupinky, které postávají a diskutují o politice. Až se rozejdou i oni, vyrazí na obchůzku centra tým s velkými igelitovými pytli, aby sesbíral odpadky. „Stejně jako nechceme jakékoliv násilí, nesmí tu po nás zbýt plastové lahve a další nepořádek. I to patří k revoluci,“ říkají organizátoři.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud