Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Každý by musel mít svého policistu." 4 důvody, proč nelze předejít útokům jako v Londýně

„Každý by musel mít svého policistu." 4 důvody, proč nelze předejít útokům jako v Londýně

Nice, Berlín a nyní Londýn. Teroristé v Evropě poslední dobou změnili taktiku. Místo velkých organizovaných skupin útočí zradikalizovaní jedinci. Fenomén takzvaných osamělých vlků je pro zpravodajské služby noční můrou. Neexistuje totiž žádný způsob, jak tragédii spolehlivě předejít.

Nákladní vůz řítící se po promenádě v Nice během oslav francouzského státního svátku zabil 85 lidí. Útočník v Berlíně, jenž v prosinci najel do nakupujících na vánočních trzích, má na svědomí 12 osob. Středeční útok v Londýně nepřežili čtyři lidé včetně samotného atentátníka.

„Na základě vyšetřování si myslíme, že pachatel jednal sám a inspiroval se mezinárodním terorismem,“ prohlásil zástupce komisaře londýnské policie Mark Rowley. K akci se později přihlásil takzvaný Islámský stát, jenž se ale hlásí ke všem podobným událostem v Evropě.

Levná a snadná akce

Atentát však plně souzní s novou strategií islamistů. Jejich ideologové dlouhodobě vyzývají jedince, aby podnikali samostatné akce. Proti klasickým scénářům s únosy letadla, jako předvedli útočníci 11. září 2001 ve Spojených státech, či koordinovaným atentátům na mnoha místech je taková činnost pro teroristy podstatně výhodnější.

Metody teroristů
Teroristé na rozdíl od dřívějších dob změnili způsob, jakým v západních zemích útočí. Velké koordinované akce na několika místech či efektní údery na symboly měst nahradily atentáty jednotlivců. Jsou levnější, snazší a hrozí při nich menší riziko prozrazení. Útočit může prakticky kdokoli. Nejčastější zbraní jsou nákladní nebo osobní vozy. Londýnský útočník použil i kuchyňský nůž.

„Při únosu letadla a útoku na mrakodrap potřebujete dlouhé plánování, spoustu peněz, vycvičení pilotů. Musíte projít zabezpečeným letištěm. Vzít auto a najet na veřejné prostranství je z hlediska plánování velice jednoduché,“ potvrzuje pro INFO.CZ Vít Střítecký z katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd UK v Praze.

S tím souvisí i případná obtížnost takovým činům čelit. Nepomůže ani výraznější ztížení přístupu ke zbraním. Útočník v Londýně použil kuchyňský nůž a automobil. V dalších případech si atentátníci vystačili s nákladním vozem. To jsou běžně dostupné věci, jejichž zákaz používání nepřipadá v úvahu.

Zločin beze stop

Navíc nejde jen o relativní lehkost provedení. Využívání osamělých vlků v sobě nese i bezpečnostní výhodu. Zatímco činnost organizovaných teroristických skupin zpravodajské služby monitorují a často se jim podaří jejich plány rozkrýt ještě před realizací, na zradikalizované jedince jsou agenti krátcí.

„Pokud se člověk, který se sám radikalizuje, nikomu nesvěří, nepromluví před přáteli, kamarády nebo někde v hospodě, neudělá chybu či nezanechá stopu, není se čeho chytit a jeho akci nelze předvídat,“ konstatuje pro INFO.CZ tiskový mluvčí BIS Jan Šubert, podle něhož by nepomohlo ani navýšení počtu lidí ve sledovacích týmech. „Sledovat můžete dva tři týdny, měsíc, ale ne dva tři roky. Navíc u zradikalizovaného jedince nebývá ani stín podezření.“

V tomto ohledu je přitom dobré rozlišovat dvě skupiny útočníků. Zmínění osamělí vlci mají podskupinu, které se říká labilní extremisté. Ti jsou přitom ještě nebezpečnější. Doba od nápadu k činu je u nich výrazně menší a s tím klesá i možnost odhalení.

„Sledovat můžete dva tři týdny, měsíc, ale ne dva tři roky. Navíc u zradikalizovaného jedince nebývá ani stín podezření.“
Jan Šubert, mluvčí BIS

„Je minimální šance, že se někde prořeknou. Útočí bez přípravy, bez plánování, spontánně, impulsivně a ideologická motivace může být velice mělká. Kromě příklonu k radikalismu u nich lze registrovat nevyzrálost, rozkolísanost a psychické problémy,“ doplňuje Šubert.

Hrozba přichází z neznáma

Není přitom zcela zřejmé ani to, z jakých kruhů se bude útočník rekrutovat. Rizikovější jsou vyloučené lokality a ghetta, jež obývají lidé s malou životní perspektivou. Už ve svém předchozím prohlášení, které publikoval na stránkách BIS, Šubert varoval, že útočit může kdokoliv, kdo má doma sekáček na maso, nůž a internet.

Právě připojení k internetu spolu se snazší přípravou otevírá možnost zlákat pro terorismus i vzdělanější lidi z „dobrých rodin“. Ti se radikalizují například na různých islamistických serverech a diskusních fórech. Běžně na nich najdete hesla vyzývající k aktivním bojům v Evropě. Pokřiky typu „Nečekej na výcvik a rovnou proti nepřátelům jednej“ nebo „Každý muslim má povinnost podporovat své bratry v boji“ pak mohou na potenciální radikály působit motivačním dojmem.

„Sedmdesát procent případů, kdy lidé podléhají indoktrinaci radikálním islámem, lze připsat na vrub internetovým serverům s džihádistickou ideologií,“ píše Šubert.

Nebepečí na každém rohu

Obranu proti terorismu komplikuje i výběr cílů. Na rozdíl od dřívějších dob už stoprocentně neplatí, že se atentátníci soustředí na symboly zemí a měst. Zatímco dříve mohly bezpečnostní složky předpokládat, že v Česku by se potenciální ohrožení týkalo například Pražského hradu či v Paříži Eifellovy věže, nyní lze útok očekávat na mnohem širší paletě lokalit.

Teroristům stačí, aby se na nich pohybovalo větší množství lidí. V ohrožení tak jsou nejen tzv. měkké cíle jako metro, železnice, letiště, nebo stadiony. Bezpečná není prakticky žádná ulice nebo náměstí.

„Dovedu si představit, že v nějakých kontextech může vycvičený člověk něčemu zabránit, ale bude-li to nějaká šablona, tak útok půjde naplánovat tak, aby zábranu překonal.“
Vít Střítecký, analytik, Fakulta sociálních věd UK

Uhlídat takovou škálu rizikových lokalit je takřka nemožné. A vyvstává přitom i otázka, jestli by západní společnost vůbec měla ochotu sáhnout k radikálním bezpečnostním opatřením. Řeč přitom není jen o betonových zátarasech, které mnohá města využila při ochraně vánočních trhů po berlínských událostech.

Aby se hrozba útoku výrazně snížila, musela by na rohu téměř každé ulice stát ozbrojená policejní hlídka. „To je model, který známe spíše z některých jiných států a vyvolává zvláštní pocity,“ komentuje Střítecký, jenž zároveň upozorňuje, že ani v takovém případě by nebylo riziko nulové. „Dovedu si představit, že v nějakých kontextech může vycvičený člověk něčemu zabránit, ale bude-li to nějaká šablona, půjde útok naplánovat tak, aby zábranu překonal.“

Podle Šuberta řešení, které by míru ohrožení opravdu snížilo na minimum, prakticky neexistuje. Aby se dalo teroristickým útokům osamělých vlků nebo labilních extrémistů předcházet skutečně efektivně, muselo by se podle něj z poloviny populace stát policisté a každý hlídat jednoho člověka.