Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Lidská jatka", tak popisují peklo v syrské Sajdnáje bývalí vězni. Na smrt se chodilo po tříminutovém procesu

„Lidská jatka", tak popisují peklo v syrské Sajdnáje bývalí vězni. Na smrt se chodilo po tříminutovém procesu

Mučivé ticho, neustálý hlad, nedostatek místa, bití a strach, že každá minuta může být ta poslední – každodenní realita v syrské věznici Sajdnájá, kde od roku 2011 zemřely tisíce obyčejných lidí, odpůrců syrského prezidenta Bašára Asada. Bývalí vězni i dozorci popisují neskutečné psychické i fyzické mučení, které vězni zažívají v zařízení nedaleko Damašku. Podle poslední zveřejněné zprávy Amnesty International zde mezi lety 2011 až 2015 dozorci systematicky a bez řádného soudu zavraždili asi 13 tisíc lidí.

Bývalí vězni, kteří ze zařízení vyvázli živí, popisují Sajdnáju jako „lidská jatka“. Dozorci používají promyšlené způsoby fyzického i psychického mučení, lidé jsou uvězněni v malých celách, sebemenší provinění je ztrestáno surovým bitím.

Vězni sedí v celách nazí, potmě a v úplném tichu. Pokud je stráže slyší mluvit, následuje výprask. „Byla tam opravdu tma, žádné světlo. Vím, že někdo seděl hned vedle mě, ale vůbec jsem mu neviděl do tváře, i když byl hned u mě,“ vypráví jeden z bývalých vězňů Salam. Lidé po příjezdu údajně putují do jakési zadržovací cely, což je místnost velká asi čtyři metry čtvereční. Na malém prostoru jich zde je asi 15. Kvůli nedostatku místa si nemůžou lehnout a pouze se střídají v sezení. Po týdnu, ale někdy až po pěti měsících se přesunou do větší cely.

Celá věznice se utápí ve tmě. Zadržení v cele nemají žádné světlo a často prý vůbec neví, jak vypadají jejich spoluvězni. Podle mnohých prý za dobu věznění otupěly jejich smysly, ale výrazně se jim zostřil sluch. Ticho dozorci využívají jako nástroj mučení. Vězni se mezi s sebou nesmějí bavit. Nemluví ani strážci. Prý ze strachu, aby jejich identitu neodhalili vězni. Ti dokázali jednotlivé dozorce rozeznávat jen podle chůze.

Přesto je slyšet množství zvuků, vězni popisují kapaní vody a zvuky bití. Někteří tvrdí, že za dobu věznění se jim sluch zdokonalil nakolik, že dokázali podle hluku určit, zda bitý člověk už upadl do bezvědomí a jestli dozorci mlátí někoho konkrétního, nebo berou všechny cely systematicky.

„V noci dozorci pouštěli nahlas a stále dokola pro-Asadovské oslavné písně, abychom nemohli spát. Hudba byla někdy tak hlasitá, že jsem myslel, že mi exploduje hlava. Celá budova se třásla,“ vysvětluje Salam.

Pokud se strážní objevili v blízkosti cely, nebo chtěli vstoupit dovnitř, museli vězni klečet na kolenou, čelem ke zdi a s dlaněmi na očích. „V Sajdnáje jsme nikdy nic neviděli. Dokonce ani to, když vraždili někoho ve stejné cele, ve které jsme byli my. Pokud člověk sundal ruce z očí, okamžitě si podepsal rozsudek smrti,“ tvrdí další propuštění vězni Jamal a Samer.

Podle Amnesty International existují i svědectví, kdy dozorci nařídili silnějšímu vězni, aby znásilnil slabšího. Velké boje prý začínaly vždy odpoledne, když dozorci nosili jídlo, které vězni dostávali jen jednou denně v malém množství. Obvykle rýži, olivy nebo vejce. Podle výpovědí některých měli takový hlad, že jedli i pecky z oliv a skořápky z vajíček.

Většina uvězněných v Sajdnáje jsou pravděpodobně odpůrci režimu syrského prezidenta Basára Asada. Dozorci je v určený den přivedou před jakýsi „polní soud“, který za zhruba tři minuty rozhodne o jejich vině bez ohledu na jejich výpověď. Oběti končí na šibenici. „Mladší vězni často nemají potřebnou váhu, aby si zlomili vaz. Dozorci se jim proto pověsí na nohy,“ popisuje jeden z očitých svědků ve zprávě Amnesty International.

Věznice Sajdnájá se nachází asi 25 kilometrů od Damašku v blízkosti starověkého kláštera a poutního místa křesťanů i muslimů. Věznice je viditelná skrze aplikaci Google Earth, jinak neexistují žádné dostupné fotografie betonového kolosu, která leží v poušti. Vězni, kteří trest přežili, poskytli Amnesty International dostatek informací k sestavení virtuálního modelu vězení. Dle svědectví 84 z nich sestavila organizace rozsáhlou zprávu o podmínkách věznění.

Podle odhadů OSN od začátku konfliktu v Sýrii zemřelo už celkem 400 tisíc lidí a milióny musely opustit své domovy. Záměrem zprávy Amnesty International je prý také odradit světové lídry od shovívavého postoje k Asadovi a přesvědčit je k akci proti teroru. Politici se k budoucnosti syrského vůdce nestaví jednoznačně. Má podporu Ruska a zatímco Obamova administrativa usilovala o jeho odchod, Donald Trump během svojí kandidatury řekl, že „Bašára Asada nemá rád, ale daří se mu zabíjet islamisty“. 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744