Z Německa, Francie nebo Velké Británie odešly v posledních letech stovky radikálů, kteří se následně připojili k Islámskému státu v Sýrii a Iráku. Problém takzvaných zahraničních bojovníků však zdaleka neřeší jen státy západní Evropy. Zemí, která Islámskému státu posloužila jako jeden z největších zdrojů nových radikálů, je Rusko – vedle Dagestánu to je konkrétně i autonomní republika Čečensko, jehož obyvatelé mají se zbraněmi a válkou bohaté zkušenosti. Pohled do oblasti na Kavkaze, která po rozkladu Islámského státu nyní vyhlíží navrátilce z Blízkého východu, přinesla televize Deutsche Welle.
Domy na předměstí hlavního města Čečenska jsou obklopeny vysokými zdmi, přesto o sobě obyvatelé Grozného vědí téměř všechno. Znají se po generace a navzájem si pomáhají, je ale jedna věc, o které nikdo mluvit nechce: mladí lidé, kteří město opustili. Přesný počet těch, kteří se přidali na stranu radikálů Islámského státu, známý není, na Blízký východ však odjela i řada dětí.
Jedna z místních, kteří se rozhodli o problému začít mluvit veřejně, je i Petimat Salamová. Po čtyřech letech mlčení se snaží dozvědět něco o své dceři Salině, která na Blízký východ následovala svého manžela Ruslana. Ten odjel do Sýrie, aby rozšířil řady Islámského státu, s sebou ale vzal i Salinu a jejich tři děti.
Proč se Ruslan postavil na stranu Islámského státu, prý netuší. Vždy byl totiž dobrým manželem. „Vždycky pomáhal kolem domu. Byl věřící. Nevím, co v Sýrii hledal. Myslím ale, že byl podveden. Ti zlí náboráři ho podvedli. Je to jejich vina,“ řekla pro Deutsche Welle. „Vím, že se už Ruslan nevrátí, protože byl v březnu zabit,“ dodává. Stále ale doufá, že se vrátí alespoň její dcera.
Podle oficiálních odhadů se k Islámskému státu přidalo na 800 dospělých Čečenců, skutečnost však může být mnohem horší. Ne o všech Čečencích, kteří odešli do Sýrie a Iráku, totiž mají úřady informace. Jedním z nich je i Saíd Mašajev, který se vrátil z Blízkého východu, aniž by to úřady zpočátku vůbec zaznamenaly.
