Madrid si mne ruce: Katalánští separatisté kráčejí trnitou cestou. Hrozí nová krize a volby? | info.cz

Články odjinud

Madrid si mne ruce: Katalánští separatisté kráčejí trnitou cestou. Hrozí nová krize a volby?

Zastánci nezávislosti Katalánska na Španělsku neví, koho zvolit za premiéra, a jejich blok se štěpí. Carles Puigdemont, bývalý premiér, který vyhlásil loni v říjnu podle Madridu nezákonně nezávislost Katalánska na Španělsku, už není nezpochybnitelným kandidátem na šéfa katalánské vlády. Nahrává to ústřední vládě v Madridu, která si přeje za každou cenu zachování jednoty Španělska.

Separatistické strany získaly v loňských prosincových volbách většinu křesel v katalánském regionálním parlamentu a očekávalo se zvolení Puigdemonta na místo premiéra. Šéf katalánského parlamentu Roger Torrent ale odložil jeho volbu v úterý na neurčito. Kvůli právním problémům. Podle zákonů platných v Katalánsku se musí kandidát volby osobně zúčastnit, ale Puigdemontovi hrozí ve Španělsku zatčení. Právníci tvrdí, že nestačí ani to, aby se zasedání katalánského parlamentu zúčastnil jen prostřednictvím telekonference, jak se o tom původně uvažovalo.

Puigdemont je ve Španělsku stíhaný za vzpouru a podněcování ke vzpouře a je momentálně v exilu v Belgii. Expremiérovi nyní hrozí, že Španělsko obnoví mezinárodní zatykač požadující jeho vydání ze zahraničí, a podle španělského deníku El País může být v březnu zbaven i poslaneckého mandátu. Mezi separatisty navíc vzbudila značný rozruch soukromá Puigdemonotova zpráva zaslaná bývalému ministrovi jeho vlády, ve které tvrdil, že je „po všem“ a španělská centrální vláda „zvítězila.“ On sám prý byl „obětován“, nebude znovu premiérem, místo toho se soustředí na vlastní obhajobu. Včera ale vzal svá slova zpět a prohlásil, že boj za nezávislost pokračuje. Měl jen „pochyby“ jako má občas každý „člověk“.

„Je to poprvé, co veřejně vidíme rozštěpení mezi stranami požadujícími nezávislost Katalánska,“ komentoval to pro Euronews Gabriel Colomé, profesor politologie z Universitat Autonoma de Barcelona. Část separatistů teď prý neoficiálně uvažuje o novém kandidátovi na katalánského premiéra. Šéf druhé nejsilnější katalánské separatistické strany Oriol Junqueras dnes prohlásil, že by politici mohli „zkombinovat legitimní, i když symbolickou premiérskou funkci“ se skutečným předsedou vlády, který by ale formálně tuto funkci neměl. Jenže Puigdemontův politický blok Junts per Catalunya má v katalánském sněmu tolik poslanců, že může zvolení jakéhokoliv jiného premiéra blokovat.

Katalánsko: demonstrace na podporu Puigdemonta

Demonstrace u katalánského parlamentu autor: Magdaléna Rejžková/INFO.CZ

Tato situace vyhovuje vládě v Madridu. Po loňském podzimním referendu o katalánské nezávislosti a jejím následném vyhlášení totiž španělská centrální vláda zavedla přímou vládu nad Katalánskem, zbavila ho jeho autonomie a vyhlásila nové volby. Přímé řízení z Madridu bude podle španělského práva trvat do té doby, než Katalánci sestaví novou autonomní vládu. A pokud nebude zvolen nový katalánský premiér v průběhu příštích dvou měsíců a ani se neobjeví další nový kandidát na tento post, bude katalánský parlament rozpuštěn a pak za další dva měsíce půjdou Katalánci k novým volbám. Španělská vláda doufá, že voliče znechutí hádky separatistů a v Katalánsku tentokrát zvítězí zastánci jednotného Španělska. Stejně v to ale doufala i před posledním hlasováním.

Madrid tvrdí, že většina obyvatel Katalánska si nezávislost nepřeje. Poukazuje přitom nepřímo i na výsledky říjnového referenda o nezávislosti, i když to bylo podle španělských zákonů a rozhodnutí tamního soudu nezákonné. Většina účastníků referenda sice byla pro samostatnost Katalánska, ale v součtu šlo jen asi o 40 procent všech Katalánců, nikoliv většinu obyvatel. Odpůrci nezávislosti totiž zůstali doma. Další komplikací je, že příznivci nezávislosti by chtěli, aby nezávislé Katalánsko zůstalo součástí Evropské unie. Podle evropských pravidel by to ale nebylo možné. Nezávislé Katalánsko by muselo znovu požádat o přijetí do Unie. Katalánským firmám by to dočasně ztížilo přístup na evropský trh a poškodilo by to katalánskou ekonomiku. Například banky Banco Sadabell a Caixabank už kvůli tomu zvažovaly přesun svého ústředí do Madridu.

Zastánci nezávislosti si naopak slibují od nezávislosti konec „doplácení“ na Madrid. Podle týdeníku The Economist dostává Katalánsko z Madridu ročně o 8–10 miliard euro méně, než kolik odvede do společné pokladny. Zároveň se snižuje kdysi značný rozdíl mezi příjmy v Katalánsku a ve zbytku Španělska. Katalánsko tvoří asi 20 procent španělské ekonomiky a je tedy zhruba srovnatelné se sousedním Portugalskem.

Část Katalánců se navíc cítí uražena tím, že madridská vláda podle nich nedodržela příslib rozšíření katalánské autonomie. Příslušný zákon přijatý v roce 2006 zrušil o čtyři roky později španělský ústavní soud na návrh centrální vlády. Důvodem pro to bylo, že v něm Katalánci byli označení za „národ“, což odporuje španělské ústavě. To pak pomohlo k posílení separatistických stran v posledních letech.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud