Je těžké se v katalánské otázce orientovat. Člověk neví, čemu věřit, říká český podnikatel

Magdaléna Rejžková

Čech Michal Zolman žije ve Španělsku už tři roky. V Barceloně založil českou pobočku firmy, která provozuje fotobudky na společenských akcích. Přestože katalánskou snahu o nezávislost ze začátku chápal, nyní na ni pohlíží více skepticky. Kvůli aktuální situaci zaznamenal pokles eventů a řadu zrušených akcí ve městě. 

Je situace v Katalánsku něco, co běžně řešíte, když jdete v Barceloně na pivo?

Je to složité téma, teď už se o tom moc nebavíme, maximálně když se něco děje. Většina lidí kolem mě, z české nebo mezinárodní komunity, už je tímto tématem unavená.

Proč?

Už několik měsíců se řeší stále to samé, na sociálních sítích probíhá řada debat a komentářů od obou stran. Když jsem se do debaty zapojil a vyjádřil svůj názor, tak došlo k dost tvrdé konfrontaci a pro diskuzi v podstatě nebyl prostor. Ale já jsem se spíš ptal, co přesně si od nezávislosti slibují, nemyslel jsem to jako kritiku. Často reagovali, že bych to měl jako Čech vzhledem k naší historii chápat. Ale to se nedá srovnávat, v Československu se neoddělovala jedna část od zbytku země, navíc to bylo v souladu se zákony obou zemí. Spíš bych to srovnal s tím, jako kdyby se chtěla odtrhnout Morava nebo Slezsko.

Když jsi před třemi lety přišel do Barcelony, bylo složité se v otázce zorientovat?

Já jsem to tehdy především vnímal, že se stěhuji do Španělska, ne do Katalánska, a tu otázku jsem moc neregistroval. Poprvé jsem si ji začal více uvědomovat po 11. září v roce 2015. To je národní den Katalánska, na který byla uspořádaná demonstrace za účasti téměř dvou milionů lidí. Mezi účastníky bylo hodně rodin s dětmi a celé to probíhalo velice klidně bez žádné známky agrese. To mi bylo spíš sympatické a vlastně jsem jim i docela fandil, proč by nemohli udržovat svoje tradice a kulturu. Ale poslední měsíce se situace vice vyostřila a společnost se rozdělila. To je podle mě velká škoda.

sinfin.digital