Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Miliony uprchlíků a závod o jaderná tajemství. Pravá válka může přijít až poté, co KLDR padne

Miliony uprchlíků a závod o jaderná tajemství. Pravá válka může přijít až poté, co KLDR padne

Donald Trump to slibuje čím dál častěji. Severokorejskému režimu vyhrožuje totálním zničením, obrácením v prach. Jsou to věty, které by svět z úst nejsilnější vojenské velmoci rozhodně neměl lehkovážně přehlížet. Těžko říct, zda Trump počítá s i tím, co by se dělo poté, co by byla KLDR zničena, jak si představuje. Podle některých názorů by totiž teprve tehdy mohla přijít ta opravdová válka, která by svět podrobila nejbolestnější zkoušce. Jak by to vypadalo? Nad tím se na serveru Daily Beast zamýšlí Gordon G. Chang.

„Pokud by Severní Korea zaútočila na USA nebo na naše spojence, tak bychom neměli jinou možnost, než Severní Koreu zcela zničit.“ To bylo zatím poslední poselství amerického prezidenta severokorejskému režimu, které zaznělo rovnou na půdě OSN. Donald Trump před světovými státníky potvrdil, že se nenechá tradičně agresivní rétorikou svého protějšku Kim Čong-una zastrašit a odpovídá mu stejně agresivním tónem. Další velmoci jen nervózně přešlapují. 

Slovní přestřelky však jen zvyšují obavy analytiků ohledně toho, že současné napětí mezi oběma státy skutečně vyeskaluje v ozbrojený konflikt. Ten sice není v zájmu ani jednoho z nich, úplně vyloučit se rovněž také nedá.

V případě, že by tak opravdu došlo k otevřené válce mezi Severní Koreou a spojenci USA, totalitní režim by byl podle všeho velmi rychle zničen. Cena by však byla vysoká, vždyť několikamilionové hlavní město Jižní Koreje Soul je jen pár kilometrů od společných hranic. 

Vysoké by však byly i náklady ekonomické. Zatímco Jižní Korea odhaduje, že mírové spojení obou rozlícených Korejí by stálo mezi 50 a 225 miliardami dolarů, náklady na rekonstrukci obou zemí po zničujícím jaderném konfliktu by byly řádově vyšší – na úrovni pěti bilionů dolarů.

Opravdu podstatné by však byly následky, které se penězi vyčíslují jen těžko. Válka by za sebou s největší pravděpodobností zanechala 25 milionů Severokorejců, kteří by hledali nové útočiště. Ačkoliv se Peking v případě konfliktu obává přílivu uprchlíků z jihu, nejedná se o nejpravděpodobnější scénář. Hranici mezi KLDR a Čínou totiž tvoří masivní přírodní překážky – řeky a vulkán, čínská armáda by tak na hranicích nejspíše problémy při jejich hlídaní nezaznamenala.

Korejští uprchlíci by se proto podle odhadů obrátili opačným směrem – na jih. Skrze demilitarizované odminované pásmo do Jižní Koreje, která by se s jejich náporem musela vyrovnat.

„Jihokorejská armáda by nejspíše zahájila stabilizační operace, které by měly dva hlavní cíle – jednak zajistit bezpečnost a zároveň obnovit základní služby, které by udržely Severokorejce v jejich vesnicích tak, aby bylo minimalizováno riziko humanitární krize,“ uvažuje o hypotetickém scénáři David Maxwell, bezpečnostní expert Georgetownské univerzity.

Jižní Korea by však měla ještě jeden zásadní úkol – najít a zlikvidovat pokud možno všechny zbraně hromadného ničení. To by s sebou ale přineslo nové výzvy - a nešlo by pouze o hledání jehel v kupce sena mezi miliony civilistů, kterým diktátorský režim vymyl mozek ve snaze nenávidět všechno imperialistické.

Ve chvíli, kdy by se spojenci vydali na sever, by se Čína vydala na jih. Jejím cílem by nebyly primárně zbraně hromadného ničení, ale něco jiného – záznamy ze severokorejských archivů. Čína totiž s největší pravděpodobností se Severní Koreou spolupracovala na mnoha zbrojních projektech a výměně tajných technologií. Dokumenty, které to zachycují, by jistě nechtěla nechávat ležet napospas dalším státům. Všechny tyto archivy je z pohledu Číny třeba zničit dříve, než se dostanou na světlo civilizovaného světa. 

Obě armády proto budou v takovém případě spěchat, aby se co nejrychleji dostaly do Pchjongjangu, hlavního města v té chvíli již bývalé Severní Koreje. A v kontextu dvou ohromných vojenských sil ženoucích se do jediného místa s naprosto odlišnými agendami se může pokazit opravdu mnoho věcí. Je možné, že teprve v tu chvíli vypukne opravdová válka o Koreu.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744