Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Katarská blokáda na vlastní kůži: Pokus o mezinárodní ponížení se neodpouští

Katarská blokáda na vlastní kůži: Pokus o mezinárodní ponížení se neodpouští

Politické tahanice mezi Katarem, Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Egyptem plní poslední tři týdny stránky arabských noviny a programy zpravodajského vysílání. Světová média se dohadují, co je skutečnou motivací blokády a predikují scénáře vývoje. Zároveň se objevují alarmující zprávy o problémech, které obyvatelům malé pouštní země embargo způsobuje. Nedostatkem potravin počínaje a trpícími stády zvířat konče. Jak ale život v Kataru ve skutečnosti vypadá?

„Upřímně, nic zvláštního se nestalo. Vlastně není vůbec patrné, že by se něco dělo,“ popisuje aktuální situaci americký právník Gerard Harmon, jenž v Kataru dlouhodobě žije. „Tedy až na to, že máme v obchodech najednou mnohem víc tureckých mléčných výrobků, které jsou podstatně kvalitnější, než ty dovážené ze Saúdské Arábie nebo Emirátů.“

K očekávanému nedostatku potravin, o němž se po zahájení blokády okamžitě začalo psát, nakonec vůbec nedošlo. „V prvních dnech se hlavně v menších obchodech nedostávalo maso a mléčné výrobky. Teď už je vše při starém a ve velkých obchodech seženete úplně všechno. Jídlo se dováží z Íránu a Turecka letecky, což je pochopitelně velmi drahé. Na cenách se to ovšem nijak zásadně neprojevilo. Ministerstvo začalo potraviny okamžitě dotovat a logistika na letišti funguje velice dobře,“ podělila se pro INFO.CZ o své zkušenosti Veronika Horniaková, jež střídavě žije a pracuje v Čechách a v Kataru. „Ovoce a zelenina se z velké části dovážela z Evropy nebo Austrálie už dříve. Z okolních států jsme mívali maximálně brambory, rajčata nebo okurky. Z Emirátů se vozila také kosmetika nebo balená voda. Ty mají ale samozřejmě podstatně delší trvanlivost a co bude, až dojdou zásoby, se teprve uvidí. Vzhledem k flexibilitě, kterou země při řešení krize projevila, ale nemám obavy, že by mohl být něčeho nedostatek.“

Po moři putuje do země i maso – zatím se psalo o dovezeném stádu 4000 krav a jedné veliké lodi s jehňaty z Austrálie. Vzhledem k tomu, že probíhají oslavy konce ramadánu, se dá ovšem předpokládat, že tato dodávka tradičního a oblíbeného masa s blokádou nesouvisí. „Zboží se dováželo přes dubajský přístav Džabal Alí, to teď samozřejmě není možné. Vláda na to zareagovala okamžitým zadotováním rozvoje ománského přístavu Suhár, který by měl Džabal Alí nahradit.“

Populární emír

Je to právě onen ledový klid, s nímž katarská vláda na celou situaci zareagovala, co v místních posiluje přesvědčení, že jejich mocenské špičky už delší dobu očekávaly, že se něco podobného semele. Způsob, jakým vláda zareagovala (a stále reaguje), v Katařanech vyvolal obrovskou vlnu sympatií, a ač by si okolní země mohly přát pravý opak, blokáda jen zvyšuje emírovu popularitu. „Nejvíc je to vidět při každodenní ramadánové přehlídce aut na přímořské promenádě,“ popisuje reportérka Doha News Šabína Chatrí. V Dauha se stalo během ramadánu tradicí, že před západem slunce vyjedou mladí lidé v drahých autech na hlavní promenádu, aby si ukrátili čas před koncem půstu. Letos poskytuje přehlídka aut jedinečnou příležitost, jak vyjádřit podporu šejchu Tamímovi a Kataru jako takovému. Většina aut je ozdobená národními vlajkami a portréty emíra a jeho otce. „Samolepky jsou na drtivé většině aut bez ohledu na to, jestli je řídí místní nebo expati,“ konstatuje Harmon, „je to úplně jako by byl během letošního ramadánu každý den státní svátek. Dokonce i v cizincích probouzí celá situaci ‚vlastenecké‘ emoce.“

Pro ně představuje embargo především komplikace s dopravou. „Většina cizinců cestuje na léto domů nebo zkrátka někam pryč, aby unikli vedru, které tu v těchto měsících panuje,“ přibližuje situaci Veronika Horniakova. „Hodně lidí si muselo v důsledku omezení dopravy přebookovat letenky, především na lety, jež vedly přes Dubaj. Qatar Airways létají v zásadě normálně, jen nabírají kvůli úzkému koridoru vedoucímu přímo na sever přes Írán zpoždění.“

Obvinění Kataru vnímají místní jako zástupné důvody. Požadavek o vypovězení členů Hamásu navíc přinesl na Twitteru vlnu nevole a Saúdské Arábii okamžitě vysloužil nálepku milovníků sionistů. Logika je následující: Hamás po vítězství v demokratických volbách už deset let spravuje pásmo Gazy. Jestli se Saúdská Arábie staví proti němu, staví se analogicky také proti Palestině. A kdo se staví proti Palestině, podporuje Izrael. Když dojde na nejvleklejší blízkovýchodní konflikt, nenechá na sebe zkratkovité uvažování dlouho čekat.

Zarážející je propastný rozdíl mezi tím, jak o blokádě informují jednotlivá (nejen) arabská média a jak situaci popisují lidé, kteří v Kataru žijí. Na jednotlivých informačních serverech, v novinách či zpravodajství je naprosto jasně vidět, komu v konfliktu straní. Navíc se objevila celá řada dramatických prohlášení o hladu, nedostatku a hysterii, což místní rázně popírají.

Nesplnitelný seznam

Bojkotující státy v pátek konečně přišly s dlouho slibovaným seznamem bodů, které musí Katar v časovém horizontu pouhých deseti dní splnit. Katarský ministr zahraničí již předem jednoznačně prohlásil, že jeho země v žádném případě nedopustí, aby se jí kdokoliv vměšoval do vnitřních záležitostí. Co se stane, až Katar desetidenní lhůtu nedodrží (což se dá vzhledem k obsahu třinácti předložených bodů předpokládat), řečeno nebylo. Ať bude následovat cokoliv, most byl spálen a nezdá se, že by existovala cesta, která by mohla vést zpět. „Silně pochybuji, že by se vše v okamžiku, kdy začnou naplno fungovat nové zásobovací trasy, mohlo ještě někdy vrátit do starých kolejí,“ uvažuje nad možným budoucím scénářem Harmon. „Do jisté míry je to otázka cti. Proběhl pokus Katar zostudit a pošpinit na celosvětovém pódiu. Lidé v téhle části světa se dokážou oklepat a jít dál. Ale neodpouští snadno. A rozhodně nezapomínají,“ uzavírá.