Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Můžu tě najít a zabít.“ Žena, kterou manžel střelil do obličeje, žije i kvůli Trumpově politice ve strachu

„Můžu tě najít a zabít.“ Žena, kterou manžel střelil do obličeje, žije i kvůli Trumpově politice ve strachu

Afghánské ženy, které ještě donedávna vzhlížely ke Spojeným státům jako k zemi, kde najdou bezpečí, musí po zpřísnění imigrační politiky Donalda Trumpa žít ve strachu. Jednou z nich je Šakila Zarínová, které manžel vyhrožuje smrtí. Poté, co jí před pár lety střelil do obličeje, Spojené státy její žádost o azyl schválily. Naděje na život v bezpečí ale Šakile dlouho nevydržela – po zpřísnění imigrační politiky americké úřady žádost o prodloužení zamítly. Se svým příběhem se svěřila britskému deníku The Guardian.

Když Šakila zjistila, že manžel plánuje její smrt, utekla před ním do domu rodičů. Uběhlo jen pár hodin a v obývacím pokoji se zjevil manžel s dvěma kumpány a loveckou zbraní v ruce. Šakila se otočila na manžela, který v tu chvíli zmáčkl spoušť. Jen zázrakem přežila. Když se ráno probudila v kábulské nemocnici a přejela si prsty přes zafačovaný obličej, zjistila, že jí půlka tváře chybí. Lékaři jí sdělili, že potratila. Do té doby neměla šestnáctiletá Šakila o svém těhotenství ani tušení.

Byl konec roku 2012 a život mladé dívky zůstal v troskách. Během tří let podstoupila devět operací, kdy se jí lékaři snažili zachránit obličej. Případem Šakily se začala zabývat i OSN, která jí přiznala status uprchlíka a doporučila, aby byla přesídlena do Spojených států. Loni pak americké úřady její žádost podmínečně schválily. Dnes 21leté Šakile tak svitla naděje, že začne nový život daleko od svého agresivního manžela.

Letos v červnu však přišla tvrdá rána – americký imigrační úřad jí oznámil, že není vhodný případ k přesídlení. „Nemohla jsem tomu věřit. Brečela jsem celou cestu domů a všichni na mě na ulici zírali. Bylo z té zprávy tak špatně, že jsem musela do nemocnice,“ vzpomíná na osudný okamžik Šakila.

Přestože byla její žádost zamítnuta po zpřísnění imigrační politiky, které prosazuje Donald Trump, nelze potvrdit, zda rozhodnutí o jejím azylu nepadlo už za předchozí administrativy. Jisté ale je, že Donald Trump oznámil, že Spojené státy v letošním fiskálním roce, který končí v září, přijme pouze 50 tisíc uprchlíků. Obamova administrativa přitom počítala se 110 tisíci.

Podpora práv žen přitom byla jedna z hlavních priorit americké vlády, když v roce 2001 zahájila invazi do Afghánistánu. Případy, jako je ten Šakily, však ukazují, že pokrok zůstává pouze na papíře. „Od té doby, co se tato administrativa dostala do úřadu, se jakýkoliv pokrok v případech Afghánců, kteří se pokoušejí získat azyl v USA, kompletně zpomalil, pokud dokonce nezastavil,“ říká americká právnička Kimberley Motleyová pracující v Afghánistánu.

Utrpení Šakily začalo už začátkem roku 2012, když byla ke sňatku s o 14 let starším mužem donucena. Zneužívání a trýznění začalo hned o svatební noci, kdy jí manžel znásilnil. „Byla jsem z něj vyděšená. Během sexu mě zranil,“ vzpomíná na okamžiky bolesti a strachu. „Bylo to skoro každý den. Někdy mi dokonce svázal ruce.“

Proti manželovi byla Šakila i její rodina bezmocná. Byl totiž obklopen vlivnými lidmi a měl také kontakty s Tálibánem. Právě to mohlo Šakile v žádosti o azyl uškodit – sebemenší napojení na radikály totiž může snahy o získání azylu nadobro snadno potopit, a to i v případě, že právě před nimi se lidé snaží uprchnout. Přestože dnes Šakila pobývá v Indii, žije s hrůzou, kdy jí manžel najde. „Je pro ně snadné přijít do Indie,“ říká Šakila. „Vyhrožovali mi, že je Indie jen pár kroků a že mě mohou najít a zabít.“ 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744