Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Katalánsko není jediné. 7 dalších států v Evropě, kde bují separatistické nálady

Katalánsko není jediné. 7 dalších států v Evropě, kde bují separatistické nálady

Už dnes by se mělo uskutečnit v Katalánsku referendum o odtržení území od španělského království. Ačkoliv není jasné, zda k lidovému hlasování opravdu dojde, je jisté, že separatistické tendence v Evropě v v posledních letech znovu nabývají na síle. Tady je výběr dalších evropských území, která kromě Katalánska touží po samostatnosti. 

Baskicko

Oblast na severu Španělska již autonomii na království má od roku 1979, nicméně snahy a naděje na vytvoření vlastního státu neutichají. Nejhlasitější byla v tomto ohledu teroristická organizace ETA, která se snažila na téma poutat pozornost prostřednictvím teroristických akcí – od 60. let minulého století ve jménu samostatnosti připravila o život přes 800 lidí, v roce 2011 nicméně svůj krvavý boj zastavila. K baskické národnosti se hlásí dva miliony lidí, území s hlavním městem Vitorií má vlastní parlament, policii, zdravotnictví a školství. A samozřejmě i jazyk, španělština je tam až na druhém místě.

Jižní Tyrolsko

Jedná se o autonomní oblast na severu Itálie, která stále řeší vlastní identitu. „Nejsem Italka, nejsem Rakušanka ani Němka. Jsem Jižní Tyrolanka,“ shrnuje mínění většiny lidí žijících v Jižním Tyrolsku jedna z obyvatelek. Bombové útoky na podporu argumentu vlastního státu jsou již dávno pouhou vzpomínkou na realitu 50. a 60. let, nicméně v posledních lokálních volbách získaly strany, které podporují nezávislost na Římu třetinu hlasů. Severní Jižní Tyrolsko je totiž podstatně bohatší oblast než zbytek Itálie – platy jsou oproti zbytku země až dvojnásobné. A přestože do centrální italské kasy odchází jen desetina vybraných daní názor obyvatel na odtržení je velmi populární.

Sardinie

Sardinie svou samostatnost dlouho měla - po více než pět století do roku 1861 totiž byla nezávislým královstvím. Jenomže poté byla sjednocena do Itálie, a nyní se z tohoto pouta snaží co nejefektněji vyvléci. Podle ankety z roku 2014 by 87 procent Sardinců chtělo, aby centrální vláda delegovala na ostrov mnohem více pravomocí než nyní, 41 procent obyvatel by si přálo přímo nezávislost. I přesto se však touha po vlastním státě, kterou Sardinci propagují mírovými cestami, zatím netransformuje do politiky – strany, jejichž hlavním programem byla suverenita ostrova, odešly z posledních voleb poraženy. Na ostrově nicméně v poslední době sílí nové hnutí, které žádá odtržení od Itálie a připojení se ke Švýcarsku. Tak třeba nějaká strana zaboduje s tímto programem. 

Skotsko

Stejně jako Sardinie i Skotsko si užívalo několik století až do roku 1707 výdobytků samostatnosti. Až poté skotský parlament schválil zákony vedoucí k vytvoření království Velké Británie. Mnoho aspektů skotské národní identity však zůstalo v tamní kultuře zachováno a jsou přítomné dodnes. I to je důvod, proč je samotná země rozdělena v názoru na případné vyhlášení samostatnosti. Referendum z roku 2014 tuto dichotomii jasné obnažilo – hlasování tehdy dopadlo 55:45 ve prospěch Londýna. V kontextu rozluky Velké Británie s Evropskou unií nicméně Skotové žádají vypsání nového referenda, které by se mohlo uskutečnit již příští rok.

Vlámsko

Separatistické tendence bují i v samotném srdci Evropské unie - v Bruselu. Ten je frankofonní enklávou v jinak vlámské oblasti, Vlámové však mají již plné zuby dotování Valonů a žádají odtržení Flander. Nejde jen o to, že svým krajanům ročně posílají přes dvacet miliard eur. Mnoho Vlámů má zkrátka pocit, že uspořádání již nefunguje a že každá část desetimilionové země by si měla jít svou cestou. Tamní lidová moudrost praví, že oba národy toho pojí jen velmi málo – král, pivo a národní fotbalový tým.

Faerské ostrovy

Faerské ostrovy údajně pečlivě studují dělení bývalého Československa, aby si z něj mohly vzít příklad při vlastním vyhlášení nezávislosti na Dánsku. Možnost již země nedávno měla, nicméně nakonec usoudila, že ještě není natolik dospělá, aby se sama mohla vydat do světa bez dánské podpory – jak ekonomické, tak i politické či vojenské. V posledních letech nabývají nicméně hlasy volající po vyhlášení samostatnosti opět na síle a v příštím roce občané budou rozhodovat o přijetí nové Ústavy, která by otevřela dveře procesu vyhlášení samostatnosti.

Podněstří

Podněstří má vlastní vlajku, hymnu, vládu, parlament, měnu či armádu. To, co mu chybí, je mezinárodní uznání – zatím jej jako stát nezávislý na Moldavsku, kam stále formálně spadá, uznaly jen Náhorní Karabach, Jižní Osetie a Abcházie. V zemi se pravidelně konají referenda o vyhlášení nezávislosti. V tom posledním 97 procent voličů hlasovalo pro odtržení, nicméně ani výsledky tohoto referenda nebyly mezinárodním společenstvím vnímány jako závazné. 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744