Informoval o zvěrstvech Islámského státu a jen stěží přežil. Teď se novinář bojí zpátky domů | info.cz

Články odjinud

Informoval o zvěrstvech Islámského státu a jen stěží přežil. Teď se novinář bojí zpátky domů

Bez konce syrského diktátora Bašára Asada mír v Sýrii nebude, říká Mohamad Almusari, jeden ze členů novinářské skupiny Raqqa Is Being Slaughtered Silenty (Rakka je tiše masakrována), která donedávna informovala svět o zločinech radikálů z teroristické organizace Islámský stát přímo z jejich hlavního města Rakky. Asad posiluje své pozice a Sýrie je podle Almusariho hřištěm velmocí. Zločiny islamistů nahradilo porušování lidských práv dalšími vládci Sýrie. Novináři se stále bojí o život.

Utekl jste do Německa kvůli obavě o svůj život, protože vám vyhrožovali radikálové z teroristické organizace Islámský stát. Uvažujete nyní, když jsou islamisté téměř poraženi, o návratu do Sýrie, do Rakky?

Chci se vrátit do své země a nejen pro to, že naučit se jazyk a integrovat se do německé společnosti není snadné. Stejně jako většina lidí mého typu jsem se vždy chtěl vrátit. Někteří lidé se dokonce už začali vracet. Já o tom ale v současné době nemohu uvažovat z bezpečnostních důvodů. Situace v Sýrii není lepší, spíše se to zhoršuje. Z praktických důvodů pro mne nepřipadá návrat v úvahu, byl bych ohrožen. Už asi rok a půl jsem zasažen určitým, téměř paranoidním strachem. Když vyjdu na ulici, tak se rozhlížím, kdo jde za mnou, kdo kolem mne rychle prochází, jestli mne nesleduje. Doufám, že se toho zbavím.

Sýrie (březen/duben 2018)Sýrie (březen/duben 2018)autor: INFO.CZ

Co se v Sýrii podle vás zhoršilo?

Budoucnost Sýrie je mlhavá. Jsem přesvědčen, že mír a stabilita v Sýrii nemůže nastat dříve, než bude dosaženo politického řešení, které bude zahrnovat konec režimu Bašára Asada. Jenže tomu nic nenasvědčuje, Asad naopak dobývá na povstalcích stále nová území. V oblastech, které režim znovu dobyl, pak může docházet k pomstě na místních obyvatelích, kteří byli proti Asadovi.

Dalším velkým problémem je úloha velmocí a dalších zemí v tomto konfliktu. Už to není jen boj mezi Syřany, je to hřiště, na kterém hrají i další státy ať už jsou to Rusové nebo Američané. Kdykoliv je to možné, vznikne tu či onde v Sýrii další ohnisko konfliktu mezi velmocemi. Mocnosti za sebe nechávají bojovat jiné a manipulují s jejich pomocí s děním na syrské scéně.

Budete pokračovat v podávání zpráv ze Sýrie, kde stále máte spolupracovníky?

S koncem Islámského státu neskončila potřeba dokumentovat to, co se v Sýrii děje. V provincii Rakka, kde jsem žil, teď působí dvě síly, které obě porušují práva civilních obyvatel. Na jihu je to režim Bašára Asada, na severu jsou to kurdské jednotky. Proto jako skupina Raqqa Is Being Slaughtered Silenty pokračujeme ve své práci. Chceme zdokumentovat, co se tam děje a podávat o tom zprávy, jako jsme to dělali dříve o Islámském státu, který měl v Rakce hlavní město.

Ukřižování, popravy a život ve strachu. Zprávy z hlavního města Islámského státu
Krátce poté, co v roce 2014 teroristická skupina Islámský stát obsadila syrské město Rakka začali o dění tam na sociálních sítích informovat amatérští novináři sdružení ve skupině Raqqa Is Being Slaughtered Silenty (česky Rakka je tiše masakrována). Jejich zprávy popisovali a ukazovali všední život pod vládou radikálních islamistů, popravy i islamistickou propagandu a odpor místních obyvatel. Zprávy byly o to důležitější, že Rakka se stala hlavním městem Islámského státu, který ovládl v Iráku a v Sýrii území o velikosti přibližně odpovídající rozloze Velké Británie. Skupina měla několik členů v zahraničí a 17 na území ovládaných Islámským státem z toho 12 přímo ve městě Rakka. Používali skryté kamery a tajné úkryty. Dva členové skupiny byli zabiti na území kontrolovaných Islámský státem, jeden v syrské provincii Idlíb a jeden v tureckém městě Gaziantep. Kromě toho teroristé zabili deset příbuzných a přátel novinářů. Po osvobození Rakky z nadvlády Islámského státu v minulém roce skupina pokračuje ve své činnosti a dokumentuje zločiny vůči civilnímu obyvatelstvu spáchanými vojáky syrského diktátora Bašára Asada a Kurdy řízenými Syrskými demokratickými silami v provincii Rakka. Na filmovém festivalu Jeden svět pořádaném organizací Člověk v tísni byl promítán film Město duchů o skupině Raqqa Is Being Slaughtered Silenty a jeden z jejích členů, Mohamad Almusari, byl hostem festivalu.

Mohl byste blíže popsat, co konkrétně myslíte porušováním lidských práv v severosyrské Rakce?

Rakka je arabské město a je teď kontrolováno Syrskými demokratickými silami, milicemi, kde dominují Kurdové. Kurdské milice se snaží provést demografické změny v celé oblasti. Jde o určitou formu kolektivní pomsty vůči arabskému obyvatelstvu (Kurdové často tvrdí, že Arabové podporovali Islámský stát). Například brání lidem v návratu do jejich vesnic, zadržují je v uprchlických táborech, které jsou ohražené a nelze z nich odejít. V provincii Rakka jsou také porušována politická práva obyvatel včetně svobody projevu. Každý, kdo kritizuje vládnoucí kliku, je ohrožen, lidé jsou za kritiku zatýkáni. Je tu snaha potřít svobodnou novinařinu.

Mohamed Almusari, Raqqa Is Being Slaughtered SilentyMohamed Almusari, Raqqa Is Being Slaughtered Silentyautor: Jeden svět/Lukáš Bíba

Proti Kurdům ale v jiné oblasti Sýrie bojuje Turecko a objevují se zprávy, že by se Kurdové mohli dohodnout s Asadem na rozdělení Sýrie. Je to podle vás pravděpodobné?

K rozdělení Sýrie nakonec nedojde. Turecko nikdy nepřijme to, aby v Sýrii vznikl kurdský stát a ovlivňoval dvacet milionů tureckých Kurdů. Kurdské jednotky v Sýrii zatím nemají ambice vytvořit nějaké státní uskupení, jde jim spíše o určitou formu decentralizované vlády. V budoucnu půjde spíš o to, jak se rozdělí vliv v této oblasti po nějaké dohodě mezi Američany na jedné straně a Ruskem, Íránem a Tureckem na druhé. Je ve hvězdách, jak taková dohoda bude vypadat.

A co radikální islamisté? Je Islámský stát definitivně poražen?

Islámský stát není v Rakce vojensky poražen, ale to neznamená, že byl zlikvidován. Mohou existovat jeho spící buňky a zároveň přežívají zbytky Islámského státu v pásmu na irácko-syrských hranicích. Může to být podobné jako s Al-Káidou, která byla v Afghánistánu a najednou se ze dne na den objevila na druhém konci světa, třeba v Africe. Není jisté, zda se Islámský stát nemůže objevit znovu v Libyii, získat vliv v Egyptě nebo v úplně jiné zemi. Islámský stát není zdaleka vyřešená otázka.

Proč vůbec Islámský stát vznikl a měl takovou podporu mezi částí obyvatel Sýrie a Iráku?

Je to složitá otázka, ale stručně se ale dá říci, že u počátků organizace Islámský stát v Iráku a později v Iráku a v Levantě stejně jako Fronta an-Nusra byl syrský stát. Zpočátku proto, aby bojovali proti Američanům a později aby získal ospravedlnění pro své zásahy proti vlastním obyvatelům. Aby z těch, co chtěli revoluci proti režimu Bašára Asada, udělal teroristy.

Podporovatele a příslušníky Islámského státu můžeme rozdělit do tří skupin. První jsou vůdci, kteří musí být v každém případě napojeni na tajné služby některého ze států, ať už je to syrský režim, Američané, nebo někdo jiný. Jsou to pragmatici, kteří jednají podle zájmu velmocí. Druhou skupinou jsou lidé, kteří jdou za penězi. Je jim jedno, jestli je naverbuje islámský chalífát, nebo marxisté. Jen když z toho budou mít zisk. A pak je tu třetí skupina, která tvoří až osmdesát procent členů a podporovatelů těchto organizací. Naivní lidé, kteří se nechají snadno ovlivnit a uvěří třeba myšlence, že je třeba vybudovat chalífát, který bude Boží vládou na zemi.

Říkal jste, že Islámský stát byla jinou organizací než předchozí povstalecké skupiny, které ovládli Rakku před ním. Čím se lišili a jak jste tuto odlišnost osobně poprvé poznal?

Ten okamžik přišel v roce 2013, když jsem se osobně setkal s příslušníky Fronty An-Nusra, kteří později přešli k Islámskému státu. Dal jsem se s nimi do řeči a povídali jsme si o tom, co si myslíme o syrské revoluci. Najednou jsem od nich slyšel, že tento svět je zkažený, nevěřící, že oni přišli pro to, aby zabíjeli nevěřící, že budou likvidovat křesťany a muslimy, kteří se nemodlí. Že chtějí zavést Boží právo a tak dál. Dokonce i o syrské revoluci proti režimu Bašára Asada říkali, že revoluce je zakázaná věc. Udivilo mě to a uvědomil jsem si, že to je něco úplně jiného než dosud.

Jedno je ale třeba Islámskému státu přiznat. Byl v určitém smyslu upřímný, jeho členové realizovali to, co tvrdili, ať už to byly sebehroznější věci. Zatímco Al-Káida a An-Nusra jsou ve skutečnosti lživé organizace, které dělají něco jiného, než říkají.

Jak se žilo pod vládou Islámského státu?

Život obyčejných lidí pod nadvládou Islámského státu byl peklem na zemi, mnoho z nich to později popisovalo tak, že to bylo jedno velké vězení. Islámský stát zakázal školy, omezil svobodu pohybu, zavedl kontrolní stanoviště, takže lidé ani nemohli chodit svobodně po městě mezi jednotlivými čtvrtěmi. Nemohli ani navštívit své přátele ze sousední čtvrti. Ženy nemohly na ulici samy vyjít vůbec, bylo i určité předepsané oblečení, které se muselo nosit. Muži museli nosit tříčtvrteční kalhoty, byla zakázaná trička s jakýmkoliv nápisem, muži si nesměli holit vousy, byla zakázaná kadeřnictví, byly zakázány dlouhé vlasy stejně jako příliš krátké. Bylo zakázáno kouření.

Člověk se musel nazpaměť naučit náboženské předpisy, kterými příslušníci Islámského státu věřili. Kdykoliv ho mohli zastavit na ulici a zkoušet ho z toho. Když to někdo nedodržel, hrozila mu pokuta nebo vězení. Existoval celý seznam zakázaných věcí, hudby, internetu, televizních satelitů, televize. Lidé v Rakce si už dělali legraci, že jim možná příště zakáže Islámský stát dýchat.

Jak se v tomhle prostředí novinářsky pracovalo?

Velmi obtížně a v utajení. My jsme byli nakonec spolu s dalšími v zahraničí, ale našich 17 dopisovatelů bylo v terénu. Já se z Rakky přesunul do Turecka a pak do Německa, když v Turecku zabili našeho spolupracovníka. Tureckým úřadům totiž bylo jedno, jestli je v jejich zemi zabit nějaký Syřan nebo není. Šlo jim jen o bezpečnost tureckých obyvatel. Když jsme si to uvědomili, vedlo nás to k rozhodnutí odejít do Evropy. Dokonce pravděpodobně existovala tichá dohoda mezi Tureckem a Islámským státem, že Islámský stát bude moci skrytě operovat na území Turecka a Turci za to budou mít nějaký vliv v Sýrii a v Iráku a že se Islámský stát vyhne přímým útokům na turecké území. Ke změně přístupu Turecka došlo až v okamžiku, když Islámská stát obhajoval sebevražedné, útoky k nimž došlo přímo v Turecku.

Zahynulo několik vašich spolupracovníků, členové vašich rodin, přátelé. Vám stále vyhrožují smrtí radikální islamisté. Kdybyste se rozhodoval znovu, stal byste se opět členem této skupiny a informoval o dění na území pod vládou Islámského státu?

Byli jsme smířeni s myšlenkou, že riskujeme svůj život už od syrské revoluce v roce 2011. Viděli jsme, že syrský režim je ochoten střílet do demonstrantů a když se člověk rozhodl jít na demonstraci, tak věděl, že je možné, že obětuje svůj život za své přesvědčení. S příchodem Islámského státu se změnil způsob zabití, které člověku hrozilo. Nakonec přišly i obavy ze skrytého vraha, kterého za člověkem Islámský stát vyslal. Ale i kdybych mohl stokrát vrátit čas, udělal bych to samé. Ničeho nelituji.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud