Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Místo štěstí smutek. Děti migrantů v USA po měsících odloučení nepoznávají své rodiče

Místo štěstí smutek. Děti migrantů v USA po měsících odloučení nepoznávají své rodiče

Měly to být chvíle štěstí a radosti, místo toho přišlo zoufalství a smutek. Migranti, kteří v USA po několika měsících odloučení znovu viděli své děti, se do zármutku ponořili poté, co je jejich potomci při shledání nepoznávali. Americká administrativa navíc stále neví, jak spojit všechny rodiny postižené dřívější praxí odebírání dětí. A objevují se i zprávy, že za to rodiče musí platit.

Mirce Lopezová čekala čtyři měsíce, až zase uvidí svého tříletého syna Edersona. Poté, co její dítě propustili ze shromažďovacího zařízení, očekávané pocity štěstí rychle vystřídaly smutek a deprese. „Nepoznal mě,“ hlesla zklamaně matka, která jako mnozí další přicestovala do USA ilegálně a úřady jí na hranici syna odebraly.

Podobné pocity zažívali v úterý v americkém Phoenixu i jiní rodiče. Darly, tříletá dcera migrantky Milky Pablové, začala v náručí matky plakat a křičet. Sháněla se po sociálních pracovnících, kteří se o ni v posledních měsících starali.

Dopady dlouhého odloučení od rodiny ilustrují i vztahy mezi samotnými dětmi. Darly a Ederson o sobě mluvili jako o sourozencích. Chlapec následně prosil, aby mohl odejít se svojí „sestrou“, jak říkal třináctiměsíční dceři uprchlíka z Hondurasu.

Zprávy o zpřetrhaných rodinných vazbách přicházejí v okamžicích, kdy americká veřejnost a zástupci administrativy zjišťují, jak složité je napravovat následky politiky oddělování dětí od rodičů. Ani tři týdny poté, co prezident Donald Trump praxi dekretem zrušil, se nedaří rodiny znovu spojit.

O víkendu dokonce vyšlo najevo, že úřady netuší, kde se nachází rodiče 38 dětí mladších pěti let. Na vině je především způsob, jakým jednotlivé případy řešily – tedy separátní rozhodování o osudech dospělých a jejich potomků. Nezřídka tak situace dospěla k tomu, že zatímco děti zůstávají na území USA, jejich matky a otcové se museli dávno vrátit do vlasti.

Aby se úřadům podařilo rodiče s dětmi propojit, k čemuž mají soudem vyměřený čas do 26. července, využívají i testů DNA. Server Daily Beast však ve středu přinesl svědectví čtyř lidí, po nichž pracovníci chtěli, aby si testy sami zaplatili. „Vláda chce po rodičích, aby zaplatili účet za test DNA, když to je právě ona, kdo způsobil důvod tohoto testování,“ rozčiluje se právnička Iliana Holuginová, jež dodává, že cena testu se pohybuje mezi 700 až 800 dolary (zhruba 15 až 18 tisíc korun), což jsou peníze, které zadržovaní migranti obvykle nemají.

INFOGRAFIKA DNE: Trumpova válka s migranty

Požadavek platby však zřejmě není paušálním rozhodnutím administrativy. Řada právníků tvrdí, že po jejich klientech nikdo peníze za testování nechtěl. Nařčení odmítá také ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb, které je za testy odpovědné. Ministerstvo na nich spolupracuje s najatou soukromou společností. O koho jde, však úřad odmítá prozradit a to by mohlo být protizákonné. Právo nařizuje státním institucím odhalit totožnost najatých dodavatelů do 30 dnů od uzavření smlouvy.

Vláda také stále neví, jak se vypořádat s maximální lhůtou 20 dní, po které může rodiny migrantů držet ve vazbě. Nejnovějším řešením má být větší uplatňování tzv. principu „chytni a pusť“, kdy uprchlíci dostanou při odchodu z detence sledovací náramky s GPS, jaké se využívají například u osob v domácím vězení. Úřady v současnosti takto „na svobodě“ sledují 80 tisíc přistěhovalců.

K nápadu s náramky sáhla administrativa poté, co federální soud v Los Angeles zamítl její žádost o prodloužení maximální zadržovací doby. Soudkyně Dolly Geeová požadavek dokonce označila za cynický a dodala, že jde o „pokus přenést odpovědnost na soudní moc.“

Její kolega ze San Francisca Dana Sabraw ale naznačil, že jistou úpravu současného stavu zvažuje. Rád by migrantům umožnil volbu mezi delším pobytem ve vazbě a dobrovolným odevzdáním dětí do péče ministerstva zdravotnictví.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744