Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Izraelský expert na kybernetickou bezpečnost: Terorismus přinutí Evropany vzdát se části soukromí

Izraelský expert na kybernetickou bezpečnost: Terorismus přinutí Evropany vzdát se části soukromí

Izrael žije v neustálé hrozbě, že se stane terčem útoků. Napadení může přijít ze strany regionálních sousedů, teroristických organizaci, ale také hackerů. Židovský stát svou příležitost vidí v rozvoji moderních technologií, na kterých staví svou ekonomiku. V čem může jeho model inspirovat Evropu? Co bude pro Evropany znamenat stále rostoucí riziko teroristických útoků a napadení hackery? INFO.CZ hovořilo s expertem na kybernetickou bezpečnost z izraelského ministerstva zahraničí Iddo Moedem.

Izrael je považován za lídra mezi státy ve vývoji nových informačních technologií, antivirových systémů a internetové bezpečnosti obecně. Co za tím stojí?

Kdo je Iddo Moed?
Poté, co v roce 1992 začal Iddo Moed pracovat na izraelském Ministerstvu zahraničních věcí, byl postupně vyslán na několik misí po celém světě zahrnující města jako Haag, Singapur nebo Peking. Po návratu do Izraele v roce 2013 je zodpovědný za koordinaci politiky týkající se mezinárodní spolupráce v kyberbezpečnosti. Mezi lety 2014-2015 byl jmenován členem Skupiny vládních expertů OSN v oblasti vývoje, informací a telekomunikací v rámci mezinárodní bezpečnosti.

Udržovat bezpečnost v kybernetickém prostoru je pro Izrael naprosto přirozené ze dvou důvodů. Na rozvoj hi-tech technologií se soustředíme proto, že nemáme mnoho jiných možností, jak rozvíjet naši ekonomiku. Izrael nemá nerostné bohatství jako jiné státy. Druhým důvodem je fakt, že žijeme pod neustálou bezpečnostní hrozbou. Donutilo nás to k tomu, abychom vyvíjeli systémy, které náš stát ochrání, například mobilní systém protivzdušné obrany Železná kopule.

Kybernetická bezpečnost je přirozenou součástí celého tohoto procesu, který probíhá už dlouhou dobu. Důležitou roli v něm sehrává stát, který za to nese zodpovědnost.

V čem přesně spočívá jeho role?

Pokud chcete vyvíjet nové technologie doma, musíte k tomu mít odpovídající fungující infrastrukturu a také lidskou sílu. To je důvod, proč stát tak mohutně podporuje izraelské univerzity. Dnes na území Izraele působí pět národních výzkumných center, které jsou částečně financovány vládou a jejich úkolem je dodávat špičkové odborníky.

Není to ale všechno. Stát také spolupracuje se soukromým sektorem, se kterým diskutuje o připravované legislativě a také o tom, jak ji co nejlépe zavádět do praxe. Vláda si moc dobře uvědomuje, že je potřeba naslouchat potřebám byznysu a nechat ho mluvit do zákonů. Máme také několik rozběhnutých projektů, které povzbuzují průmysl, aby přicházel s vlastními řešeními. Například v oblasti bezpečnosti.

Jak to funguje?

Uvedu příklad. Vláda se rozhodla vybudovat obrovské kybernetické centrum ve městě Beerševa, které nese označení Cyber Spark. Má svůj vlastní ekosystém, kde se na jednom místě potkává stát, akademická sféra, armáda a tajné služby. Chtěli bychom také, aby tu působil byznys. Může využívat speciální fondy a jsou tu také pobídky, které slouží k tomu, aby tu vyrostla výzkumná a rozvojová centra. Důležité je, že sem nelákáme pouze izraelské společnosti, ale i mezinárodní špičky v oboru. Můžeme se pochlubit tím, že jich tu dnes působí už 25, včetně takových jmen, jako je Paypal, IBM, General Electrics nebo Deutsche Telecom. Největší přidanou hodnotou tohoto všeho je, že všichni spolupracují.

Dá se takový model, který se v Izraeli osvědčil v praxi, přenést do jiných zemí, například do Evropy?

To je strašně obtížné říct, protože záleží na mnoha faktorech. EU se skládá z 28 členských států, a když má tolik zemí mluvit jednou společnou řečí, tak je to vždycky komplikované. V každém případě se snažíme ostatní inspirovat a své zkušenosti s nimi sdílíme. Je pak na nich, co si z toho vyberou a použijí to u sebe.

Na druhou stranu je také těžké něco někomu doporučovat, protože víme, že naše situace je opravdu specifická. Jen si to představte, od narození žijete s vědomím, že vaše bezpečnost je neustále ohrožena. To mnoho zemí v Evropě nezná, a jejich rozhodovací proces není uzpůsoben k tomu, aby rychle reagoval na přicházející hrozby.

Jakým největším bezpečnostním hrozbám Izrael momentálně čelí a odkud přicházejí?

Co se týče ohrožení naší národní bezpečnosti, tak po mnoho let se pro nás nic nezměnilo. Nebezpečí může přijít z Íránu stejně jako od teroristických organizací. Co je v mnoha ohledech nové, tak je to právě to, že k útoku může dojít v kybernetické oblasti. V takovém případě musíme mít neustále na paměti, že něco takového může vypuknout velmi rychle a během okamžiku se to rozšíří dál.

Po amerických prezidentských volbách se objevily informace, že se volby staly terčem hackerů, kteří se je snažili ovlivnit v prospěch Moskvy. Dá se proti něčemu takovému vůbec ubránit?

Největší hrozbou, které v současné době čelí všechny demokratické země světa, je ochrana jejich demokracie. A je jedno, jaké povahy tato hrozba je. Teď už víme, že toto riziko na náš číhá i v kybernetickém prostoru. Je strašně důležité, že jsme měli možnost si tohle uvědomit. To, co se stalo v USA, nám ukázalo, že i volby je možné považovat za kritickou infrastrukturu. Zařadily se tak k bankám a letištím, tedy všemu, co je nezbytně nutné pro chod stát a je to fyzické, viditelné. Nyní už ale víme, že útoky mohou ohrozit demokracii a také víru lidí v demokratické systémy. Musíme se na to ještě blíže podívat a pořádně to zanalyzovat. Nezbyde nám nic jiného, než přijít na to, jak si s tím poradit.

Máte už nyní nějakou představu, co s tím?

Posun, který v první řadě musíme udělat, je to, že si uvědomíme, že to může mít dopad na nás všechny. Nevíme, co nevíme. Možná si za pár let naši vnuci nebo pravnuci řeknou, jak jsme byli blázniví, když jsme sdíleli informace o našem životě na sociálních sítích, jako je třeba facebook. Dnes nás to nijak neznepokojuje a nechává nás klidnými, že o nás všichni vědí všechno. Tato nová zkušenost, o které mluvíme, nás naučí si lépe uvědomovat rizika, která plynou z nových technologií. Musíme pochopit, že zodpovědnost neseme my všichni, ne pouze lidé z IT. Tohle byla pro mne jako diplomata, který miluje technologie, největší lekce.

Otázky bezpečnosti jsou vždy úzce spjaty s ochranou osobních údajů. Hranice, která mezi těmito dvěma světy prochází, je velmi tenká a kvůli stále vyšším nárokům na bezpečnost může být porušována. To se děje jak v Izraeli, tak v Evropě.

To je velmi důležitá otázka. Kybernetická bezpečnost by měla zaručit bezpečnost, ale také ochranu soukromí. Jedno bez druhého není možné, protože pokud jakkoli nabouráte soukromí, tak vlastně ohrožujete bezpečnost. Souhlasím ale s tím, že jsou situace, kdy je potřeba se části svého soukromí vzdát. Lidé by nad tím měli více uvažovat. Vezměte si Izrael. Když jdou lidé nakupovat do velkých nákupních center, hned u dveří stojí ochranka, která prohlíží batohy a tašky. Izraelci s tím nemají sebemenší problém, protože plně rozumí tomu, že je to nutnost. Je to už součást jejich života, kterou berou automaticky. A to vůbec nic nemění na tom, že i oni mají právo na ochranu svého soukromí.

Kam až jsou Izraelci ve ztrátě svého soukromí v kvůli ochraně bezpečnosti ochotni zajít?

Pro Izraelce je bezpečnost důležitá a věří také v bezpečnostní složky státu. Na druhou stranu se tu už dlouhou dobu vede diskuse o biometrických občanských průkazech a jak nejlépe ochránit data, která se z nich získají. Lidé se zajímají o to, co se bude dít s tak velkou databází nashromážděných osobních údajů, a jsou na to hodně citliví. Podobná diskuse probíhá i v jiných zemích, ale díky naší zkušenosti si myslím, že pro naši vládu bude mnohem snazší nakonec lidi nějak přesvědčit.

Nepřeji nikomu nic špatného, ale v některých ohledech mohou teroristické útoky, které nedávno proběhly v Evropě, změnit prostředí pro diskusi. Evropané už také začínají rozumět tomu, že mohou nastat mimořádné situace, kdy budou muset kvůli své vlastní bezpečnosti ustoupit. Zároveň ale bedlivě dbát na to, že odpovědné úřady nebudou takových situací zneužívat.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744