Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Když ustal strach z migrantů, přišlo téma Soros. Maďarsko uměle vytváří nepřátele, říká hungarista

Když ustal strach z migrantů, přišlo téma Soros. Maďarsko uměle vytváří nepřátele, říká hungarista

Když se člen maďarské vládní strany Fidesz Kristóf Altusz v interview se zahraničním novinářem zmínil, že země loni přijala 1300 uprchlíků, vypuklo v Maďarsku velké podivování. Jak si vláda obhájila čin, který je v přímém rozporu s její vytrvalou protiuprchlickou kampaní? Jak reagují obyvatelé maďarského venkova na děti migrantů? Co brzdí maďarskou opozici a za co všechno může miliardář Soros? Hovořili jsme s hungaristou a bývalým diplomatem Evženem Gálem.

Podle nedávného průzkumu si dvě třetiny maďarských voličů před nadcházejícími volbami myslí, že se v nich letos s vládní stranou Fidesz utká i neexistující Strana Györgye Sorose. O čem podle vás takový výsledek svědčí?

Rád bych na začátek zdůraznil, že nejsem politolog. Jsem hungarista, který tamní události sleduje sice pečlivě, ne však z hodiny na hodinu. Současná vláda začala kvůli svým nešťastným krokům ztrácet voliče už během svého prvního volebního období. Tehdy jí výrazně pomohla první migrační vlna. Fidesz vytušil, jak obrovský potenciál téma migrace má a vytkl si za cíl získávat své voliče na to, že se pasuje do role ochránce vlasti. Záhy pak zjistili, že to výtečně funguje, a tuhle rétoriku používají od té doby bez ustání. Migranty už na samém začátku „vítaly“ monumentální, v maďarštině psané transparenty „Neberte nám naši práci“ a podobně. Rozjela se těžce nenávistná kampaň, později podložená a zviditelněná tím, že namísto vybudování check-pointů na hranicích nechala vláda migranty záměrně projít Budapeští, aby skutečně celá země viděla, že je tu masa procházejících lidí. Téma migrace začalo ale časem přeci jen ztrácet na síle a vláda potřebovala najít nějakého dalšího nepřítele, „nebezpečí“ podobně silné jako jsou migranti.

Tehdy začalo napadání Středoevropské univerzity (CEU)?

Ano, začaly útoky na CEU Györgye Sorose, které vyvolaly neobvykle silný mezinárodní ohlas. Vláda tehdy maličko couvla ze svých rezolutních postojů a bylo dobře vidět, jak moc je pro ni důležitý právě moment nalezení nepřítele. V reakci na její útoky učinila univerzita podle mého názoru až neadekvátní ústupky, vyšla vstříc zcela absurdním požadavkům. Maďarská vláda by z toho tedy bývala mohla vyjít „vítězně“, namísto toho ale zahrála celou věc do ztracena. Tím podle mého jasně ukázala, že je pro ni důležité především to, aby se konflikt neřešil a zůstával stále živý. S CEU se pak samozřejmě ideálně nabídla postava Györgye Sorose. V kauze CEU už nebylo kam se posunout, zatímco Soros je známý i jako velkorysý podporovatel velkého množství neziskových organizací. Pak tedy přišly na řadu právě ony: neziskovky a nejrůznější občanská sdružení, která získala plošný titul Sorosových agentů. Víra mnoha Maďarů v to, že Soros skutečně má i svou politickou stranu, je tedy přímým důsledkem této propagandy. Není náhoda, že se znovu objevily gigantické billboardy, na kterých je Soros uprostřed, zobrazen tak, že ho z obou stran obklopují prakticky všichni členové opozice. Jeden z nich je mimochodem i předseda Jobbiku Gábor Vona. Může tohle vůbec někdo myslet vážně?

Evžen Gál
Evžen Gál (60) je český hungarista, vyučující na katedře Středoevropských studií na pražské UK-FF. Působí jako překladatel a příležitostný publicista, v letech 2003-2009 byl ředitelem Českého centra v Budapešti. Od roku 1976 žije v Praze.

Podle předvolebních průzkumů to ještě začátkem ledna vypadalo, že by Fidesz suverénně získal minimálně třetinu maďarských voličů. Za ním je krajně pravicový Jobbik s deseti procenty a třetí jsou dlouhodobě oslabení socialisté MSZP. Za nimi, na pětiprocentní hranici, všechna novější opoziční uskupení. Čím si vysvětlujete, že je maďarská opozice dlouhodobě tak bezzubá?

Je třeba doplnit, že před časem došlo k rozdělení MSZP a Gyurcsányovy nové strany Demokratická koalice (DK). Nechme teď stranou, zda jsou Gyurcsányovy ideály „levicové“ nebo „pravicové“. Podle mě v socialistické straně byly síly, které nebyly zrovna reformní, Gyurcsány nicméně i tak reprezentoval alespoň nějaké politické ideály. Fidesz velmi správně vycítil, že Gyurcsány je schopný politik, a právě proto je třeba ho totálně zdiskreditovat. Už tehdy začaly kampaně v onom klasickém stylu: velké billboardy na autobusech, na kterých se politik objímá se členy nového hnutí Společně (Együtt). Všichni dohromady pak byli svorně prezentováni jako komunisté. To byla jedna strana věci. Druhá věc byla ta, že v Maďarsku sice nikdy nevzniklo nic jako opoziční smlouva, jakási tichá dohoda však ve strukturách jednotlivých aparátů pravice a levice fungovala, a bylo to veřejné tajemství. Vládnoucí strana a opozice měly nepsanou dohodu o poměru 70:30, která fungovala tak, že pokud letos vyhrajeme my, budeme v dozorčích radách, u státních zakázek etc. brát všechna místa v poměru 70:30, a pokud se to následně obrátí, bude to naopak. Stejným způsobem se strany dělily i o média.

Pak ale přišla nová generace politiků…

Když pak Orbán zvítězil v roce 2010 obrovskou většinou, poměrný systém přestal existovat. Teprve v tu chvíli vznikl prostor pro strany jako je Politika může být jiná (LMP), které nahlas pojmenovaly, že ty dosavadní si šly navzájem na ruku. Zdůraznily, že politika by měla fungovat především na základě nějakých idejí a jasně zformulovaly: my jsme jednak sociálně citliví, jednak zelení. Problém byl ale v tom, že šlo o neznámou stranu, reprezentovanou ze značné části nepříliš pragmatickými intelektuály, politicky nezkušenými lidmi, spisovateli a umělci. V politické praxi nikdy nepřicházeli v úvahu jako strana, která by byla schopná sestavit vládu. Fideszu se nicméně hodila každá strana, která vznikla takto ad hoc. Z tohoto hlediska byla podle mého nejnadějnější už zmíněná iniciativa Společně, která reagovala na to, že socialisté a „noví socialisté“ se nejsou schopni dohodnout, měla ale člověka, který dokázal zachránit Maďarsko před ekonomickým kolapsem, měl autoritu, byl úspěšný podnikatel a zároveň sympatický lidem – ekonoma Gordona Bajnaiho. Fidesz jeho potenciál velmi brzy rozpoznal a znovu přišel se svou strategií plakátů: tentokrát se s Gyurcsányem objímal Bajnai. Nakonec ho vyřídili na nikdy neprokázaných ekonomických skandálech takovým způsobem, že se raději z politiky úplně stáhl. Bajnaiho se mimochodem báli i socialisté, kteří se do procesu jeho politické likvidace taky zapojili. Požírali se tam všichni navzájem.

Opozice tedy tehdy promarnila svou šanci?

Objevilo se další hnutí - „Momentum“. Bylo to v době, kdy už se Maďarům začalo zajídat, že tři miliony obyvatel žijí podle statistik pod hranicí chudoby a vláda přesto neustále staví nové stadiony. Vláda navíc přišla s tím, že má být v Maďarsku olympiáda. Mladí politici se tehdy od oficiální, tradiční politiky znovu distancovali a vypadalo to, že bude vypsáno nové referendum o vládě. Fidesz, který jindy s referendy neváhá ani vteřinu, se náhle rozhodl, že referendum taktéž nechce. Opozici se znovu nepodařilo nabrat dostatečnou sílu k rozletu a naopak ještě posílila dojem, že je roztříštěná.

O co se maďarští socialisté snaží, když jsou schopni se navzájem ve významných momentech podrážet?

Fidesz je strana, která už osm let nastoluje veškerá společenská témata a Gyurcsány je  kromě nich jediný, kdo dokáže přijít s tématem, o kterém se následně mluví. Naposledy to třeba byl případ ukrajinských Maďarů, kterým bylo do zahraničí uděleno maďarské občanství a dostávají tedy důchod, ačkoli v Maďarsku nic neodpracovali. Což je citlivé téma, které je sice jednak národní – jde o „naše“ Maďary – lidé ale zároveň pochopitelně cítí, že tyto důchody jdou lidem, kteří za 40 let své práce neposlali do maďarské státní kasy ani halíř.

Zmínil jste „billboardovou metodu“. Jak jinak ještě obvykle vláda reaguje na to, když jí začne někdo z opozice „šlapat na paty“?

Fidesz je v tomto směru velmi bdělý a ostražitý. Ve chvíli, kdy se ukáže, že některé ze stran stoupají preference, okamžitě na to zareaguje a na dotyčné straníky něco „vytáhne“. Naposledy to bylo proti předsedovi Jobbiku Vonovi, který měl v Turecku mluvit o Alláhovi a podle Fideszu je tedy vlastně spojencem muslimů.

Představuje teď krajně pravicový Jobbik pro Fidesz vážnější konkurenci? Není to tak, že by se strany vzájemně potřebovaly?

Myslím, že v této chvíli už ne. Orbán vyhrotil situaci v Maďarsku do té míry, že dnes stojí otázka tak, zda to bude on, nebo pak kdokoli jiný. Koalice Fideszu s jinou stranou nepřichází v úvahu. Orbán stojí de facto proti celé zemi, protože v Maďarsku většina lidí přeci jen ještě změnu chce. Bohužel se tihle oponenti nedokážou shodnout. Fidesz navíc už v rámci svého prvního volebního období nastavil specifický jednokolový systém voleb, v nichž není možná korekce ve druhém kole a preferenční hlasy nevítězných stran znamenají další posilování mandátů poslanců vítězné strany oproti ostatním. Vzhledem k tomu, že stejný systém by potenciálně platil i v případě vítězství jiné strany než je Fidesz, je de facto demokratický, a je tedy těžké jej napadnout.

Náměstek maďarského ministra zahraničí Kristóf Altusz se v rozhovoru pro The Malta Times „podřekl“, že země loni přijala 1300 migrantů, což je počet blížící se evropským uprchlickým kvótám, které maďarská vláda dlouhodobě programově odmítá. Jak na jeho slova reagovala maďarská vláda?

V první chvíli buď nijak, nebo rozpačitě: neměli instrukce, neznali podrobnosti, všichni se tedy tvářili, že „o tom zrovna nic nečetli“. Později z ničeho nic úplně otočili a začali předstírat velký údiv, že opozici, která poukazuje na to, že po dlouhodobé nenávistné kampani proti migrantům najednou v tichosti oficiálně přijmou tolik lidí, vlastně vůbec nerozumí. A že oni samozřejmě pouze plní své mezinárodní závazky, v souladu s předpisy o tom, kdo je a není nelegální migrant. Byli si velmi dobře vědomi, v čem spočívá úspěšná politika: že jde především o to, kdo umí vládnout jazykem. Na to konto například přeorganizovali i celý dřívější systém fungování maďarské demokracie: Maďarsko přestalo mít Ústavu a místo ní má „Základní zákon“. Vláda přestala být dělena na ministerstva podle resortů, ale vzniklo jedno mohutné ministerstvo pro lidské zdroje, kam spadá např. zdravotnictví, školství a kultura, ministerstvo zahraničních věcí tvoří jeden celek s obchodem apod. Vznikl i další útvar, který nevím, zda by mohl v jiné parlamentní demokracii vůbec fungovat. Jmenuje se Systém národní spolupráce (NER), a jeho smysl spočívá v podstatě v tom, co kdysi zformulovali komunisté heslem „kdo není s námi, je proti nám“, a co posléze přeformuloval János Kádár do svého hesla: „kdo není proti nám, je s námi“. Dneska si lidé na tento zvláštní systém zvykli a Fidesz definitivně ovládl prostor.

Kopíruje tento stav i prostor, jaký dostává vláda v médiích? Mají novináři opozičního tisku nějaké slovo?

Vláda už dnes doslova a do písmene zestátnila maďarskou televizi i maďarský rozhlas. Její hlas je tedy slyšet dominantně: například v chudých oblastech Maďarska nemají obyvatelé prakticky šanci se dostat k jiným zdrojům informací než jsou digitální televize. Ty mají dnes už přednastavené kanály – a kanály soukromé si lze pouze předplatit. Politická propaganda se vysílá odevšad, včetně přestávek mezi sportovními utkáními. K tomu Fidesz zlikvidoval největší opoziční list Népszabadság. V souvislosti se zmíněnou kauzou Kristófa Altusze tedy nyní v Maďarských médiích unisono zní: „O čem to mluvíte? Vždyť my jsme přeci vždycky přijímali uprchlíky.“

Jak na informaci o jejich přijetí reagovala maďarská veřejnost, s níž bývají migranti – bez jakékoli distinkce – pravidelně „konzultováni“ v rámci celonárodních dotazníků?

Na to je ještě příliš brzy, to bude možné říci až tak za měsíc. Já jsem rád viděl to, že některé z těch ministran reagovaly tím, že se alespoň verbálně postavily na stranu uprchlíků, a řekly, že je dobře, že byli přijati. A že nejde o přijetí jako takové, ale o způsob, jakým vláda manipuluje s lidmi. Myslím, že i sám Orbán si uvědomuje, že takové myšlenkové kotrmelce, jaké předvádí, dělat trvale nemůže a že ví i tom, že jeho pád bude pádem absolutním. A že pakliže odejde, odejde s ním celá strana. Část maďarské veřejnosti je už dnes naladěná tak, že takový odchod by se neobešel bez velmi závažných soudních procesů. Gyurcsány na to konto dokonce vyslovil přesvědčení, že před soudem by měli stanout všichni, kdo se na vládě Fideszu podíleli, včetně vedoucích odborů či ředitelů škol. Celkově jde dnes o přibližně 280 tisíc lidí.

Premiér se vloni v září v souvislosti s protesty místních obyvatel v maďarské vesnici Őcsény, k nimž se měly přijet rekreovat děti uprchlíků, vyjádřil v tom smyslu, že místní chápe a že „dětmi to začíná“. Kolik migrantů tedy od počátku tzv. uprchlické krizi v Maďarsku vlastně žije? Je panika obyvatel Őcsénye založená na reálné zkušenosti?

Přesný počet migrantů v Maďarsku neznám. Jak jsem ale už zmiňoval, ukázalo se, že lidé, kteří se měli přijet rekreovat, byli už dřív přijati současnou vládou. Jaký by tedy byl důvod k panice? Je to další věc, která ukazuje na Orbánovu zákeřnou politiku. Migranty přijme, načež řekne, že „po dětech přijdou jejich rodiče a po rodičích jejich rodina“. Kromě této aféry navíc existuje i jedna ještě starší: Maďaři začali už před časem prodávat maďarské občanství, jemuž se říká v doslovném překladu „obligace k usídlení“. Mezi těmi, kdo to celé organizovali, byli lidé jako je třeba předseda vládního kabinetu Antal Rogán. Obligace stojí 300 tisíc eur a podle tvrzení vlády jsou úspěšní žadatelé bezpečnostně prověření. Informace o konkrétní podobě prověrek však podle opozice dostupné nejsou, ví se jen tolik, že občanství si kupují převážně zájemci z Číny a Ruska. Maďaři jich prodali už přibližně 12.000 (uvádí se dokonce už i číslo kolem 20.000), v Maďarsku přitom údajně zůstává minimum jeho nositelů, jimž jde především o volný přístup na evropské trhy a do EU. Ještě zajímavější je, že tito kupci dostanou po 5 letech své peníze zpátky: odvedou z nich ovšem povinných cca 5 procent, ta ovšem nejdou státu, nýbrž organizaci, která pro vládu proces získání občanství na zakázku zařizuje – a naopak, 2-2,5 procentní úrok za obligace vyplácí po pěti letech majitelům obligace stát.

Jak se zatím osvědčil plot na maďarské hranici? Měla jeho výstavba relevantní vliv na početní stav uprchlíků v zemi?

Současná vláda pochopitelně tvrdí, že plot zastavil migraci. Když se člověk z výšky podívá na pozici plotu na evropské mapě, myslím si, že by musel být hodně bláhový, aby uvěřil tomu, že migraci v Evropě zastavil právě maďarský plot. Na tzv. veřejnoprávní – de facto státní – televizi se každý den objeví zpráva, že i dnes se pokusilo nelegálně překročit hranici s Maďarskem pět lidí, což vládě pochopitelně hraje do karet. Myslím si ale, že kdyby měla migrační vlna vypadat stejně jako před třemi lety, žádná zeď už dávno neexistuje.

Zbývá za současného překřikování opozice, která obviňuje vládu z toho, že vodí lidi za nos, ve veřejné diskusi vůbec nějaké místo pro samotné uprchlíky a jejich zájmy?

Nezbývá, je to právě naopak. Vláda přijala návrh nového zákona, jemuž se říká „Stop Soros“, který by postihl především ty z občanských iniciativ, které chtějí uprchlíkům nějak pomáhat. Mezi pomoc se počítá i prosté podání informace nebo pomoc se zajištěním právní služby. Argument, že i člověk, který vraždí, má v evropském soudnictví právo na obhájce, nikdo neslyší. Vláda teď v rámci „Stop Soros“ vyslala lidem, kteří chtějí pomáhat uprchlíkům, vzkaz: přihlaste se nám sami, pokud ne, my si vás najdeme. Čtvrtinu veškerých peněz z nemaďarských zdrojů by pak neziskovky musely povinně odevzdat maďarskému státu. Na otázku, proč by měly odevzdávat peníze za to, že snímají část břemene z maďarského státu, dostávají odpověď, že stát vydává obrovské peníze za obranu vlasti a stavění plotu. Myslím si tedy, že neziskový sektor je v současném Maďarsku ve vážném ohrožení. Paušálně se mu ostatně říká „Sorosovi pohůnci“. Šéf vládního kabinetu János Lázár to teď v televizním vysílání řekl jednoznačně: tyto neziskové organizace je třeba odstranit.

Po aktuálních prezidentských volbách se u nás donekonečna skloňuje, že společnost je rozdělená. Jak jsme na tom v porovnání s Maďarskem?

Maďarská společnost je zásadně rozdělená už dávno. V jisté době bylo běžné, že byly rozhádané celé rodiny. Dnes se lidé snaží konfliktním tématům spíš vyhýbat. Nazval bych to jakousi počínající normalizací. Zatímco u nás stále existuje ústavní soud, v Maďarsku už je jen na papíře, vycpaný lidmi, kteří jsou přímo straničtí kádři. Všechny mocenské struktury jsou ovládány jedinou stranou. Lidé vidí, že ta clona je neprůstřelná, že nemají žádnou podporu nezávislých institucí. Nezbývá jim než to akceptovat.

Jaký je podle vás možný scénář dalšího vývoje Maďarska v případě, že Fidesz v dubnových volbách znovu vyhraje?

Tak bujnou fantazii nemám. Neví se například, co by se stalo s maďarským zdravotnictvím, které je dnes v takovém stavu, že lékaři hromadně utíkají za hranice. V nemocnicích chybí personál a hygienické podmínky jsou v nich takové, že více pacientů zemře na infekci než na choroby, se kterými se přišli léčit. Lidé si tam nosí i vlastní toaletní papír. Lékaři mají navíc zakázáno mluvit s novináři. Mezi lidmi v Maďarsku tedy často zaznívá přesvědčení, že by se s další výhrou Fideszu země definitivně zřekla posledních zbytků demokracie.

 

 

 

 

 

  
 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek