Německo i Island těží z globálního oteplování. Nic není černobílé, připomíná ČRo | info.cz

Články odjinud

Německo i Island těží z globálního oteplování. Nic není černobílé, připomíná ČRo

V Olomouci tento týden probíhal 35. ročník festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio. V rámci veřejných poslechů a debat přísných odborníků se na něm utkaly i nejlepší dokumenty, reportáže, dramata a multimédia z poslední doby. Českému rozhlasu jako organizátorovi celé akce se rovněž povedlo otevřít důležitá společenská témata z více úhlů pohledu. Právě v kategorii Reportáž totiž soupeřily třeba dva příspěvky o globálním oteplování. Zatímco ten český se zaměřil na potápějící se americký ostrov, ten německý zmapoval nové možnosti plavby přes Severní moře. Z jednoho tak vyšlo globální oteplování jako hrozba, z druhého naopak jako nová příležitost.

Takovýto pohled je dosti poučný. Stojí tak za to se na obě reportáže zaměřit blíže. První z nich, Ostrov Tangier, připravil zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojených státech amerických Jan Kaliba. Není náhodou, že právě ta i celou soutěž vyhrála.

„Když koncem loňského roku připojila i Sýrie podpis pod Pařížskou dohodu o klimatu, staly se jedinou zemí, která se otevřeně staví proti ní a plánuje z ní vystoupit, Spojené státy. Zároveň politika současného prezidenta Donalda Trumpa bere větší ohled například na zájmy uhelného průmyslu než na varování vědců před následky globálního oteplování.

Přitom jednou z jeho prvních obětí se může stát malý americký ostrov Tangier, kam je to od Bílého domu vzdušnou čarou jen o něco víc než sto kilometrů. Ostrov se potápí, podle některých vědeckých předpovědí může být už za 25 let neobyvatelný, ale tamní rybářská komunita vidí příčinu jinde než ve změně klimatu a Donald Trump tam drtivě vyhrál volby a těší se velké popularitě,“ zní synopse reportáže, jejíž scénář Český rozhlas zpřístupnil na stránkách festivalu.

Vyplatí se stavba mořské zdi?

I z něj se tak dozvíme, že sice z ostrova každý rok ubude pět metrů, žádný z nějakých 500 obyvatel jej ale nechce za žádnou cenu opustit. Vždyť zde jejich předci žili už od 18. století! Mají tu svůj domov, své zázemí a také svůj byznys, loví totiž kraby. A nechtějí se přesouvat kamkoliv jinam, zvykat si na nové prostředí a ani řešit, čím by se tam vlastně živili. „Tangier je domov a doma je nejlíp, milujeme to tady,“ říká tamější starosta James Ooker Eskridge, který se v televizi pohádal s Alem Gorem a telefonoval si i s Trumpem:

„S prezidentem Trumpem jsme mluvili o našem problému, kterým je eroze. To nám otevřelo dveře k lidem ve Washingtonu, kteří by se s námi jinak podle mě vůbec nebavili. My potřebujeme řešení a potřebujeme ho rychle. Tamhle vidíte kamennou bariéru, kterou jsme postavili na západní straně ostrova v roce 1989. Od té doby jsme tam neztratili ani centimetr země. Teď guvernér Virginie Northam slavnostně podepsal financování mořské zdi na severozápadě, stavba začne příští rok. Ale potřebujeme ochránit ještě východní stranu. Peníze musí schválit Kongres, to sám prezident nevyřeší, ale je to povzbuzující a dobrý pocit, že ví o našem problému a stojí na naší straně.“

Dále se ale dozvídáme, že zeď vyjde na nějakých 20 až 30 milionů amerických dolarů. „Pokud bychom to brali jen podle počtu lidí, o které tu jde, tak to nedává smysl. Jenže Tangier není jako ostatní americká města. Je to samostatný ostrov, je tolik odlišný od ostatních amerických maloměst! Takže tu může být politická vůle zachránit ho coby jedinečné místo. A doufám, že se to stane, protože je to tu úžasné,“ říká k tomu v reportáži spisovatel Earl Swift.

Globální oteplování jako příležitost pro Island

Díky reportáži si uvědomujeme i to, jak je globální oteplování široký problém, jak velké může mít dopady na životy lidí a na jejich fundamentální fungování. Český rozhlas ale v soutěži reportáží nabídl rovněž zcela opačný pohled a změnu klimatu představil také jako výzvu, nový byznys a také možnost lidí zůstat v prostředí, v němž dosud žili. Pokud by se tam tedy vybudoval nový přístav a tamní obyvatelé měli co na práci.

Stalo se tak v nahrávce Christina Schwalba z Radio Brémy, nazvané Auf der Nord-Ost-Passage durch die Arktik: Iceland, Bremenports and the Megaport „Finna Fjord. Všechno je v ní vlastně úplně naopak než v příspěvku Jana Kaliby.

„Po staletí se námořníci pokoušejí dostat z Evropy do Asie kolem arktického ledu, protože by to pro ně byla obrovská zkratka. Díky tání ledu způsobenému klimatickou změnou se cesta přes Severní moře stále více otevírá. Velkou příležitost v tom vidí Island, který už plánuje velký přístav pro rozvoj Arktidy na Finnafjordu. Stavitel přístavů s německým know-how „Bremenports“ se také chopil příležitosti a plánuje přístav pro nákladní lodě. Redaktor Radia Bremen Christian Schwalb cestoval na Island, přesně do míst, kde má nový přístav stát,“ dočteme se v synopsi tohoto kusu, jehož scénář je dostupný v původní němčině a také v anglickém překladu.

Na obou příspěvcích do soutěže se ukazuje také odlišný styl českého a německého rádia, čehož si dobře všimla i porota složená z opravdových rozhlasových odborníků Zatímco tu první založil autor hlavně na faktografii, druhá je zvukomalebnější, více atmosferická. Hučí z ní moře, bečí tam kozy, své zvuky nabízí i přístav. Porota něco takového opravdu ocenila, protože právě toto činí z rozhlasu rozhlas.

Rozhlas přežije

Že v případě rozhlasu nejde a ani nepůjde o mrtvé médium, právě festival Prix Bohemia Radio dobře dokazuje. Veřejné poslechy byly nabyté a hlavně inspirativní. Když jen posloucháte, vaše obrazová fantazie začíná pracovat a tak se o tématu dozvíte zase něco dalšího, než když o něm jen čtete, nebo jej sledujete na obrazovce. Využijte toho třeba i při poslechu nejlepších dramat, které jsou na webu festivalu stále dostupné.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud