Nebezpečné hrátky s referendem. Premiér Cameron dostal nechtěně Británii z EU a teď těžce hledá místo | info.cz

Články odjinud

Nebezpečné hrátky s referendem. Premiér Cameron dostal nechtěně Británii z EU a teď těžce hledá místo

Referendum o zásadních otázkách, po jehož zavedení volají v Česku některé politické strany, je dvojsečná zbraň. Hodně by o tom mohl vyprávět bývalý britský premiér David Cameron. Ve snaze potlačit vnitrostranickou opozici vyhlásil referendum o vystoupení země z EU. Proti jeho přání i očekávání Britové hlasovali pro a Camerona to stálo kariéru.

Když se David Cameron stal v roce 2010 nejmladším britským premiérem od roku 1812, ještě netušil, že bude tím, kdo zařídí vystoupení Velké Británie z unie a sám kvůli tomu přijde o politickou kariéru a jen stěží bude hledat nové stálé zaměstnání. O vystoupení z Evropské unie tehdy nechtěl ani slyšet, i když „Brusel“ a jeho „byrokracii“ kritizoval, co se dalo. Pak se z něj ale stal zastánce referenda, ve kterém by lid mohl o členství v unii rozhodnout. Domníval se totiž, že Britové budou hlasovat pro setrvání v unii a že tak vyřídí vnitrostranickou opozici, která žádala vystoupení z EU. Zároveň chtěl zastavit rostoucí popularitu protievropské strany UKIP a posílit pozici Británie uvnitř unie, pro níž s „Bruselem“ vyjedná nové lepší podmínky a zapíše se tak do historie.

V roce 2013 slíbil, že pokud zvítězí o dva roky později v parlamentních volbách, vypíše referendum o setrvání Británie v EU. První krok se mu povedl. Příslib referenda zřejmě přilákal Cameronovým konzervativcům nové voliče a strana skutečně ve volbách v roce 2015 zvítězila. Dokonce překvapivě získala v dolní komoře Parlamentu absolutní většinu, takže už nemusela vládnout společně s Liberálními demokraty. Jenže protievropská opozice v konzervativní straně nezmizela a strana UKIP získala svůj první mandát ve sněmovně.

V roce 2016 pak přišel krok číslo dvě. Cameron vypsal referendum a téměř všichni předpokládali, že Britové odsouhlasí setrvání v EU. Britská vláda navíc vyjednala s unií změny v členství Británie, včetně omezení sociálního zabezpečení pro některé nově příchozí imigranty. Cameron získal rovněž ujištění, že se Británie nemusí účastnit budování „stále těsnější unie“, tedy nových fází evropské integrace. Jenže změny byly pro většinu Britů příliš malé a nepochopitelné. V roce 2015 navíc do Evropy zamířily davy uprchlíků, vypukla takzvaná uprchlická krize, Britové se obávali přílivu dalších přistěhovalců a po nedávné finanční krizi také o svá pracovní místa.

Hlas odpůrců setrvání v unii byl v kampani před referendem silnější než hlas těch, kteří chtěli zůstat. Cameron sice prohlašoval, že by Británie měla zůstat v EU, ale veřejnost si spíše všímala jeho dlouhodobé kritiky bruselské byrokracie a problémů s pravidly přicházejícími z Bruselu. Cameronova vládnoucí Konzervativní strana navíc oznámila, že zůstává v kampani kolem referenda „neutrální“. Výsledek je všem známý – Britové si v červnu 2016 odhlasovali vystoupení z Evropské unie. Pro opuštění EU bylo téměř 52 procent hlasujících, referenda se zúčastnilo přes 65 procent britských voličů. Opozice v Konzervativní straně ožila.

Cameron rezignoval na místo šéfa Konzervativní strany a na začátku července i na místo premiéra. Jeho nástupkyní se stala Theresa Mayová, jejíž vláda nyní vyjednává vystoupení Británie z Evropské unie. Pro Camerona už nebylo v britské politice místo. V září 2016, dva měsíce poté, co přestal být premiérem, se vzdal místa poslance britského parlamentu za obvod Witney, které zastával patnáct let. Zdůvodnil to tím, že nechce „odvádět pozornost“ od práce jeho nástupkyně na místě premiérky Theresy Mayové. „Mám své názory na určité otázky a lidé to vědí,“ prohlásil tehdy Cameron s tím, že vládu nebude kritizovat a Mayovou „podporuje.“

Okamžitě se objevily spekulace, že se stane šéfem nějaké vlivné instituce a stejně jako někteří předchozí vysoce postavení bývalí politici – například někdejší labouristický premiér Tony Blair – vydělá velké peníze přednášením, vystupováním na různých konferencích či že vhodně prodá práva na vydání svých pamětí. Podle listu The Guardian Cameron skutečně uzavřel smlouvu na vydání svých vzpomínek. Za 800 tisíc liber, což bylo o dost méně než u Blaira, který za své paměti dostal 4,6 milionu liber. Cameron se také stal prezidentem nadace Alzheimer’s Research UK a šéfem správní rady britského National Citizen Service, jeho vládou zavedeného prázdninového programu pro dospívající mládež. Začal také vystupovat jako řečník, zejména v USA.

Deník the Guardian ale uvádí, že Cameron má – podle toho, co řekl svým přátelům – stále velké ambice a chtěl by dělat větší věci. Jeho současné postavení ho neuspokojuje a navíc dlouho neměl stálé místo. To získal teprve loni na podzim, kdy se stal poradcem americké firmy First Data, která zpracovává 45 % procent všech plateb kartami v USA, a pracuje také pro firmu Apple. Cameronův úvazek u Firsta Data je ale jen na několik dní v měsíci. Jinak se věnuje budování britsko-čínského investičního fondu, který by měl obhospodařovat kapitál ve výši jednoho bilionu liber; projektu, na kterém pracuje od svého odchodu z politiky. Podle listu Financial Times ale nepříliš úspěšně, stále prý jde jen o „koncept“ bez financí.

Cameron se sešel s lidmi z britských bank Standard Chartered a HSBC, ale ani jedna z nich se do projektu nehrne, zjistily noviny Financial Times. Cameronova kancelář ale tvrdí, že má „podporu“ Standard Chartered a čínské investiční společnosti CIC. Číňané by rádi prostřednictvím Cameronovy investiční společnosti podpořili projekty takzvané nové Hedvábné stezky. Tedy spojení mezi Evropou a Čínou, které má usnadnit čínský obchod a rozšířit vliv asijské velmoci. Cameron v čele fondu by jim měl zřejmě pomoci přesvědčit evropské státníky, že by se jejich země měly projektu také účastnit. Zatím se to ale Cameronovi příliš nedaří.

Například britská premiérka Theresa Mayová na své nedávné návštěvě Pekingu odmítla veřejně podpořit projekt nové Hedvábné stezky a vyjádřila se také proti čínské snaze získat podíl v britské jaderné elektrárně Hinkley Point. Dokonce kritizovala právě Camerona, že jako premiér svým pročínským postojem v otázce Hinkley Pointu „prodal (britskou) národní bezpečnost Číně“. I proto není jisté, zda se Cameronovi skutečně podaří britsko-čínský investiční fond rozjet.

Posledním Cameronovým plánem údajně je, že by ho současná britská konzervativní vláda navrhla na místo generálního tajemníka NATO. Jens Stoltenberg, současný šéf Severoatlantické aliance, skončí ve funkci letos či příští rok. Cameronova kandidatura na toto místo není vyloučená, uvádí list The Guardian. Ne že by byl Cameron mezi vedením britských konzervativců oblíben, ale jeho vysláním na prestižní post s kanceláří v Belgii by se konzervativci zbavili jak problému s Cameronovým čínským angažmá, tak možnosti, že by někdejší premiér dostal choutky výrazněji zasahovat do britské politiky.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud