Nejen Dáma s kaméliemi, tuberačky byly sexsymboly 19. století. Smrtelný kašel trápil i Kafku | info.cz

Články odjinud

Nejen Dáma s kaméliemi, tuberačky byly sexsymboly 19. století. Smrtelný kašel trápil i Kafku

Nejen Dáma s kaméliemi, tuberačky byly sexsymboly 19. století. Smrtelný kašel trápil i Kafku
 

SVĚTOVÉ EPIDEMIE | I tuberkulóza patří k nemocím, jejíž oběti se počítaly a bohužel stále ještě počítají na miliony. Souchotě však mají mezi epidemiemi zvláštní postavení. V romantických dobách totiž rovněž zvyšovaly sexuální přitažlivost mladých žen. Nemoc, která sužovala například i Franze Kafku či Jiřího Wolkera, jenž psal o plicích prožraných „hladem a tuberkulosou“, přispěla rovněž k rozvoji lázeňské péče a sanatorií.

Světové epidemie
V seriálu INFO.CZ „Světové epidemie“ popisujeme dvakrát týdně některé závažné pandemie a epidemie, jimž jsme jako lidstvo čelili v minulosti. Snažíme se rozebrat politické, ekonomické a společenské dopady jednotlivých nemocí. Zamyslíme se rovněž nad tím, jak se můžeme z dřívějších událostí poučit v současné situaci při koronavirové pandemii.

Tuberkulóza trápí lidstvo od nejstarších dob, což dokazují například i nálezy dodnes zachovaných mumií. „Tuberkulóza, známá rovněž jako souchotiny, souchotě nebo úbytě, je stará jako lidstvo samo. Znali ji již staří Egypťané; mnoho zpráv se dochovalo i od řeckých autorů, kteří o této nemoci psali jako o ftíze plicní neboli plicním vředovatění (pojem ftíza pochází z řeckého výrazu pro úbytek),“ popisuje historička historička Šárka Caitlín Rábová z Univerzity Pardubice, která se výzkumu této nemoci a jejímu vnímání široce věnuje, pro časopis Vesmír.

Tuberkulóza měnila chod dějin, například v 16. století otevřela Anglii, cynicky řečeno, cestu k jedné z jejích nejslavnějších epoch. Právě na tuberkulózu totiž zemřel poslední tudorovský král Eduard VI. (1537-1553), což o pár let později umožnilo slavnou vládu Alžběty I. (1533-1603), během níž se stal ostrovní stát opravdovou námořní velmocí. Mimochodem, jak už jsme rozebrali v jednom z předchozích dílů seriálu Světové epidemie, „panenskou“ královnu zase sužovala jiná tehdy hojně rozšířená nemoc, neštovice. A to v době, kdy třeba ani mor rozhodně a zdaleka neřekl své poslední slovo, o čemž se právě Londýn velmi tvrdě přesvědčil ještě o více než 100 let později.

Toto konstatování ilustruje rovněž velmi důležitý fakt, který máme tendenci při zpětném se ohlížení za obecnými dějinami, ale i světovými pandemiemi a epidemiemi, které již lidstvo sužovaly, přehlížet. Všechno souvisí se vším. A tak rovněž jednotlivé nákazy spolu často souvisely, respektive propojovaly se v následcích, které způsobovaly. Bylo to navíc v dobách, kdy si lidstvo nedokázalo tyto rány vysvětlit.

Nejinak tomu bylo u tuberkulózy. Vědci se poznání jejich příčin přibližovali dosti pomalu, významnějších pokroků dosáhli během 19. století, bakterii Mycobacterium tuberculosis ale objevil až v roce 1882 německý lékař Robert Koch (1843-1910). Během dalších desetiletí se pak rozšířila související vakcína. Tuberkulóza ale přesto dál sužovala miliony lidí, velmi doléhala například na vězně nacistických koncentračních táborů či komunistických gulagů. A stále vymýcená není ani v dnešní době.

Seriál Světové epidemie

Sexsymboly 19. století

V předešlých stoletích ale nemoci představovaly i jakési dobové fenomény. Dodnes je to významně patrné právě u tuberkulózy. „V zahraničí byla tuberkulóza především během první poloviny 19. století v kulturní a symbolické rovině vnímána jako nemoc umělců, intelektuálů a bohémů. Nemoc měla vliv na fyzické vzezření nakažených, které se projevovalo vyhublostí, bledým tónem pleti a výraznýma vodnatýma očima. Ve spojení s uměleckými kruhy tyto symptomy paradoxně reprezentovaly ideál krásy,“ popisuje již zmíněná historička Šárka Caitlín Rábová ve své knize Kulturní reflexe tuberkulózy v českých zemích 1800-1945.

