Lidé obvinění z praní špinavých peněz by měli dokázat jejich legálnost, říká expertka na financování terorismu | info.cz

Články odjinud

Lidé obvinění z praní špinavých peněz by měli dokázat jejich legálnost, říká expertka na financování terorismu

Organizovaný zločin a financování terorismu se překrývají, dobře vidět je to při akcích Hizballáhu, říká v rozhovoru pro INFO.CZ Rebecca Schönenbachová, německá expertka na financování terorismu. Do Prahy přijela na pozvání thinktanku Evropské hodnoty.

Islámský stát byl vojensky poražen, vůdce Bagdádího zabili Američané, stále mám ale pocit, že lidé, kteří ho financovali, unikají. Občas někoho obviní z financování terorismu v Německu, jindy v Británii, ale stále to jsou spíše malé ryby. Je ten dojem správný?

ISIS (jedna ze zkratek pro Islámský stát, pozn. red.) byl financován zejména z bankovních loupeží, peněz z obchodu s ropou a z daní, peníze z Evropy tedy nepotřebovali. Co ale naopak potřebovali, byly peníze pro ty, kteří se k nim chtěli připojit – k tomu využívali drobnou kriminalitu, loupeže v kostelích, atd. Z toho pak svým stoupencům platili dopravu. Někdy také vytvářeli tlak na rodiny: například nyní je v Německu souzen muž, který vedl výcvik teroristů před útoky v Paříži. Před svou rodinou předstíral, že je vážně zraněný, aby z ní dostal tisíce eur na vlastní záchranu. To jsou ale spíš incidenty v menším rozsahu, hlavní financování ISIS jsem už zmiňovala.

Je možné vysledovat zemi, ze které přiteklo na konta IS nejvíce peněz?

Nemyslím, že by na toto téma existovala nějaká studie. Když se podíváte na počty zahraničních bojovníků ISIS, uvidíte, odkud přichází většina jeho ideologické podpory. Nejsem si ale jistá, jestli je to srovnatelné s finanční podporou. Některé komunity samozřejmě vybírají prostředky na podporu ISIS, je to ale jen v malém měřítku. Jde spíše o peníze potřebné na propagandu na Západě- například v Německu funguje ženská organizace, která se snaží vyjadřovat solidaritu s těmi, kteří jsou ve vězení kvůli členství v ISIS, a shromažďuje peníze na jejich podporu. Zrovna včera proběhl v Německu velký zátah kvůli islámským převodům peněz do Turecka.

Když už tedy ISIS přišel téměř o veškeré území a zisky z ropy i daní, co je nyní hlavním zdrojem jeho příjmů?

Stále mají zdroje z únosů a dalších zločinů. Teroristické útoky páchané na Západě ale bohužel nestojí moc peněz – útok nožem nestojí prakticky nic, sestrojení bomby je také velice levné. Zorganizovat útok tak není otázkou peněz. Ty ale potřebují pro to, aby mohli přežít a platit své bojovníky, a s tím mají problém. V současné době jsou tak závislí na kriminalitě, jsou ale víceméně schopní se financovat sami.

Sledovala jste případ francouzské společnosti Lafarge, která byla tento týden soudem očištěna? Jeden z největších světových výrobců cementu byl obviněn z financování terorismu, protože provozoval továrnu v Sýrii i na území, které ovládal Islámský stát…

Neznám podrobnosti tohoto případu, můžu k tomu ale říct, že každý, kdo pracoval na území ovládaném ISIS, mu musel platit daně a i nyní zůstává pod tlakem. Mají totiž data o každém, a pokud o společnosti nebo její bezpečnosti budou něco vědět, použijí to a donutí ji platit. Firma pravděpodobně platila, stejně jako každý jiný, dalo by se to označit za výkupné. Můžete argumentovat tím, že pokud podnikáte na Blízkém východě, musíte kvůli tomu lidi uplácet. A to se netýká jenom ISIS, uplácí se i jinde – kdyby byly firmy striktní a dodržovaly svá vnitřní pravidla, nemohly by na těchto územích působit.

Islámský stát (srpen 2018)Islámský stát (srpen 2018)autor: Info.cz/SOHR

Evropská unie schválila v posledních dvou letech řadu zákonů proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Kde vidíte v této oblasti ještě nedostatky?

Jeden z největších nedostatků vidím v tom, že se nám nepodařilo uzákonit povinnost obviněných dokázat, odkud pocházejí jejich peníze. Pokud je někdo obviněn z praní špinavých peněz, měl by dokázat, že tyto prostředky pocházejí z legální činnosti. To by nám velmi pomohlo. Například v Nizozemsku policie musí dokázat, že je nepravděpodobné, že peníze pocházejí z nelegálních zdrojů. Nemusejí tedy dokazovat ilegálnost peněz, ale to, že je nepravděpodobné, že jsou legální. I to je ale složité. Myslím, že Velká Británie schválila zákon, podle něhož musí obviněný dokázat legálnost peněz.

Druhá věc je, že neděláme dost v boji proti financování terorismu. Máme velký překryv organizovaného zločinu a financování terorismu, zvláště v případě Hizballáhu. Několik procesů s ním probíhá ve Francii, kde vidíme, jak peníze z drogových tras v Jižní Americe přicházejí do Evropy přes Belgii a Nizozemsko a poté do dalších států. Neděláme dost proto, abychom tyto pachatele stíhali a zabránili jejich spojení s organizovaným zločinem a terorismem. Pašují se zbraně, migranti, financují se lidé, kteří se připojují k džihádu, i radikální imámové.

Francie a Rakousko už připravují či schválily legislativu proti financování mešit ze zahraničí. Jak to vypadá ve zbytku Evropy? Ví se třeba, že velké peníze z Blízkého východu proudí do Bosny…

Ano, do Bosny jde hodně peněz ze Saúdské Arábie. Velkým sponzorem islamismu je pak také Turecko, a to v Německu, Francii, Rakousku, Belgii a Nizozemsku. Například v Německu není žádným tajemstvím, že asi tisícovka mešit je sponzorována z Turecka a jejich imámové získali vzdělání od náboženských úřadů v Turecku. To dříve nebyl problém, poté, co se ale turecká vláda přiklonila k islámskému extremismu a její program se změnil, to problémem už je. Není to ale jen o islamismu, ale i o ovlivňování domácí politiky cizími státy – například ve Francii je jednou z hlavních postav muslimské scény blízký spojenec Recepa Tyyipa Erdogana (tureckého prezidenta, pozn. red.).

Proti tomu příliš zákonů nemáme. Rakousko zavedlo svůj zákon o islámu, podle něhož nyní může propustit imáma financovaného ze zahraničí, a také to dělá.  Má to však mezery, vždy můžete dát peníze do byznysu, a ten pak financuje mešity a zákon obchází. Užitečnější by podle mého názoru bylo schválit zákon o transparentnosti neziskových organizací – nejen těch muslimských, ale všech – podle něhož by musely přiznávat dary vyšší než 10 tisíc eur ročně a rozdělit je podle kategorií na dary od státu, od soukromých osob a od dalších neziskových organizací. Pak bychom viděli, zda jde o politické ovlivňování ze strany států. Když pak v případě soukromého dárce zjistíme, že je to saúdskoarabský byznysmen, který byl už v minulosti spojován s financováním terorismu, můžeme se dovtípit, o co se snaží.

V souvislosti se státem sponzorovaným terorismem se mluví nejčastěji o Íránu a Kataru. Zatímco ale Írán bývá zařazován na seznam lotrovských režimů, s Katarem každý dělá byznys a Katařané sponzorují evropské fotbalové kluby. Je to fér přístup?

Není to fér. Nesouhlasila bych ale s tím, že je Írán vnímaný jako lotrovský stát, mnohé evropské země s ním jednají jako s rovnocenným partnerem. Není vnímaný jako hlavní sponzor terorismu na Blízkém východě, i když jím je. Lidé si nejsou vědomi faktu, jak mezinárodní politiku ovlivňuje tu domácí. Írán nesponzoruje jen mešity, ale i centra mládeže, která propagují myšlenky ajatolláha Chámeneího, které lidi radikalizují a odvádějí od integrace. V posledních několika měsících bylo také zatčeno několik Íránců v Belgii, Francii i skandinávských zemích, kteří útočili na íránskou opozici v Evropě. A neútočili na ně jen politicky, cílem bylo je zabít. Takový případ terorismu jsme viděli i v Bulharsku.

Katar je jiný případ, domácí politiku v evropských zemích se snaží ovlivňovat dvěma způsoby. Prvním jsou investice do firem, což není nelegální, kupují sitřeba fotbalové kluby, ale i různé továrny. Zároveň ale také financují extremismus – nejen tím, že dávají peníze extremistickým organizacím, jako je Muslimské bratrstvo, ale i provozováním televize al-Džazíra, která je státním médiem šířeným arabsky po celém světě, a je také faktorem radikalizace. Podobně je to i s tureckými novinami v Německu – tato státní média by měla být monitorována.

V Evropě rovněž narůstá problém s krajně pravicovým extremismem. Jak moc je jeho financování odlišné od toho islamistického?

Krajní pravice má několik soukromých sponzorů, kteří jsou napojeni na extremistická hnutí. Myslím ale, že v tuto chvíli – během tří let se to může změnit- není tak organizovaná jako islamistické kruhy. Krajní pravice se začíná přeskupovat, pořádají početné mezinárodní konference. V Itálii se nedávno sešlo asi deset tisíc lidí. Snaží se dostat na podobnou úroveň jako islamisté, zatím toho ale nedosáhli. Mají samozřejmě své velké dárce, například ze Švýcarska, ale vesměs jsou krajně pravicové organizace financovány z příspěvků svých členů. Jak už jsem ale řekla, platí pro ně to samé, co pro islamisty – v případě útoku na synagogu v Halle není moc peněz potřeba. Možná pár stovek eur, abyste si na 3d tiskárně vytiskl zbraň, to není drahé.

Německé tajné služby monitorují tiskoviny, které považují za radikální. Zatímco u krajní pravice mají na seznamu dvě publikace, u islamistů je jich okolo patnácti a krajní levice 22. Buďto je tedy krajní pravice příliš hloupá na psaní a čtení, nebo není na takové úrovni, aby své publikace protlačila do mainstreamu. Můžete samozřejmě také říci, že je tajné služby až tolik nesledují, to ale myslím není pravda.

Islamistický terorismus se nyní rychle šíří v Africe, zejména v zemích Sahelu. Je financován z afrických zdrojů, nebo jde o peníze z Blízkého východu?

Převážně je to soutěž mezi Saúdskou Arábií a Katarem. Zatímco Katar dává peníze Muslimskému bratrstvu, Saúdové zase těm, kteří stojí proti němu. Nefinancují jen mešity, ale i firmy, školy, atd. Saúdové se to nyní snaží omezit, alespoň státní sponzorování extremismu ustalo, soukromí dárci ale pokračují. Některé organizace, jako je al-Šabáb, pak těží i z únosů a loupeží.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud