Jako kočka, která přišla o poslední život. Kdo je Mariano Rajoy, šéf první padlé vlády od diktatury? | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jako kočka, která přišla o poslední život. Kdo je Mariano Rajoy, šéf první padlé vlády od diktatury?

Jako kočka, která přišla o poslední život. Kdo je Mariano Rajoy, šéf první padlé vlády od diktatury?

Když se s ním kdysi zřítil vrtulník, vyváznul jen se zlomeným prstem. A jakoby tato nehoda předznamenala styl a grácii, s jakou Mariano Rajoy od té doby prohrával. V čele španělských lidovců dokázal přežít několikery neúspěšné volby, jako první ministr musel zavádět nepopulární úsporná opatření po dluhové krizi a stejně jej lidé znovu zvolili. A politický vaz mu nezlomily ani separatistické ambice nezbedného Katalánska, které ve vidině samostatnosti vyšlo do ulic. Osudným se mu stalo až sedmé přikázání: Nepokradeš!

K politice Rajoy pořádně přičichnul, když byl ještě velmi mladý; bylo mu sotva 26 let, když se stal zástupcem regionálního volebního lídra strany Partido Popular (PP) – pravicových, konzervativních lidovců. Strana v mladém Marianovi rychle rozeznala ty správné ingredience politického těsta: přemýšlivý vystudovaný právník z rodiny provinčního soudce. Hovoří uváženě, byť často používá truismy; „Španělsko je země plná skvělých Španělů," utahují si kritici z jednoho takového. Jeho plnovous - po automobilové nehodě se nemohl holit - nicméně dotváří archetypický portrét konzervativního politika vhodného pro nejvyšší patra strany. 

Politické ostruhy získal Rajoy jako pravá ruka španělského premiéra José María Aznara. Ten stál v čele pyrenejské země osm let až do roku 2004 a byl to právě Rajoy, který v jeho vládách zastával různé ministerské funkce; od školství a kultury přes vnitro až k veřejné správě. Aznar svému zástupci předal stranu rok před volbami v roce 2004 a vše nasvědčovalo tomu, že Partido Popular bude potřetí v řadě u vlády. V posledních dnech ale přišel nečekaný obrat a strana podlehla socialistům (PSOE) José Zapatera. Rajoy to tehdy připsal na vrub bombovým útokům v Madridu, které proběhly jen pár dní před volbami a obrátily preference naruby. 

Neúspěch v roce 2004 byl první velkou Rajoyovou politickou porážkou, zdaleka však ne poslední. Lidovci se k moci nedostali ani o čtyři roky později, byť ve volbách získali jak více hlasů, tak i poslaneckých křesel. Rajoy však ve vedení strany přežil.

Zlom pro třiašedesátiletého politika s mírnou zálibou v cigaretách přinesly až volby v roce 2011; v době, kdy bylo Španělsko sraženo na kolena hospodářskou krizí. Nezaměstnanost dosahovala vysokých dvouciferných čísel, financování státního dluhu se nezvladatelně prodražovalo a stavebnictví, dříve hnací motor ekonomiky, bylo na pokraji kolapsu.

Jižní evropské státy PIGS (Portugalsko, Itálie, Španělsko a Řecko) si tou dobou uvědomovaly, že od ekonomického kolapsu a bankrotu je nyní dělí jen přísná rozpočtová disciplína, což znamenalo nepopulární utahování opasků. Šlo však o jedinou alternativu, benefity a sociální štědrost, kterou reprezentovali socialisté v tu dobu vedení Alfredem Rubalcabou, nebyly cestou k budoucnosti. Podle očekávání tak konzervativci vyhráli, socialisté přitom zaznamenali nejhorší porážku od prvních demokratických voleb z roku 1977. Mariano Rajoy mohl konečně slavit; dokonce dvojnásobně: ve stejný rok totiž vyhrál první španělskou fotbalovou ligu i jeho milovaný klub Real Madrid.

Pro Španěly byl Rajoy krizový manažer. Jeho prací bylo zajistit fungování země a její ekonomiky, ať to stojí, co to stojí. A přesně to premiér dělal. Dohlížel na implementaci úsporných opatření a nasměroval zemi, čtvrtou největší ekonomiku eurozóny, zpět k ekonomickému růstu. A to přesto, že mu jeho kritici vyčítali, že růst byl velmi křehký, nezaměstnanost pořád vysoká a jediná pracovní místa byla ta špatně placená a s nejistým výhledem. I to byl důvod, proč v roce 2015 země zažila jedny z nejbouřlivějších voleb v novodobé španělské historii. Obě hlavní strany v nich dosáhly suverénně nejhoršího výsledku a parlament byl na španělské poměry extrémně roztříštěný. Pro zemi zvyklou na dvě hlavní politické strany to byl šok. Přestože Rajoy ve volbách zvítězil, stabilní vládu se mu sestavit nepodařilo a volby se v roce 2016 opakovaly.

Lidovci v nich sice pod vedením Rajoye opět vyhráli, ale k pohádce se šťastným koncem měl tehdejší povolební vývoj pořádně daleko. Během vyjednávání o nové vládě totiž stranu zasáhla vlna korupčních skandálů sahající až tři roky zpátky. Představitelé strany odstupovali a byli zatýkáni, v sídlech se rojili policisté jako mravenci. Pod drobnohled se dostalo jak financování strany, tak i různé veřejné kontrakty, které strana u moci vypsala. Sám Rajoy měl dostávat peníze z tajného fondu strany plného úplatků od jejího pokladníka Luise Bárcenase. 

A právě tato kauza vedla k aktuálnímu svržení Rajoyovy vlády, minulý měsíc totiž v této otázce španělský soud vynesl verdikt s vysokými tresty. Rajoy se před poslanci hájil s tím, že nikdo z jeho ministrů ani ze současného vedení PP odsouzen nebyl a že korupce existuje ve všech stranách, nakonec však přišla porážka, které se Rajoy vyhnout nemohl. Španělští poslanci poprvé od pádu diktatury v roce 1975 vyslovili nedůvěru vládě.

„Španělsko zanechává ještě více rozdělené, společnost i politická kultura dostaly od jeho vlády přímý zásah,“ hodnotí Rajoyův odkaz Alejandro Ouiroga, profesor španělské historie na Univerzitě Newcastle. „Míra korupce byla naprosto brutální.“

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.