Poukazuje rovněž na další historiky, například Susan Sontagovou a Davida S. Barnese,  kteří si všímají, jak často vystupují v dobové literatuře hrdinové trpící tuberkulózou. Na tuto nemoc umírá třeba pověstná kurtizána Markéta Gautierová v Dumasově Dámě s kaméliemi či osudová žena Jeana Valjeana Fantine v Hugových Bídnících. Dívky a ženy nakažené tuberkulózou jsou totiž v této době i určitým symbolem romantické lásky a krásy, dnes bychom je možná nazvaly sexsymboly.

„Hubnutí je vnímáno jako znak krásy, ženy jsou vykresleny jako svůdnější a ctnostnější, jsou mladé a vášnivé, často se objevuje dichotomie světice – hříšnice. Tuberkulóza je u ženských postav jejich osudem, něčím, čím si musí projít, v jejich případě nemoc nemá být vyléčena. Tuberkulózní dívky jsou mnohdy spojovány s květinami, které jsou symbolem pomíjivé krásy a pomíjivosti života samotného. Často se opakuje motiv dívky mučednice, jež má dojít vykoupení skrze utrpení a pomalé umírání. V mnoha dílech dochází k idealizování a mystifikování nemoci, vytváří se jakýsi romantický kult,“ shrnuje Barnesovy poznatky v citované knize Šárka Caitlín Rábová.

Světové epidemie

Tuberkulóza jako nemoc chudáků

Romantická představa tuberkulózy ale v následujících letech mizí. „S postupem času byly popsány příčiny tuberkulózy, které jsou připisovány životu ve špíně, špatným hygienickým návykům nebo nedostatečné výživě, typické zejména pro níže situované sociální vrstvy. Proměňuje se tak recepce tuberkulózy ve společnosti a stává se z ní stigmatizující nemoc, kdy dochází k částečnému vyčlenění nemocných na její okraj,“ vysvětluje Šárka Caitlín Rábová rovněž ve své knize.

Tato představa byla realitě bližší než ta romantická z dřívějších časů. Jak totiž popisuje na svém webu současné poznatky o tuberkulóze organizace Lékaři bez hranic, vzhledem ke „stísněným životním podmínkám, které napomáhají šíření nemoci“ a „nedostatečně výživné stravě, která také oslabuje imunitní systém“, jsou tuberkulózou „nejvíce ohroženy chudé populace“.

Tuberkulóza, jíž trpěl například i jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století Franz Kafka (1883-1924), se tak objevila rovněž v sociálně laděné literatuře, a to rovněž ve spojitosti s „vykořisťováním“ obyčejných a trpících lidí. Třeba jako v básni dalšího slavného pacienta, básníka Jiřího Wolkera (1900-1924) U rentgenu: „Pane doktore, tak těžko mi je, jako bych v prsou olovo měl a zmije. Otevřte tělo mé paprsky zářivými a povězte, co vidět mezi nimi!“ Na což lékař odpovídá: „Co vidím, dělníku, to tvoje plíce jsou. Fabrika ti je popsala dýmem a sazemi. Slyším v nich svištění transmis a stroje, které řvou, že chudý jen dřinu má na zemi. Co vidím, dělníku, to tvoje plíce jsou, prožrané hladem a tuberkulosou. Umřeš.“

Začátkem 20. století se pak poměrně hojně rozšiřovala sanatoria, lékaři už v 19. století nemocným rovněž doporučovali pobývat v horách a také u moře, tedy na čerstvém a „léčivém“ vzduchu. Rovněž sanatoria a život v nich se staly určitým fenomén, spojeným s první polovinou 20. století.

Bohužel, na tuberkulózu i v současnosti umírají podle Světové zdravotnické organizace miliony lidí. „Tuberkulóza je nakažlivá nemoc šířící se především vzduchem podobně jako obyčejné nachlazení. Díky tomu, že zdravý imunitní systém je schopen si s infekcí částečně poradit a udržet ji v latentním stavu, nemoc se rozvine jen asi u jednoho z deseti lidí infikovaných tuberkulózní bakterií. Nemoc se ovšem může rozvinout mnohem později v okamžiku, kdy je imunitní systém dostatečně oslaben,“ popisují pak na svém webu další aktuální poznatky Lékaři bez hranic.

Citováno podle knihy Šárky Caitlín Rábové Kulturní reflexe tuberkulózy v českých zemích 1800-1945, Academia, Praha 2018 (ze str. 70, 73, 74), dostupné rovněž zde.

 

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud