Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nejnebezpečnější stát světa: Počet vražd v Mexiku strmě roste, brzy už překoná i Sýrii

Nejnebezpečnější stát světa: Počet vražd v Mexiku strmě roste, brzy už překoná i Sýrii

Dosud vévodila žebříčku zemí s nejvyšší mírou násilí Sýrie. Nejnovější statistiky však naznačují, že brzy by mohlo blízkovýchodní zemi vystřídat na nelichotivém prvním místě Mexiko. V květnu zde každou hodinu umřeli tři lidé, což je nejhorší situace od roku 1997. 

Mexičtí vyšetřovatelé v květnu řešili 2 186 případů vražd. Některé z nich zahrnovaly více úmrtí, konečný účet za poslední jarní měsíc se tak zastavil na 2 452 mrtvých. Podle mexických úřadů se jedná o vůbec nejhorší statistiku za posledních dvacet let.  

Počty mrtvých v Mexiku dramaticky přibývají od počátku roku 2017, za prvních pět měsíců jich úřady evidují takřka deset tisíc, což je o třicet procent víc než za srovnatelné období v loňském roce. Ve státech jako je Guerrero, je dokonce tolik mrtvol, že už na ně nedostačuje kapacita márnic.

Mezinárodní institut strategických studií (IISS) spočítal, že v roce 2016 v Mexiku došlo k více než 23 tisícům vražd, o něco méně než kolik se jich stalo v Sýrii, která vévodí žebříčku zemí s nejvyšší mírou násilí. Podle serveru Vice News má Mexiko nakročeno k tomu, aby Sýrii předběhlo. Podle posledních údajů syrského Centra pro monitoring násilí klesl meziročně počet zabitých z 1 171 (květen 2016) na 665 (květen 2017).

Násilí zmítá Mexikem od roku 2006. Novou vlnu spustil tehdy zvolený mexický prezident Felipe Calderón, který chtěl zatočit s drogovými kartely. Do ulic povolal desítky tisíc vojáků a zahájil válku, která ale zemi uvrhla do ještě většího marastu. Když Calderón o šest let později opouštěl prezidentský úřad, odnášel si s sebou krvavou statistiku – dvacet tisíc vražd ročně. Současný prezident Enrique Peña Nieto se snaží situaci v zemi zlepšit spíše cestou posilování hospodářství a infrastruktury, nepodařilo se mu bezpečnostní situaci v zemi uklidnit.  

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744