Jedna cesta tam i zpět. Důležité summity mizí kvůli obavám z protestů do čím dál větší pustiny | info.cz

Články odjinud

Jedna cesta tam i zpět. Důležité summity mizí kvůli obavám z protestů do čím dál větší pustiny

Charlevoix je malebný kanadský region daleko od rušných velkoměst. Zároveň by ještě před několika desítkami let nikoho nenapadlo v něm pořádat setkání předních světových státníků. Proč se summity velkých organizací či skupin jako aktuálně G7 čím dál častěji odehrávají v tichých a uzavřených lokalitách?

„Vede sem jedna cesta a zpátky taky,“ popisuje Alan Bell, prezident torontské společnosti Global Risk International zabývající se bezpečnostním poradenstvím, největší výhodu Charlevoix. Na první pohled by se zdálo, že je to spíše omezení. Jenže moderní doba změnila pohled na možná hostitelská místa velkých summitů.

Přelom nastal v roce 1999 během tzv. bitvy o Seattle. Americké město tehdy hostilo setkání Světové obchodní organizace. Kvůli tomu jej obsadilo 60 tisíc protestujících proti globalismu, se kterými si policie nevěděla rady. Výsledkem byly mimo jiné velké škody na majetku. Podobné scény se od té doby opakovaly i jinde. Ještě v čerstvé paměti jsou nepokoje během loňského summitu skupiny G20 v Hamburku, které opět ze všeho nejvíc připomínaly pouliční válku.

Kanada, která nyní hostí schůzku zástupců sedmi nejvyspělejších zemí světa, je dokonalým příkladem ilustrujícím změnu myšlení pořadatelů. Skupina G7 se poprvé, ještě jako G6, sešla v roce 1975. O rok později ji rozšířil právě tento severoamerický stát a v roce 1981 poprvé hostil její summit – v Ottawě. Následovala setkání v Torontu (1988) a Halifaxu (1995). Po událostech v americkém Seattlu je seznam kanadských hostitelů následovný – Kananaskis, Huntsville a nyní La Malbaie v regionu Charlevoix. Tahle jména už člověku na rozdíl od předchozích metropolí obyčejně nic moc neříkají.

Bell podotýká, že na rozdíl od center měst se v případě podobných oblastí dá snadněji kontrolovat, kdo do nich přijíždí. V případě Charlevoix to vypadá následovně: jedna zóna je vyhrazená obyvatelům i účastníkům summitu, následuje vzdálenější prostor dostupný pouze akreditovaným osobám a až dva kilometry od místa dění je tzv. zóna svobody projevu, kam mohou dorazit protestující.

Výsledkem je klidný průběh setkání. Alespoň co se týče protestů. V Kanadě tak bouři vyvolávají spíše sami politici svými otevřeně ventilovanými spory. Událost, která stojí tamní daňové poplatníky více než 600 milionů dolarů (asi 13 miliard korun), totiž poznamenal konflikt mezi Spojenými státy a zbylými šesti účastníky, který propukl mimo jiné kvůli zavedení cel na dovoz hliníku a oceli ze strany USA.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud