Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nebezpečné hrátky s referendem. Premiér Cameron dostal nechtěně Británii z EU a teď těžce hledá místo

Nebezpečné hrátky s referendem. Premiér Cameron dostal nechtěně Británii z EU a teď těžce hledá místo

Referendum o zásadních otázkách, po jehož zavedení volají v Česku některé politické strany, je dvojsečná zbraň. Hodně by o tom mohl vyprávět bývalý britský premiér David Cameron. Ve snaze potlačit vnitrostranickou opozici vyhlásil referendum o vystoupení země z EU. Proti jeho přání i očekávání Britové hlasovali pro a Camerona to stálo kariéru.

Když se David Cameron stal v roce 2010 nejmladším britským premiérem od roku 1812, ještě netušil, že bude tím, kdo zařídí vystoupení Velké Británie z unie a sám kvůli tomu přijde o politickou kariéru a jen stěží bude hledat nové stálé zaměstnání. O vystoupení z Evropské unie tehdy nechtěl ani slyšet, i když „Brusel“ a jeho „byrokracii“ kritizoval, co se dalo. Pak se z něj ale stal zastánce referenda, ve kterém by lid mohl o členství v unii rozhodnout. Domníval se totiž, že Britové budou hlasovat pro setrvání v unii a že tak vyřídí vnitrostranickou opozici, která žádala vystoupení z EU. Zároveň chtěl zastavit rostoucí popularitu protievropské strany UKIP a posílit pozici Británie uvnitř unie, pro níž s „Bruselem“ vyjedná nové lepší podmínky a zapíše se tak do historie.

V roce 2013 slíbil, že pokud zvítězí o dva roky později v parlamentních volbách, vypíše referendum o setrvání Británie v EU. První krok se mu povedl. Příslib referenda zřejmě přilákal Cameronovým konzervativcům nové voliče a strana skutečně ve volbách v roce 2015 zvítězila. Dokonce překvapivě získala v dolní komoře Parlamentu absolutní většinu, takže už nemusela vládnout společně s Liberálními demokraty. Jenže protievropská opozice v konzervativní straně nezmizela a strana UKIP získala svůj první mandát ve sněmovně.

V roce 2016 pak přišel krok číslo dvě. Cameron vypsal referendum a téměř všichni předpokládali, že Britové odsouhlasí setrvání v EU. Britská vláda navíc vyjednala s unií změny v členství Británie, včetně omezení sociálního zabezpečení pro některé nově příchozí imigranty. Cameron získal rovněž ujištění, že se Británie nemusí účastnit budování „stále těsnější unie“, tedy nových fází evropské integrace. Jenže změny byly pro většinu Britů příliš malé a nepochopitelné. V roce 2015 navíc do Evropy zamířily davy uprchlíků, vypukla takzvaná uprchlická krize, Britové se obávali přílivu dalších přistěhovalců a po nedávné finanční krizi také o svá pracovní místa.

Hlas odpůrců setrvání v unii byl v kampani před referendem silnější než hlas těch, kteří chtěli zůstat. Cameron sice prohlašoval, že by Británie měla zůstat v EU, ale veřejnost si spíše všímala jeho dlouhodobé kritiky bruselské byrokracie a problémů s pravidly přicházejícími z Bruselu. Cameronova vládnoucí Konzervativní strana navíc oznámila, že zůstává v kampani kolem referenda „neutrální“. Výsledek je všem známý – Britové si v červnu 2016 odhlasovali vystoupení z Evropské unie. Pro opuštění EU bylo téměř 52 procent hlasujících, referenda se zúčastnilo přes 65 procent britských voličů. Opozice v Konzervativní straně ožila.

Cameron rezignoval na místo šéfa Konzervativní strany a na začátku července i na místo premiéra. Jeho nástupkyní se stala Theresa Mayová, jejíž vláda nyní vyjednává vystoupení Británie z Evropské unie. Pro Camerona už nebylo v britské politice místo. V září 2016, dva měsíce poté, co přestal být premiérem, se vzdal místa poslance britského parlamentu za obvod Witney, které zastával patnáct let. Zdůvodnil to tím, že nechce „odvádět pozornost“ od práce jeho nástupkyně na místě premiérky Theresy Mayové. „Mám své názory na určité otázky a lidé to vědí,“ prohlásil tehdy Cameron s tím, že vládu nebude kritizovat a Mayovou „podporuje.“

Okamžitě se objevily spekulace, že se stane šéfem nějaké vlivné instituce a stejně jako někteří předchozí vysoce postavení bývalí politici – například někdejší labouristický premiér Tony Blair – vydělá velké peníze přednášením, vystupováním na různých konferencích či že vhodně prodá práva na vydání svých pamětí. Podle listu The Guardian Cameron skutečně uzavřel smlouvu na vydání svých vzpomínek. Za 800 tisíc liber, což bylo o dost méně než u Blaira, který za své paměti dostal 4,6 milionu liber. Cameron se také stal prezidentem nadace Alzheimer’s Research UK a šéfem správní rady britského National Citizen Service, jeho vládou zavedeného prázdninového programu pro dospívající mládež. Začal také vystupovat jako řečník, zejména v USA.

Deník the Guardian ale uvádí, že Cameron má – podle toho, co řekl svým přátelům – stále velké ambice a chtěl by dělat větší věci. Jeho současné postavení ho neuspokojuje a navíc dlouho neměl stálé místo. To získal teprve loni na podzim, kdy se stal poradcem americké firmy First Data, která zpracovává 45 % procent všech plateb kartami v USA, a pracuje také pro firmu Apple. Cameronův úvazek u Firsta Data je ale jen na několik dní v měsíci. Jinak se věnuje budování britsko-čínského investičního fondu, který by měl obhospodařovat kapitál ve výši jednoho bilionu liber; projektu, na kterém pracuje od svého odchodu z politiky. Podle listu Financial Times ale nepříliš úspěšně, stále prý jde jen o „koncept“ bez financí.

Cameron se sešel s lidmi z britských bank Standard Chartered a HSBC, ale ani jedna z nich se do projektu nehrne, zjistily noviny Financial Times. Cameronova kancelář ale tvrdí, že má „podporu“ Standard Chartered a čínské investiční společnosti CIC. Číňané by rádi prostřednictvím Cameronovy investiční společnosti podpořili projekty takzvané nové Hedvábné stezky. Tedy spojení mezi Evropou a Čínou, které má usnadnit čínský obchod a rozšířit vliv asijské velmoci. Cameron v čele fondu by jim měl zřejmě pomoci přesvědčit evropské státníky, že by se jejich země měly projektu také účastnit. Zatím se to ale Cameronovi příliš nedaří.

Například britská premiérka Theresa Mayová na své nedávné návštěvě Pekingu odmítla veřejně podpořit projekt nové Hedvábné stezky a vyjádřila se také proti čínské snaze získat podíl v britské jaderné elektrárně Hinkley Point. Dokonce kritizovala právě Camerona, že jako premiér svým pročínským postojem v otázce Hinkley Pointu „prodal (britskou) národní bezpečnost Číně“. I proto není jisté, zda se Cameronovi skutečně podaří britsko-čínský investiční fond rozjet.

Posledním Cameronovým plánem údajně je, že by ho současná britská konzervativní vláda navrhla na místo generálního tajemníka NATO. Jens Stoltenberg, současný šéf Severoatlantické aliance, skončí ve funkci letos či příští rok. Cameronova kandidatura na toto místo není vyloučená, uvádí list The Guardian. Ne že by byl Cameron mezi vedením britských konzervativců oblíben, ale jeho vysláním na prestižní post s kanceláří v Belgii by se konzervativci zbavili jak problému s Cameronovým čínským angažmá, tak možnosti, že by někdejší premiér dostal choutky výrazněji zasahovat do britské politiky.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1