Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Írán využívá chudé afghánské migranty. Posílá je do Sýrie bojovat po boku Asada

Írán využívá chudé afghánské migranty. Posílá je do Sýrie bojovat po boku Asada

Válka a chudoba, které sužují Afghánistán, vyhnaly miliony jeho obyvatel do nejrůznějších koutů světa. Většina z nich našla útočiště v uprchlických táborech v Pákistánu a Íránu, nebo odešli pracovat do bohatých států Perského zálivu. V posledních letech však afghánští uprchlíci místo nového bezpečného domova nalézají smrt v Sýrii, kam jsou Íránem posíláni, aby bojovali po boku režimu Bašára Asada. Za nasazení života jim Teherán slibuje peníze a povolení k pobytu. Informoval o tom deník The New York Times

Před dvěma lety opustil 19-letý Abdol Amin domov v rodném Afghánistánu, aby v Íránu našel práci a šanci na lepší život. Už tehdy žily v Íránu dva miliony neregistrovaných afghánských běženců a milion dalších se statusem uprchlíka. V třetím největším íránském městě Isfahánu žila i jeho sestra a švagr a Amin doufal, že mu v cestě za lepším životem pomohou.

V Isfahánu začal pracovat jako zedník s mizerným platem 200 dolarů měsíčně. Z naspořených peněz si spolu se skupinou dalších afghánských přistěhovalců udělal výlet do irácké Karbaly, kde byl zabit vnuk proroka Muhammada. Když se vrátil, byl bez práce a tři měsíce nemohl žádné místo najít. Stejně jako celá řada dalších Afghánců byl vystaven ponižování a diskriminaci a žil v neustálém strachu, že bude brzy deportován.

Minulou zimu pak Aminovi nabídli, že může zůstat v Íránu legálně. V nabídce, podle které by dostal povolení k pobytu na deset let a 800 dolarů měsíčně, byl ale háček – musí odejít do Sýrie, aby „bojoval za ochranu“ svatyně vnučky proroka Muhammada Saida Zainab. Amin však není jediný, komu Írán tento smrtící výměnný obchod nabídl. Do syrské války se Teherán v posledních letech snaží nahnat čím dál víc nelegálních migrantů z Afghánistánu – snaží se využít jejich špatné životní situace a šíitské víry, kterou mají s Íránem a režimem Bašára Aasada společnou.

720p 480p 360p 240p
Obnova zdevastovaného Aleppa

Už se nemusím bát deportace

 V roce 2013, kdy Asadova armáda začala ztrácet významná území na úkor povstalců, Írán podal syrskému prezidentovi pomocnou ruku. Do Sýrie začal posílat miliardy dolarů, dodal bojovníky Hizballáhu a začal sem vysílat i šíitské milice z Iráku, Afghánistánu, Pákistánu a dalších míst, kde žije početné šíitské obyvatelstvo. Ti mají za úkol bojovat v syrské válce, aby ochránili šíitskou víru a její svatá místa.  

„Bojovníci mají jen málo nebo žádné povědomí o politicko-bezpečnostním kontextu, do kterého pochodují,“ tvrdí podle The New York Times bývalý výzkumník Human Rights Watch Ahmad Shuja. „Nemluví arabsky, většina z nich nikdy nebyla za hranicemi Afghánistánu nebo Íránu, mnozí jsou jen stěží gramotní a ve většině případu to jsou oddaní šíité,“ dodává.

S výcvikem Afghánců Íránským revolučním gardám většinou pomáhá právě Hizballáh, který vyškolil i Amina. Výcvik trvá zhruba měsíc. Někteří jsou trénováni jako snajpři, jiní pro obsluhu tanku. Pak jsou odvezeni do Sýrie, kde se hlavně v Damašku a Aleppu postaví do první bojové linie. V Sýrii už takto zemřelo několik stovek afghánských bojovníků, jejich těla jsou pak slavnostně ukázána v ulicích íránských měst a následně spálena.

„Nikdy neukazují Íránce, kteří zemřeli v Sýrii, jen Afghánce,“ říká 21-letý afghánský uprchlík Murtaza, který prý v íránském městě Qom na vlastní oči viděl hroby stovek Afghánců zabitých v Sýrii. „Je to jejich způsob, jak přesvědčit íránský lid, že v Sýrii umírají jen Afghánci, nikoliv Íránci,“ vysvětluje.

Amin přežil. V listopadu a prosinci bojoval v Aleppu, kde měla jeho divize pomoct syrské armádě, aby z rukou rebelů dobyla východní část města. Amin se vrátil se zraněním, ale živý. Patnáct jeho přátel v Sýrii zemřelo. V Íránu však nezůstal – s 10letým povolením k pobytu se vrátil do rodné vesnice v Afghánistánu a chce zkusit, zda se zde život nezlepšil. „Pokud zde věci půjdou dobře, zůstanu. Jestli se zhorší, vrátím se zpět do Íránu. Teď se ale nemusím bát deportace,“ říká s úlevou.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744