Články odjinud

„Nechtěli nikomu ublížit.“ V nápravném centru se snaží převychovat bývalé dětské vojáky Talibanu

„Nechtěli nikomu ublížit.“ V nápravném centru se snaží převychovat bývalé dětské vojáky Talibanu

Dopady války přetrvávají i několik let po jejím skončení. Potvrzuje se to i v Afghánistánu, kde řeší, co s dětskými následovníky Talibanu. Náctiletí chlapci byli často uneseni od rodičů v nízkém věku a vystaveni silné indoktrinaci. Nyní se snaží hledat cestu zpět k normálnímu životu a popisují, jak jim několik let vtloukali do hlavy, proč by měli zabíjet nevinné lidi.

„Učili nás pravidla Koránu a vysvětlovali nám, proč máme vraždit lidi kvůli svaté válce a proč to není špatné,“ popisuje pro list Foreign Policy 15letý Hussain. Společně s dalšími chlapci s podobným osudem se nyní nachází v nápravném centru pro mladistvé v Kábulu. Mají většinou jedno společné, jejich úkolem bylo umisťovat a odpalovat improvizované bomby na veřejných místech. Jako děti přirozeně vzbuzovali méně pozornosti než podezřelí dospělí.

Při bombových útocích atentátníků zemřelo nebo bylo zraněno za poslední rok v Afghánistánu přes tři tisíce lidí. Dvě z bomb umístil podél cest i tehdy 13letý Ehsan. Zabily šest lidí a osm dalších zranily. K islamistům ho unesl jeho vlastní strýc.

720p 360p
Proč se bát al-Káidy? Hrozí další 11. září?

„Věřil jsem mu. Nevěděl jsem, že pracuje pro Taliban. Vzal mě k islamistům, kde mi přikázali, abych nastražil ve městě bomby, protože nevzbudím tolik pozornosti. Když jsem odmítl, několikrát mě zbili. Měl jsem strach,“ vysvětluje Ehsan. Za člena Talibanu se nepovažuje. Rozkazy ale poslouchal, protože mu vyhrožovali smrtí. Krátce po útoku ho zatkli a umístili do bagrámské věznice, kde strávil 20 měsíců, aniž by viděl kohokoli ze svojí rodiny. Poté se dostal jako náctiletý do nápravného centra v hlavním městě.

Instituce má vysoké cíle. Věznici se rozhodně nepodobá, naopak jsou zde klasické školní třídy, tělocvična, počítačová studovna i volejbalové hřiště. Cílem je vrátit děti do běžného života a pomoci jim doplnit si vzdělání. Místo je ale jen pro 200 lidí a to nedostačuje. Důležitou součástí pobytu jsou také psychologická sezení.

„Není to snadné. Pracujeme s dětmi, kterým vymyli mozky do té míry, že věřily, že to, co dělají, je v souladu se zákony jejich víry,“ potvrzuje afghánský ministr spravedlnosti Abdul Baseer Anwar, jehož resort se na provozu centra podílí. „Lidé z Tálibánu nám řekli, že vedeme svatou válku proti vládě a zahraničním silám a že potřebujeme zničit cesty a infrastrukturu, abychom je v boji oslabili. Věřili jsme jim, protože nám ukazovali videa Američanů, kteří útočili na mešity a ničili Korán,“ vysvětluje 17letý chovanec centra Ahmed.

INFOGRAFIKA DNE: Rozložení sil v Afghánistánu (červen 2018)INFOGRAFIKA DNE: Rozložení sil v Afghánistánu (červen 2018)autor: info.cz

Chlapce po často nedobrovolném vstupu k Talibanu odvezli většinou do Pákistánu, kde se účastnili hodin náboženské výchovy v madrasách, což jsou islámské náboženské školy při mešitách. Některé z nich Taliban ovládal a využíval je k vymývání mozků dětí. Podle poznatků nicméně někteří rodiče především z chudých oblastí děti do těchto madras posílali dobrovolně, protože to byla pro ně příležitost, jak jim zajistit zdarma ubytování a vzdělání.

Resocializace není snadná, jak přiznávají i místní vychovatelé a učitelé. Děti si navíc nesou doživotní nálepku atentátníka, ač ke skutečnému kladení bomb se ve skutečnosti dostala jen hrstka z nich. Pro své okolí představují hrozbu a také jejich vyhlídky na budoucnost nejsou příliš pozitivní.

„Utrpěli depresi a trauma. Některým z nich před očima zabili celou rodinu. Taliban toho využil a řekl jim, že to zahraniční síly uráží jejich kulturu a náboženství a správnou reakcí je pomsta. Je těžké někoho přesvědčit, aby se nemstil, když mu před očima zabili otce, když byl ještě dítětem,“ vysvětluje terapeut Yasin Qurbani, který s dětmi v centru pracuje už více než sedm let.

Pomstít se chtěl také 14letý Ismail, kterému rodiče a sestru zabila raketa, která dopadla na jejich dům. Mezi bojovníky Talibanu ho nechtěli přijmout, protože byl tehdy prý příliš mladý. Pomáhal ale s různými úkoly, například nosil munici. Před dvěma roky se dostal do nápravného centra.

„Až odsud odejdu, chtěl bych se připojit k hraniční policii, ale můj starší bratr by mě chtěl poslat na studia do Saúdské Arábie,“ vypráví Ismail, který se za dva roky v centru naučil mluvit dvěma cizími jazyky. I na něm ale ulpívá pel atentátníka. „Pro tyto děti ale stále existuje naděje, protože jsou mladé, vyhrožovali jim a nutili je do různých věcí. Ve skutečnosti nechtěly nikomu ublížit,“ předpokládá Qurbani.

Jména chlapců v článku byla změněna.

720p 360p
Terezu H. v Pákistánu nechytili náhodou. Sousední stát heroinem zásobuje celý svět

 

Články odjinud