Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jak zabránit nové krizi eurozóny? Německo chce slyšet, že nebude jen platit za slabší

Nakolik mají za vklady v řeckých bankách ručit i Němci? To je jedna z otázek v jádru aktuální debaty o reformách, které by zamezily případnému opakování krize měnové unie. Ministři v Bruselu právě jednají o společném pojištění vkladů a Evropském měnovém fondu. Jenže členské země se neshodnou na tom, kdo navrhovaná opatření zaplatí a kdo bude o pomoci zadluženým bankám a státům rozhodovat.

Cílem dnešního jednání ministrů zemí platících eurem je posílit důvěru občanů i investorů v banky i státy eurozóny. Zavést takové reformy, které všem ukáží, že o své peníze uložené v bankách a do státních dluhopisů zemí eurozóny nepřijdou.

Právě tato kdysi docela oprávněná obava ze ztráty peněz byla jednou z příčin krize bloku zemí platících eurem v letech 2010–2015. Evropské unii se povedlo nakonec vyřešit tento problém půjčkami ze záchranných fondů EU a eurozóny, zásahy Evropské centrální banky, přísnější regulací bank na evropské úrovni i tím, že dotlačila předlužené země alespoň částečně k ekonomickým reformám. Stále to ale nestačí.

V Bruselu se teď jedná především o společném pojištění vkladů v bankách pro případ jejich bankrotu. Jinak řečeno, za pojištěné vklady v bankách do výše 100 tisíc eur by tak ručily nejen fondy jednotlivých zemí eurozóny, ale společný fond. Když by například peníze zadluženého Řecka nestačily na zaplacení vkladů ze zkrachovalých bank, použily by se peníze, které dodalo třeba Nizozemsko nebo Německo. Zvýšila by se tak jistota střadatelů, že o své prostředky nepřijdou, protože by za ně ručila celá eurozóna a možná i některé další země EU.

Jenže Německo, jako nejsilnější země Evropské unie, má námitky. Berlín je sice podle agentury Reuters v podstatě pro, protože z ekonomického hlediska jde o rozumný návrh a zabránění další krizi eurozóny je i v zájmu Německa. Někteří němečtí představitelé ale tvrdí, že napřed je třeba posoudit současný stav bank v Evropě a zjistit, zda nevlastní příliš špatných úvěrů a příliš dluhopisů problematických zemí.

Tyto hlasy volají jednoduše po dalším snížení rizika, že Berlín bude platit za krachy bank jižních předlužených zemí EU. Tyto země samozřejmě tvrdí, že jejich banky jsou v pořádku a rozhodně by se neměly zbavovat jejich státních dluhopisů, protože by jim to ztížilo financování státního dluhu.

Velký problémem je zejména Itálie. Berlín a Řím by ale mohly v této otázce dosáhnout kompromisu po březnových italských volbách, pokud v nich zvítězí středové strany, napsal Lorenzo Codogno, odborník na italskou ekonomiku a politiku působící na London School of Economics.

Zvýšit důvěru v půjčky a v investice do jednotlivých zemí eurozóny má další návrh, o kterém budou ministři diskutovat. Jde o přetvoření současného záchranného fondu eurozóny ESM s kapacitou půl bilionu eur na Evropský měnový fond. Posílilo by to důvěru investorů v země eurozóny i jejich dluhopisy.

O víkendu vznik Evropského měnového fondu uvítala šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová. Mezinárodní měnový fond pomáhal spolu s unijními fondy předluženým zemím eurozóny a jeho představitelé by byli rádi, kdy se Evropané více starali o své „záležitosti“.

Evropský měnový fond by měl fungovat podobně jako Mezinárodní měnový fond: půjčovat zemím v potížích a zároveň požadovat po zemích, kterým půjčí, tvrdé ekonomické reformy. Reformy by měly být spjaty s půjčkami automaticky. Podle návrhu Evropské komise by byl také takzvaným věřitelem poslední instance a mohl by půjčovat peníze evropským bankám.

Tenhle plán vyhovuje Německu, které prosazuje, že předlužené země by měly především šetřit a provádět tvrdé ekonomické reformy. Francouzský prezident Emmanuel Macron má sice větší plány na změny Evropské unie včetně zavedení společného ministra financí a velkého společného rozpočtu, ale v tomto případě by mohl být pro.

Proti zřejmě budou jižní země EU, které by mohly prostředků fondu využívat. Nelíbí se jim příliš tvrdý tlak na ekonomické reformy spojený s půjčkami. Dalším problémem je, že Evropská komise si představuje, že dozor nad Evropským měnovým fondem by měly mít nikoliv jednotlivé země, ale evropské instituce. Proti takové kontrole, kterou prosazuje šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, je i Berlín, uvedl list Financial Times. Naposledy proti tomu veřejně vystoupilo minulý týden Finsko, kterému se nelíbí zejména možná kontrola Evropského parlamentu nad hospodařením fondu.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1