Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jako kočka, která přišla o poslední život. Kdo je Mariano Rajoy, šéf první padlé vlády od diktatury?

Jako kočka, která přišla o poslední život. Kdo je Mariano Rajoy, šéf první padlé vlády od diktatury?

Když se s ním kdysi zřítil vrtulník, vyváznul jen se zlomeným prstem. A jakoby tato nehoda předznamenala styl a grácii, s jakou Mariano Rajoy od té doby prohrával. V čele španělských lidovců dokázal přežít několikery neúspěšné volby, jako první ministr musel zavádět nepopulární úsporná opatření po dluhové krizi a stejně jej lidé znovu zvolili. A politický vaz mu nezlomily ani separatistické ambice nezbedného Katalánska, které ve vidině samostatnosti vyšlo do ulic. Osudným se mu stalo až sedmé přikázání: Nepokradeš!

K politice Rajoy pořádně přičichnul, když byl ještě velmi mladý; bylo mu sotva 26 let, když se stal zástupcem regionálního volebního lídra strany Partido Popular (PP) – pravicových, konzervativních lidovců. Strana v mladém Marianovi rychle rozeznala ty správné ingredience politického těsta: přemýšlivý vystudovaný právník z rodiny provinčního soudce. Hovoří uváženě, byť často používá truismy; „Španělsko je země plná skvělých Španělů," utahují si kritici z jednoho takového. Jeho plnovous - po automobilové nehodě se nemohl holit - nicméně dotváří archetypický portrét konzervativního politika vhodného pro nejvyšší patra strany. 

Politické ostruhy získal Rajoy jako pravá ruka španělského premiéra José María Aznara. Ten stál v čele pyrenejské země osm let až do roku 2004 a byl to právě Rajoy, který v jeho vládách zastával různé ministerské funkce; od školství a kultury přes vnitro až k veřejné správě. Aznar svému zástupci předal stranu rok před volbami v roce 2004 a vše nasvědčovalo tomu, že Partido Popular bude potřetí v řadě u vlády. V posledních dnech ale přišel nečekaný obrat a strana podlehla socialistům (PSOE) José Zapatera. Rajoy to tehdy připsal na vrub bombovým útokům v Madridu, které proběhly jen pár dní před volbami a obrátily preference naruby. 

Neúspěch v roce 2004 byl první velkou Rajoyovou politickou porážkou, zdaleka však ne poslední. Lidovci se k moci nedostali ani o čtyři roky později, byť ve volbách získali jak více hlasů, tak i poslaneckých křesel. Rajoy však ve vedení strany přežil.

Zlom pro třiašedesátiletého politika s mírnou zálibou v cigaretách přinesly až volby v roce 2011; v době, kdy bylo Španělsko sraženo na kolena hospodářskou krizí. Nezaměstnanost dosahovala vysokých dvouciferných čísel, financování státního dluhu se nezvladatelně prodražovalo a stavebnictví, dříve hnací motor ekonomiky, bylo na pokraji kolapsu.

Jižní evropské státy PIGS (Portugalsko, Itálie, Španělsko a Řecko) si tou dobou uvědomovaly, že od ekonomického kolapsu a bankrotu je nyní dělí jen přísná rozpočtová disciplína, což znamenalo nepopulární utahování opasků. Šlo však o jedinou alternativu, benefity a sociální štědrost, kterou reprezentovali socialisté v tu dobu vedení Alfredem Rubalcabou, nebyly cestou k budoucnosti. Podle očekávání tak konzervativci vyhráli, socialisté přitom zaznamenali nejhorší porážku od prvních demokratických voleb z roku 1977. Mariano Rajoy mohl konečně slavit; dokonce dvojnásobně: ve stejný rok totiž vyhrál první španělskou fotbalovou ligu i jeho milovaný klub Real Madrid.

Pro Španěly byl Rajoy krizový manažer. Jeho prací bylo zajistit fungování země a její ekonomiky, ať to stojí, co to stojí. A přesně to premiér dělal. Dohlížel na implementaci úsporných opatření a nasměroval zemi, čtvrtou největší ekonomiku eurozóny, zpět k ekonomickému růstu. A to přesto, že mu jeho kritici vyčítali, že růst byl velmi křehký, nezaměstnanost pořád vysoká a jediná pracovní místa byla ta špatně placená a s nejistým výhledem. I to byl důvod, proč v roce 2015 země zažila jedny z nejbouřlivějších voleb v novodobé španělské historii. Obě hlavní strany v nich dosáhly suverénně nejhoršího výsledku a parlament byl na španělské poměry extrémně roztříštěný. Pro zemi zvyklou na dvě hlavní politické strany to byl šok. Přestože Rajoy ve volbách zvítězil, stabilní vládu se mu sestavit nepodařilo a volby se v roce 2016 opakovaly.

Lidovci v nich sice pod vedením Rajoye opět vyhráli, ale k pohádce se šťastným koncem měl tehdejší povolební vývoj pořádně daleko. Během vyjednávání o nové vládě totiž stranu zasáhla vlna korupčních skandálů sahající až tři roky zpátky. Představitelé strany odstupovali a byli zatýkáni, v sídlech se rojili policisté jako mravenci. Pod drobnohled se dostalo jak financování strany, tak i různé veřejné kontrakty, které strana u moci vypsala. Sám Rajoy měl dostávat peníze z tajného fondu strany plného úplatků od jejího pokladníka Luise Bárcenase. 

A právě tato kauza vedla k aktuálnímu svržení Rajoyovy vlády, minulý měsíc totiž v této otázce španělský soud vynesl verdikt s vysokými tresty. Rajoy se před poslanci hájil s tím, že nikdo z jeho ministrů ani ze současného vedení PP odsouzen nebyl a že korupce existuje ve všech stranách, nakonec však přišla porážka, které se Rajoy vyhnout nemohl. Španělští poslanci poprvé od pádu diktatury v roce 1975 vyslovili nedůvěru vládě.

„Španělsko zanechává ještě více rozdělené, společnost i politická kultura dostaly od jeho vlády přímý zásah,“ hodnotí Rajoyův odkaz Alejandro Ouiroga, profesor španělské historie na Univerzitě Newcastle. „Míra korupce byla naprosto brutální.“

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1