Monopoly po asijsku: Čína skupuje klíčovou evropskou infrastrukturu, hlavně velké přístavy | info.cz

Články odjinud

Monopoly po asijsku: Čína skupuje klíčovou evropskou infrastrukturu, hlavně velké přístavy

Mnoho světových a evropských přístavů v posledních letech změnilo majitele. Kupec je stále stejný: Čína. Asijská velmoc, která se snaží prostřednictvím ekonomického vlivu hájit své politické zájmy. Před lehkomyslným rozprodáváním klíčových bodů evropské obchodní infrastruktury varoval třeba šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. Marně. Díky akvizicím z posledních let Číňané už nyní kontrolují desetinu zboží, které skrze přístavy starého kontinentu projde. 

Situace připomíná hru Monopoly. I tam je cílem vlastnit co nejvíce nemovitostí a dopravních uzlů, za jejichž návštěvu soupeři musejí platit nájem. A podobně jako v reálném světě, i v Monopolech vyhrává ten nejbohatší.

Lednová akvizice přístavu Zeebrugge jakoby podtrhla význam čínských jüanů na starém kontinentu. Z pohledu obchodu jde o druhý největší přístav Belgie, pomyslné srdce Evropy. Této akvizici ale předcházelo mnoho jiných. V posledních letech totiž čínské státní společnosti zabývající se provozem přístavů – Cosco či China Merchants Port Holdings – nakoupily přístavy třeba v Řecku, Španělsku nebo v Itálii.

Z čínského pohledu dávají takové nákupy smysl. Na rozdíl od nízkomaržové lodní přepravy je provozování přístavů o dost profitabilnější. Strategicky nákupy zapadají do čínské strategie Nové hedvábné stezky, novodobé globální trasy na podporu světového obchodu a vzájemné provázanosti - pod čínským dohledem. A je zde ještě jeden motiv: velký a významný politický vliv.

Zde se jako extrémně rentabilní jeví akvizice přístavu v Pireusu v roce 2016, upozorňuje server Foreign Policy. Když Číňané dorazili na řecké pobřeží, začala pršet eura. Konkrétně 410 milionů eur, které z nevýrazného přístavu udělalo jeden z obchodních středobodů Středozemního moře. Investice přinesly Řekům peníze, práci i nadějné vyhlídky. Něco, co jim z jejich pohledu Evropská unie roky odpírala. Pro mnohé nebylo překvapením, že když se poté v Bruselu jednalo o odsouzení čínské agrese v Jihočínském moři či o tamním porušování lidských práv, Řecko tyto výzvy vetovalo.

„Zatímco Evropané vnímají Řeky jako nějaké pijavice ze středověku, s Číňany přicházejí peníze,“ shrnuje praktickou stránku současné situace Costas Douzinas, člen zahraničního výboru řeckého parlamentu. „Když jste na zemi a někdo vás praští, zatímco jiný vám podá ruku, abyste mohli vstát, kterému z nich asi příště pomůžete?“ ptá se lakonicky.

Nejspíše není náhoda, že Čína ve svých nákupech přístavů míří na Řecko, Španělsko či Itálii a ne na Německo, Francii či Chorvatsko. Právě tyto státy totiž náleží do takzvané skupiny PIGS (Portugalsko, Itálie, Španělsko a Řecko), tedy mezi země, které byly nejvíce zasaženy finanční krizí. Z té se některé státy nevzpamatovaly dodnes a často žehrají, že jsou stále Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem šikanovány k rozpočtové zodpovědnosti. Číňané v této naraci paradoxně představují Strýčka Sama, který přichází s plnými kapsami bezpracných peněz a vyzývá k utrácení, na které Řekové po letech utažených opasků tak rádi slyší. 

Evropa si riziko čínských peněz dobře uvědomuje. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker na podzim varoval právě před zahraničními akvizicemi strategických aktiv, jakými jsou právě velké přístavy. Čínu nejmenoval, ani nemusel. Před osmi lety činily čínské zahraniční investice do Evropy 1.6 miliard eur, v posledních letech jsou na úrovni 35 miliard eur.

Před lesklými čínskými zlaťáky varoval i francouzský prezident Emmanuel Macron: „Čína nás nebude jako kontinent respektovat, pokud některé evropské státy nechají své dveře dokořán.“ A německá kancléřka Merkelová už jen dodala, že z pohledu Pekingu je Evropa jen asijský poloostrov.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud