Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kam s dětmi? USA čelí velkému problému, nemají kde ubytovat rodiny migrantů

Kam s dětmi? USA čelí velkému problému, nemají kde ubytovat rodiny migrantů

Migrační dekret amerického prezidenta Donalda Trumpa měl rázně uzavřít skandální kauzu oddělování dětí migrantů od rodičů v USA. Místo klidu však přinesl mnoho nových otázek. Obavy vyvolávají například nedostatečné kapacity pro ubytování rodin uprchlíků.

Administrativa Spojených států a prezident Donald Trump se zaklínají, že po vlně kritiky udrží rodiny migrantů spolu. Trump ve středu podepsal migrační dekret, kterým ukončil vlastní politiku oddělování dětí od jejich rodičů. Nově by je úřady měly posílat do detenčních zařízení společně. USA však nemají dostatek míst na jejich ubytování.

Běh na dlouhou trať

Vyřízení žádosti o azyl může trvat měsíce až roky a federální vláda po tu dobu potřebuje zajistit ubytování pro migrující rodiny. V současnosti disponuje třemi středisky v Texasu a Pensylvánii, kam uprchlíky posílá. Celkem obsahují 3 326 lůžek. Pro srovnání, jen v květnu překročilo hranici Spojených států 9 485 migrantů patřících k nějaké rodině.

Zařízení jsou navíc z velké části plná. To největší na jihu Texasu, které pojme 2 400 osob, má volných zhruba 400 lůžek. V součtu všech tří zbývá lehce jen přes 700 prázdných míst. „Vláda musí rychle postavit nová detenční centra pro rodiny,“ konstatuje bývalý šéf Úřadu imigrace a vymáhání cel za vlády Baracka Obamy John Sadweg.

Trumpova administrativa hledá řešení i jinde. Prezident zaúkoloval ministerstvo obrany, aby našlo místa na vojenských základnách. Pentagon ve čtvrtek informoval, že zvládne ubytovat asi 20 tisíc dětí na základnách v Texasu a Arkansasu.

Mluvčí ministerstva při prezentaci dostupných kapacit použil výraz „cizí děti bez doprovodu.“ Tak administrativa dosud označovala nejen skutečně osamocené příchozí, ale také ty děti, které na hranicích odebrala jejich rodičům. Vyjádření tak vyvolalo otázky, zda Pentagon počítá ve zmíněných 20 tisících místech i s rodiči dětí. Na to jak obrana, tak ministerstvo zdravotnictví odmítly odpovědět.

Pentagon: „Uprchlíky už jsme ubytovali“

Právníky migrantů nejasná politika Washingtonu znepokojuje. „Je to další příklad toho, že administrativa dělá důležitá oznámení bez plánu, jak je uvést do praxe. Jen to přispívá k chaosu,“ stěžuje si Michelle Branéová, ředitelka sekce práv migrantů a spravedlnosti v neziskové organizaci Women´s Refugee Commission.

Zda je plán na ubytování 20 tisíc migrantů na vojenských základnách skutečně proveditelný, se ve čtvrtek ptal na senátním plénu i šéf demokratické menšiny v horní komoře Chuck Schumer. Odpověď Pentagonu? „Už jsme ubytovali uprchlíky. Už jsme ubytovali lidi, které z jejich domovů vyhnaly zemětřesení a hurikány,“ pravil ministr obrany Jim Mattis.

Americká historie nabízí příklady, kdy se vojenské základny staly dočasným domovem pro uprchlíky. Během migrační vlny před čtyřmi lety, kdy skokově stoupl počet osamocených dětí přicházejících do USA, ubytovala Obamova administrativa na zhruba tři měsíce více než sedm tisíc z nich na základnách v Texasu, Kalifornii a Oklahomě.

V roce 1980 zase vláda prezidenta Jimmyho Cartera poslala více než 20 tisíc Kubánců na základnu Fort Chafee v Arkansasu. Tehdy ale celá akce dopadla neslavně. Část migrantů se začala bouřit, vyvolávala nepokoje a někteří z místa utekli.

Dodržet dohody nebude snadné, stany stačit nemusí

Nynější snaha ale kromě nedostatečných kapacit naráží ještě na jeden zásadní problém. Trumpův dekret sice zrušil oddělování dětí od rodičů, prezident ale zdůraznil, že neznamená konec politiky nulové tolerance migraci. Zatímco Obama dětem oficiálně poskytoval nouzové ubytování, Trump mluví o detenci, která se od současnosti bude lišit jen tím, že v ní úřady budou držet rodiny společně.

Jenže to odporuje dohodě z roku 1997. Ta umožňuje zadržovat rodiny s dětmi v detenci maximálně 20 dní. Co s nimi bude poté, Trump ani nikdo jiný neupřesnil. Dohoda navíc upravuje vedle doby také podmínky ubytování. Lidskoprávní organizace už nyní upozorňují, že je stěží představitelné, aby je splnila podobná stanová města, jaká reportéři zachytili například na snímcích z Texasu.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744