Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jaderné zbraně děsí svět už víc než 70 let. Kdo jich kolik má a je šance na jejich zákaz?

Podle posledního prohlášení známého Stockholmského institutu pro výzkum mezinárodního míru (SIPRI) počet jaderných zbraní v loňském roce sice klesl, země jako Čína, Indie, Severní Korea a Pákistán ale svůj arzenál nukleárních zbraní zřejmě dál rozšiřují. Institut varoval především před KLDR, která navzdory sankcím zbraně stále zdokonaluje a děsí svět neustálými raketovými testy. Vývoj severokorejského nukleárního programu proto podle SIPRI „přispěl k mezinárodní politické nestabilitě s potenciálně závažnými řetězovými následky“. KLDR ale není jediná, kdo vlastní a vyvíjí jaderné zbraně. Kdo jsou jaderné velmoci, a je šance, že budou nukleární zbraně zakázány?

Které státy vlastní jaderné zbraně?

Předpokládá se, že se jaderné zbraně nacházejí v arzenálu celkem devíti zemí: Spojených stát, Ruska, Francie, Velké Británie, Číny, Indie, Pákistánu, Izraele a Severní Koreji. Oficiálně však mezi jaderné velmoci patří jen prvních pět zmíněných států, které v roce 1968 podepsaly Smlouvu u nešíření jaderných zbraní. Například Severní Korea byla jedním ze signatářů této smlouvy, v roce 2003 od ní ale odstoupila a začala provádět jaderné testy. Izrael vlastnictví nukleárních zbraní nikdy nepřiznal, experti si jsou však jistí, že je má.

Kolik zbraní kdo má?

Podle nejnovější zprávy Stockholmského institutu pro výzkum mezinárodního míru (SIPRI) všech devět zemí dohromady vlastní 15 tisíc jaderných hlavic. Ne všechny země na tom jsou ale stejně, 93 procent arzenálu totiž drží pouhé dvě země – Spojené státy a Rusko.

Jak se počet jaderných hlavic během let měnil?

Přestože se o získání nebo rozvoj nukleárních zbraní v průběhu let snažilo stále víc států, současný počet jaderných hlavic je v porovnání se studenou válkou výrazně nižší. Například v 80. letech svět ohrožovalo něco kolem 70 tisíc hlavic. Díky postupným snahám o jaderné odzbrojení se podařilo jejich počet výrazně snížit, a to i díky poslední Nové dohodě START, která byla tehdejším ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem a americkým prezidentem Barackem Obamou podepsána v Praze. Spíš než počet jaderných zbraní však dnes expertům dělají obavy snahy o jejich zmodernizování.

720p 360p
KLDR otestovala vodíkovou bombu

Co přispělo ke snížení počtu jaderných zbraní?

Prvním krokem směrem k regulaci jaderných zbraní byla Smlouva o nešíření jaderných zbraní z roku 1968, podle které se státy vlastnící jaderné zbraně (USA, SSSR/Rusko, Velká Británie, Francie, Čína) zavázaly, že se jich do budoucna zbaví. Ostatní země se pak na základě smlouvy vzdaly práva je vyrábět nebo získávat.

Jedinými zeměmi, které dokument nepodepsaly, byly právě Izrael, Indie a Pákistán vlastnící jaderné zbraně. Smlouva je tak považována za neúspěšnou.

Podle kritiků je navíc problém to, že jejími původními signatáři a zeměmi, které mohou oficiálně vlastnit jaderné zbraně, je zároveň pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN s právem veta. Mnohem úspěšnější jsou dohody o omezování strategických zbraní START, START I, START II a podlení New START z roku 2010, na základě kterých se počet jaderných hlavic skutečně snížil.

Které země opustily své ambice získat jadernou zbraň?

Írán se výměnou za zrušení sankcí zřekl výroby jadrných zbraní v roce 2015, kdy byla podepsána dohoda o omezení íránského jaderného programu. Izrael i nový americký prezident Donald Trump Írán obviňují, že dohodu porušuje. Jihoafrická republika se vzdala dalšího rozvoje svého jaderného programu před koncem apartheidu a Libye za Muammara Kaddáfího.

Po rozpadu Sovětského svazu se jaderné zbraně nacházely také na území Ukrajiny, která se jich jako nově vzniklý stát musela zbavit. Když však v roce 2014 Rusko obsadilo Krym, někteří z kritiků namítali, že si je Kyjev měl nechat, a ruskou agresi by tak odrazil.

720p 480p 360p 240p
Evropský jaderný program

Jaké jsou šance, že budou jaderné zbraně zakázány?

Ve Valném shromáždění OSN nyní leží Smlouva o zákazu jaderných zbraní, kterou v červenci letošního roku podepsalo 122 zemí světa. Mezi zeměmi, které se ke smlouvě nepřipojily, je i devět států vlastnících jaderné zbraně. Ty tvrdí, že mít v arzenálu nukleární zbraň je nejlepší způsob obrany proti potenciálnímu útoku. Smlouva je tak podle Deutsche Welle spíš symbolický krok, který nemá šanci nic změnit. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744