Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nejen Rohingové, barmská armáda likviduje i další menšinu. Je to „pomalá genocida,“ říká místní

Nejen Rohingové, barmská armáda likviduje i další menšinu. Je to „pomalá genocida,“ říká místní

Brutální zacházení s muslimkou menšinou Rohingů, které OSN označuje za učebnicový příklad etnické čistky, vyhnala z Barmy přes 700 tisíc lidí. Rohingové však nejsou jedinou skupinou, se kterou má chudá východoasijská země „problém“. Terčem zabíjení barmské armády je i další etnická menšina, na kterou se ale ve stínu rohingské krize zapomíná.

Když Tang Seng uslyšel nedaleko rodné vesnice výstřely, mohl udělat jen dvě věci – buď vezme svou starou babičku na záda a odvede ji do bezpečí, nebo poběží pro pomoc. Požádala ho, aby ji zabil a nechal ji tam, Tang ale odmítl a odvedl ji do provizorního uprchlického tábora. Pro jeho babičku to přitom bylo už popáté, co musela kvůli bojům s vládou svůj domov opustit.

Lidé po celém světě si při zmínce o Barmě okamžitě vybaví násilí a cílené vyhánění tisíců Rohingů z Arakanského státu, Tang Seng ani jeho rodina ale mezi příslušníky této muslimské menšiny nepatří. Pocházejí ze severu země – z Kačjinského státu, kde probíhá stejně brutální, ale daleko méně známý konflikt mezi barmskými milicemi a většinovou křesťanskou menšinou.

Lidé z oblasti Kačjinského státu žili po staletí v relativním míru a poté, co Barma v roce 1948 získala nezávislost na britské správě, byla jim slíbena rovnost a právo na sebeurčení. V roce 1962 však armáda převzala nad regionem v barmských horách nedaleko hranice s Čínou kontrolu, a severovýchodní barmský stát, kde se mezitím zformovala Armáda Kačjinské nezávislosti (KIA), se tak stal jedním z hlavních bojišť ozbrojeného konfliktu v Barmě.

Když se v roce 2016 dostala k moci Aun Schan Su Ťij, lidé doufali, že boje zastaví. Ale stejně jako v případě rohingské krize na jihu země se ale situace ještě zhoršila. Vůdkyně sice vyzvala povstalecké skupiny, aby podepsaly dohody o příměří. Ustoupit a položit zbraně ale bojovníci v Kačjinském státě, který armáda mezitím zasypávala bombami, ochotní nebyli a klid zbraní nepřichází.

„To, co vidíme v Kačjinském státě v posledních týdnech, je zcela nepřijatelné a musí okamžitě skončit,“ varovala minulý týden expertka OSN pro lidská práva Janghee Lee. „Nevinní civilisté jsou zabíjeni a stovky rodin nyní prchají ze strachu o svůj život,“ dodává.

K násilnostem však nedochází jen v Kačjinském státě – v poslední době se zintenzivnily boje například také v sousedním Šanském státě. S barmskými bezpečnostními složkami totiž v zemi bojuje celá řada etnických povstaleckých skupin, které se snaží dosáhnout práva na sebeurčení.

Situace v Kačjinském státě se ale zdá být nejvážnější. Oblast totiž není bohatá jen na rýži, ale také na jantarové doly. Válka je tak především soupeření o bohaté přírodní zdroje, která ale nebere konce. Obyvatel hlavního města Kačjinského státu Nhkum Tang Goon označuje výpady proti místním křesťanům za „pomalou genocidu“.

„Vláda má jediný cíl. Cítíme, že to je etnická čistka,“ říká podle britského deníku The Guardian. Obyvatelé utlačovaného Kačjinského státu se tak o víkendu rozhodli vyjít do ulic. „Mladí lidé jsou vůdci zítřka. Budoucnost kačjinského lidu je oslepena velkou temnotou,“ říká jeden z organizátorů protestů.

 

 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744