Nebrečte, nedělte se o jídlo, nedotýkejte se sourozence. Život dětských migrantů v USA | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nebrečte, nedělte se o jídlo, nedotýkejte se sourozence. Život dětských migrantů v USA

Nebrečte, nedělte se o jídlo, nedotýkejte se sourozence. Život dětských migrantů v USA

Ranní budíček, úklid a nástup na snídani. Více než 2000 dětí se ocitlo v detenčních zařízeních, kam se dostaly, poté co americký prezident Donald Trump v květnu letošního roku zavedl politiku nulové tolerance vůči nelegálním migrantům přicházejícím do USA přes hranici s Mexikem. Podle nového nařízení má tato praxe, která si vysloužila mezinárodní kritiku, skončit, přesto se některé děti nedaří vrátit. Jak vypadá život v amerických detenčních táborech? Reportáž přinesly The New York Times.

Chovejte se, jak máte. Neseďte na podlaze. Nerozdávejte jídlo. Nepoužívejte přezdívky. A už vůbec nebrečte. Cokoliv z toho porušíte, může vám ve výsledku jen přitížit. A seznam, který děti nelegálních migrantů v detenčních centrech v USA znají nazpaměť, pokračuje: světla zhasněte v 9 hodin večer a zase je rozsviťte za svítání. Potom si ustelte postel přesně podle postupu, který je vylepený na zdi, vytřete podlahu, vyčistěte umyvadlo a záchody a až to budete mít hotové, postavte se do řady na snídani.

„Musíte stát ve frontě úplně na všechno,“ popisuje Leticia, která se narodila v Guatemale. Malá, hubená dívka s dlouhými černými vlasy se do centra dostala poté, co do USA přišla spolu se svou matkou a mladším bratrem na konci května. Úřady je ihned po překročení hranice s Mexikem rozdělily a malou Leticii poslaly do detenčního tábora v jižním Texasu. To představuje jedno z více než stovky zařízení, jež americká vláda využívá pro děti nelegálním migrantů starších pěti let. Leticii je 12 a jejímu bratrovi, Walterovi, který se tam dostal s ní, 10.

Pravidla, která v centrech musí děti dodržovat, zakazují vzájemný kontakt – a to dokonce i mezi sourozenci. Leticia novinářům vypráví, že doufala, že bude moci bratra obejmout a utěšit ho. „Řekli mi, že se ho nesmím ani dotknout,“ vzpomíná.

Děti nelegálních migrantů v detenčních centrech jsou výsledkem politiky nulové tolerance, kterou letos květnu zavedla administrativa prezidenta Donalda Trumpa. Obrázky více než 2 tisíc dětí, které se tak rázem ocitly v zamřížovaných celách, zvedly v USA i po celém světě kritiku. Prezident Trump proto v červnu vydal nařízení, kterým tento kontroverzní postup ukončil. Kalifornský soud pak po žalobě jedné z nevládních organizací stanovil termíny pro navrácení dětí rodinám - všechny děti mladší pěti let měly být vráceny do 10. července, u starších mají úřady čas do 26. července.

Jak ale uvádí zahraniční zdroje, vracet děti zpět rodičům není jednoduché a úplně se to nedaří. Vládní právníci informovali, že je v tento moment možné vrátit 75 z přibližně stovky malých dětí. Další případy jsou ale podle vlády komplikované zejména kvůli tomu, že někteří rodiče už byli dříve deportováni zpět za mexickou hranici, další nemají čistý trestní rejstřík nebo nebyli schopni řádně prokázat svůj příbuzenský vztah k dětem.

Mnozí rodiče si k tomu stěžují, že nemají o místě zadržování svých dětí dostatek informací. Podle organizací pomáhajících s opětovným shledáním rodin panuje v řadě případů chaos. „Nemám žádné podrobnosti kde, kdy a za jakých podmínek,“ popsala případ plánovaného navrácení jednoho ze salvadorských chlapců rodičům advokátka jedné z organizací na ochranu lidských práv Beth Krauseová (citována ČTK).

Velká část dětí proto stále přebývá v detenčních centrech a neví, co bude dál. Velikost i vybavení jednotlivých zařízení se může lišit. Jak popisuje reportáž The New York Times, děti se mohou dostat do centra, jehož prostředí je neosobní, ale také na místo, kde mají k dispozici hřiště, piknikové stoly nebo dokonce venkovní bazén.

Dopisy jen ve škole a k obědu fazole a rýže

Co ale všechna tato centra, ať se nacházejí v jižním Texasu nebo v severním Illinois, mají společného, jsou pravidla, která děti musí dodržovat. Budíček, večerka nebo hodiny ve školních lavicích.

Po skončení výuky dětí píšou dopisy rodičům, o kterých ale neví, zda je ještě uvidí. To je i případ zmiňované dvanáctileté Leticie, jejíž matka se nachází v zařízení pro dospělé nelegální migranty v Arizoně. Leticia si musí se vzkazem pospíšit, protože, jak sama zdůrazňuje, musí ho dokončit ještě ve „třídě“, protože na pokojích je podobná aktivita zakázána. Dopisy si dívka schovává a doufá, že je matce předá, až se opět shledají. „Už jich mám spousty,“ svěřuje se.

Podobně je na tom Diego Magalhães z Brazílie, který 43 dní žil v detenčním centru v Chicagu, kam se dostal poté, co ho úřady oddělily od jeho matky Sirley Paixao, když spolu v květnu překročili hranici mezi USA a Mexikem. Je mu deset let, ale nepláče, protože to slíbil mamince. Nebrečel prý ani první noc v centru, kterou strávil na zemi s ostatními dětmi. Druhý den spolu s nimi odletěl do Chicaga. „Myslel jsem si, že mě berou za mámou,“ vzpomíná. Mýlil se.

Po příletu dostal nové oblečení, které připomíná uniformu – vyfasoval košile, dvoje kraťasy, mikinu, boxerky a několik přípravků na mytí. Poté ho pracovníci centra odvedli na pokoj, který sdílí s dalšími třemi chlapci – mezi nimi i s devítiletým Diogem a o rok starším Leonardem, kteří také pocházejí z Brazílie.

Trojice se rychle skamarádila, chodila do jedné třídy a odpoledne spolu hrála fotbal. Kvůli tomu, že šli příkladem mladším dětem, získali privilegium – mohli hrát videohry.

„Musíme plnit pravidla. Je třeba uklízet koupelnu,“ vysvětluje Diego. „To dělám a taky jsem vynesl odpadkový koš plný špinavého toaletního papíru. Všichni to musíme dělat.“ Trojice chlapců je součástí patnáctičlenné skupiny, která i společně jí. Obyčejně mívají rýži a fazole, párky, nějakou zeleninu a příležitostně pizzu a někdy i dort nebo zmrzlinu.

Kromě toho, že se bojí, jestli ještě někdy uvidí matku, Diego tvrdí, že nemá strach z toho, že by se neuměl správně chovat. Ví, že si musí dávat pozor na jednoho pracovníka zařízení, který „není dobrý člověk“. Diego viděl, jak zacházel s jedním mladým chlapcem z Guatemaly, který se bránil a rozhazoval věci po zemi. „Píchli mu uklidňující injekci, protože měl záchvat. Mohl rozbít věci“.

Minulý týden federální soud v Chicago rozhodl, že Diego se opět shledá se svojí rodinou.

Tělocvik, angličtina a filmy

Patnáctiletá černovlasá a vyhublá dívka Yosely Bulux, která se narodila v Guatemale, si nevzpomíná, kde našla sílu, aby přelezla vysokou zeď, která odděluje USA od Mexika. A další dny jí potřebovala ještě více, aby zvládla dvoudenní proces vyslýchání a následnou stejně dlouhou cestu autobusem do detenčního centra někde v Texasu. Její matka byla odvezena do Arizony.

Yoselyn se dostala do centra, kde žije dalších 300 dívek – některé jsou těhotné. A opět tu musela plnit striktní pravidla. „Pokud uděláte něco špatného, nahlásí vás,“ říká Yoselyn. „A budete tady muset zůstat delší dobu,“ dodává.

Dny v detenčních zařízení mají svůj pevně daný řád, popisuje Yoselyn. Ráno začíná škola, kde se dívky učí matematiku, ale také angličtinu nebo občanskou nauku. Každý den je také tělocvik. V pátek a v sobotu mohou dívky sledovat filmy a potkávají se svými poradci.

Nejhorší na životě v detenčním centru je podle Yoselyn nejistota, co bude dál, a také neustále dohady dívek – některé prý neustále tvrdily, že budou propuštěny na svobodu, jiné se připravovaly na deportaci a nechtěli o ničem jiném slyšet.

Jak dodávají NYT, Yoselyn 1. července odletěla svým vůbec prvním letem v životě z otcem, který žije v New Yorku.

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.