Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Mexická města ztrácejí víru ve stát. Lidé berou boj proti drogovým kartelům do vlastních rukou

Mexická města ztrácejí víru ve stát. Lidé berou boj proti drogovým kartelům do vlastních rukou

Rozmach a války drogových gangů vedly v Mexiku k faktické autonomii některých měst. Oblasti dokázaly alternativními přístupy k bezpečnosti kriminalitu potlačit a odhalily, že problém není ani tak v kartelech, nýbrž právě v mexické vládě. „Státy ve státě“ však nemají jednotné řešení a potýkají se s vlastními problémy.

Tancítaro je město, jehož živí pěstování avokáda. Každý den se odsud vyveze do USA zboží za milion dolarů. Zároveň ale leží uprostřed neklidné a kartely ovládané oblasti Michoacán. Nyní je přesto vnímané jako ostrov stability a bezpečí.

Také Tancítaro s gangy zápasilo. Místním ale došla před čtyřmi lety trpělivost a zorganizovali povstání nejen proti kartelu, ale také proti policii, kterou vnímali jako komplice obchodníků s drogami.

Diktatura, kterou mají lidé rádi

Výsledkem bylo, že město zůstalo bez policie. Důstojníci uprchli a moc se rozdělila mezi milice a pěstitele avokáda, kteří povstání podpořili. Společně se jim podařilo obnovit pořádek. Mladí muži navázaní na kartel museli odejít, zůstali jen informátoři a pěšáci, často chlapci.

Pořádek na ulicích přetrvává dodnes. Město však žije pod diktaturou milic a farmářů. Oficiálně ho sice stále řídí populární starosta, bez podpory povstalců by ale o funkci přišel. Městská rada má minimální pravomoci.

Aktivistka Cinthia Nievesová se nyní snaží ustanovit klasické instituce jako způsob, kterým mohou místní obyvatelé věci ovlivnit. „Musíme spolupracovat, nebo riskujeme vládu represivní autority,“ varuje žena, která však ve své snaze naráží na odpor milic, jež moc nechtějí předat.

Lidé jsou s jejich vládou navíc spokojení a viditelně po změně netouží. Výjimkou jsou jen rodiny osob, které musely město opustit. Nezasahuje ani centrální vláda, jež nechce upozorňovat na úspěšný příklad autonomní správy.

Tancítaro je symbolem nedůvěry Mexičanů v centrální autority. Politici i policisté jsou pro ně hrozbou. Města se stále více přestávají spoléhat na stát a fungují podle vlastních pravidel. Ne vždy ale postupují takto tvrdě.

Projekt, který se zhroutil

V Monterrey na severu země instituce zachovaly. Místo demontáže je ovládli místní byznysmeni, kteří prosadili reformy. „Monterrey je projekt, na který jsem pyšnější než na cokoli jiného. Ale je snadné o něj přijít,“ praví Jorge Tello, bezpečnostní poradce a někdejší šéf národní zpravodajské služby.

Tello projekt odstartoval na obědě s guvernérem. Během něho mu zavolal šéf jedné z největších mexických firem Femsa. Ochranku jeho společnosti, která vezla děti zaměstnanců do školy, přepadli příslušníci kartelu. Pravděpodobně zkoušeli děti unést. Při přepadení zemřeli dva lidé.

V reakci na to vznikl spolek byznysmenů s názvem Skupina deseti. Ten vypracoval reformu policie. V jejím rámci přišla o místo téměř polovina důstojníků. Skupina najala právníka, jenž přepsal zákony týkající se únosů. Začala fungovat koordinace mezi policií a rodinami obětí. Korporace získaly možnost spolurozhodovat o všech zásadních věcech. Výsledkem byl nebývalý pokles kriminality.

Případ Monterrey ale ukazuje, že kriminalita je pouhým symptomem, nikoli příčinou mexické situace. Bezpečnost ve městě se zlepšovala průběžně až do roku 2015. Poté do úřadu nastoupil nový guvernér, který na klíčová místa začal zaměstnávat své známé. Kriminalita znovu stoupla.

„Věci se zlepšovaly, lidé se cítili dobře. A oni pak celou věc zničili,“ zoufá si duchovní otec projektu Tello.

Souboj se systémem

Potíž je v samotném jádru mexického politického systému. Politické strany nejsou pouhými spolky názorově spřízněných lidí, nýbrž představují stát jako takový. Instituce řídí jim loajální lidé. Úředníci mají jen málo svobody a volnosti poukazovat na nepravosti jako třeba na korupci.

Z toho se poučilo město Neza. Asi milionová oblast v těsné blízkosti Mexico City byla ve světě známá chudobou, pouličními válkami a zkorumpovanou policií, která dokonce přepadala obyvatele, jež měla chránit.

Nyní je město bezpečnější a obejde se bez milicí i byznysmenů. Funguje tu na první pohled normální vláda. Zvláštní je však místní policejní šéf. Bývalý akademik Jorge Amador si z Nezy udělal laboratoř pro své experimenty. Některé selhaly, mnohé se mu ale podařily.

Amador propustil každého osmého velícího důstojníka. Ti, kteří zůstali, jsou pod neustálou kontrolou. V autech mají GPS a jejich polohu celou dobu monitorují jejich kolegové v centrále.

Reformy mohly vydržet především díky tomu, že místní vláda je naprosto odstřižená od systému. Vládne tu strana, která na centrální úrovni není tak silná. Policii tu místní vnímají jako nájezdníky. Domnívají se, že podrývá jejich snahy o zlepšení situace.

Svérázný policejní šéf však neuspěl úplně. Kriminalitu jen potlačil a daří se mu ji držet na uzdě. Samotný problém ale nevyřešil. Příklad z Monterrey ukazuje, jak rychle se může situace obrátit. Toho si je vědom i Amador. „Otázkou je, jak dlouho to dokážeme udržet,“ dodává.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1