Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Místo štěstí smutek. Děti migrantů v USA po měsících odloučení nepoznávají své rodiče

Místo štěstí smutek. Děti migrantů v USA po měsících odloučení nepoznávají své rodiče

Měly to být chvíle štěstí a radosti, místo toho přišlo zoufalství a smutek. Migranti, kteří v USA po několika měsících odloučení znovu viděli své děti, se do zármutku ponořili poté, co je jejich potomci při shledání nepoznávali. Americká administrativa navíc stále neví, jak spojit všechny rodiny postižené dřívější praxí odebírání dětí. A objevují se i zprávy, že za to rodiče musí platit.

Mirce Lopezová čekala čtyři měsíce, až zase uvidí svého tříletého syna Edersona. Poté, co její dítě propustili ze shromažďovacího zařízení, očekávané pocity štěstí rychle vystřídaly smutek a deprese. „Nepoznal mě,“ hlesla zklamaně matka, která jako mnozí další přicestovala do USA ilegálně a úřady jí na hranici syna odebraly.

Podobné pocity zažívali v úterý v americkém Phoenixu i jiní rodiče. Darly, tříletá dcera migrantky Milky Pablové, začala v náručí matky plakat a křičet. Sháněla se po sociálních pracovnících, kteří se o ni v posledních měsících starali.

Dopady dlouhého odloučení od rodiny ilustrují i vztahy mezi samotnými dětmi. Darly a Ederson o sobě mluvili jako o sourozencích. Chlapec následně prosil, aby mohl odejít se svojí „sestrou“, jak říkal třináctiměsíční dceři uprchlíka z Hondurasu.

Zprávy o zpřetrhaných rodinných vazbách přicházejí v okamžicích, kdy americká veřejnost a zástupci administrativy zjišťují, jak složité je napravovat následky politiky oddělování dětí od rodičů. Ani tři týdny poté, co prezident Donald Trump praxi dekretem zrušil, se nedaří rodiny znovu spojit.

O víkendu dokonce vyšlo najevo, že úřady netuší, kde se nachází rodiče 38 dětí mladších pěti let. Na vině je především způsob, jakým jednotlivé případy řešily – tedy separátní rozhodování o osudech dospělých a jejich potomků. Nezřídka tak situace dospěla k tomu, že zatímco děti zůstávají na území USA, jejich matky a otcové se museli dávno vrátit do vlasti.

Aby se úřadům podařilo rodiče s dětmi propojit, k čemuž mají soudem vyměřený čas do 26. července, využívají i testů DNA. Server Daily Beast však ve středu přinesl svědectví čtyř lidí, po nichž pracovníci chtěli, aby si testy sami zaplatili. „Vláda chce po rodičích, aby zaplatili účet za test DNA, když to je právě ona, kdo způsobil důvod tohoto testování,“ rozčiluje se právnička Iliana Holuginová, jež dodává, že cena testu se pohybuje mezi 700 až 800 dolary (zhruba 15 až 18 tisíc korun), což jsou peníze, které zadržovaní migranti obvykle nemají.

INFOGRAFIKA DNE: Trumpova válka s migranty

Požadavek platby však zřejmě není paušálním rozhodnutím administrativy. Řada právníků tvrdí, že po jejich klientech nikdo peníze za testování nechtěl. Nařčení odmítá také ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb, které je za testy odpovědné. Ministerstvo na nich spolupracuje s najatou soukromou společností. O koho jde, však úřad odmítá prozradit a to by mohlo být protizákonné. Právo nařizuje státním institucím odhalit totožnost najatých dodavatelů do 30 dnů od uzavření smlouvy.

Vláda také stále neví, jak se vypořádat s maximální lhůtou 20 dní, po které může rodiny migrantů držet ve vazbě. Nejnovějším řešením má být větší uplatňování tzv. principu „chytni a pusť“, kdy uprchlíci dostanou při odchodu z detence sledovací náramky s GPS, jaké se využívají například u osob v domácím vězení. Úřady v současnosti takto „na svobodě“ sledují 80 tisíc přistěhovalců.

K nápadu s náramky sáhla administrativa poté, co federální soud v Los Angeles zamítl její žádost o prodloužení maximální zadržovací doby. Soudkyně Dolly Geeová požadavek dokonce označila za cynický a dodala, že jde o „pokus přenést odpovědnost na soudní moc.“

Její kolega ze San Francisca Dana Sabraw ale naznačil, že jistou úpravu současného stavu zvažuje. Rád by migrantům umožnil volbu mezi delším pobytem ve vazbě a dobrovolným odevzdáním dětí do péče ministerstva zdravotnictví.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1