Články odjinud

Nejen Rohingové, barmská armáda likviduje i další menšinu. Je to „pomalá genocida,“ říká místní

Nejen Rohingové, barmská armáda likviduje i další menšinu. Je to „pomalá genocida,“ říká místní

Brutální zacházení s muslimkou menšinou Rohingů, které OSN označuje za učebnicový příklad etnické čistky, vyhnala z Barmy přes 700 tisíc lidí. Rohingové však nejsou jedinou skupinou, se kterou má chudá východoasijská země „problém“. Terčem zabíjení barmské armády je i další etnická menšina, na kterou se ale ve stínu rohingské krize zapomíná.

Když Tang Seng uslyšel nedaleko rodné vesnice výstřely, mohl udělat jen dvě věci – buď vezme svou starou babičku na záda a odvede ji do bezpečí, nebo poběží pro pomoc. Požádala ho, aby ji zabil a nechal ji tam, Tang ale odmítl a odvedl ji do provizorního uprchlického tábora. Pro jeho babičku to přitom bylo už popáté, co musela kvůli bojům s vládou svůj domov opustit.

Lidé po celém světě si při zmínce o Barmě okamžitě vybaví násilí a cílené vyhánění tisíců Rohingů z Arakanského státu, Tang Seng ani jeho rodina ale mezi příslušníky této muslimské menšiny nepatří. Pocházejí ze severu země – z Kačjinského státu, kde probíhá stejně brutální, ale daleko méně známý konflikt mezi barmskými milicemi a většinovou křesťanskou menšinou.

Lidé z oblasti Kačjinského státu žili po staletí v relativním míru a poté, co Barma v roce 1948 získala nezávislost na britské správě, byla jim slíbena rovnost a právo na sebeurčení. V roce 1962 však armáda převzala nad regionem v barmských horách nedaleko hranice s Čínou kontrolu, a severovýchodní barmský stát, kde se mezitím zformovala Armáda Kačjinské nezávislosti (KIA), se tak stal jedním z hlavních bojišť ozbrojeného konfliktu v Barmě.

Když se v roce 2016 dostala k moci Aun Schan Su Ťij, lidé doufali, že boje zastaví. Ale stejně jako v případě rohingské krize na jihu země se ale situace ještě zhoršila. Vůdkyně sice vyzvala povstalecké skupiny, aby podepsaly dohody o příměří. Ustoupit a položit zbraně ale bojovníci v Kačjinském státě, který armáda mezitím zasypávala bombami, ochotní nebyli a klid zbraní nepřichází.

„To, co vidíme v Kačjinském státě v posledních týdnech, je zcela nepřijatelné a musí okamžitě skončit,“ varovala minulý týden expertka OSN pro lidská práva Janghee Lee. „Nevinní civilisté jsou zabíjeni a stovky rodin nyní prchají ze strachu o svůj život,“ dodává.

K násilnostem však nedochází jen v Kačjinském státě – v poslední době se zintenzivnily boje například také v sousedním Šanském státě. S barmskými bezpečnostními složkami totiž v zemi bojuje celá řada etnických povstaleckých skupin, které se snaží dosáhnout práva na sebeurčení.

Situace v Kačjinském státě se ale zdá být nejvážnější. Oblast totiž není bohatá jen na rýži, ale také na jantarové doly. Válka je tak především soupeření o bohaté přírodní zdroje, která ale nebere konce. Obyvatel hlavního města Kačjinského státu Nhkum Tang Goon označuje výpady proti místním křesťanům za „pomalou genocidu“.

„Vláda má jediný cíl. Cítíme, že to je etnická čistka,“ říká podle britského deníku The Guardian. Obyvatelé utlačovaného Kačjinského státu se tak o víkendu rozhodli vyjít do ulic. „Mladí lidé jsou vůdci zítřka. Budoucnost kačjinského lidu je oslepena velkou temnotou,“ říká jeden z organizátorů protestů.

 

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud