Nemoc šílených krav jako temné „znamení doby“ | info.cz

Články odjinud

Nemoc šílených krav jako temné „znamení doby“

Nemoc šílených krav jako temné „znamení doby“
 

Byla to tehdy, v polovině devadesátých let minulého století, pro Velkou Británii ošklivá, depresivní doba. Konzervativci, vedení od roku 1990 Johnem Majorem, kteří vládli (dohromady s thatcherovskou érou) už bezmála osmnáct let, se potýkali s velkým množstvím problémů, na prvním místě ekonomického rázu: hned osm z patnácti zemí Evropské unie vykazovalo vyšší hrubý domácí produkt na hlavu než ostrovní stát; londýnská City ztrácela pozici hlavního finančního centra světa; mnohé symboly britského podnikání (Harrods, Rover, Rolls-Royce atd.) přecházely do rukou cizinců; podobně tristní to bylo i v dalších důležitých oblastech (vzdělání, zdravotnictví, míra kriminality). Vyvrcholením všech potíží pak bylo rozšíření tzv. „nemoci šílených krav“, která britský skot sužovala již od poloviny osmdesátých let a v jejímž důsledku došlo v březnu 1996 k zákazu vývozu britského hovězího masa do celého světa, a tedy k další újmě tamní ekonomiky.

Není divu, že se mnozí Britové, vnímající tuto nemoc jako jakési „znamení doby“, stále častěji ptali, zda se jejich země v uplynulých letech změnila k lepšímu, či k horšímu. Ať už na tuto otázku odpovídali jakkoli, jen málokdo z nich pochyboval o tom, že velké změny ve společnosti opravdu nastaly. Jako příklad lze uvést rozhodnutí anglikánské církve, jež ženám umožnila, aby působily jako duchovní; ženy ostatně pronikaly ve stále větším počtu do řady oborů a odvětví, které jim byly dříve zcela nebo z velké části zapovězeny (byť v menší míře než v ostatních státech Evropské unie) – do státních služeb (včetně nejvyšších postů), do armády, letectva a námořnictva, a muži tak pozvolna začínali ztrácet svou dominantní pozici. Také homosexualita se stala běžnější a především „akceptovatelnější“ záležitostí než dříve, mimo jiné proto, že se k ní otevřeně přihlásilo několik členů vlády a celebrit. S tím, jak se britská společnost obecně stávala čím dál konzumnější a komercionalizovanější (v létě 1994 byl v konzervativní Anglii a ve Walesu povolen nedělní prodej v malých obchodech), vzrostl význam některých fenoménů, ještě před nedávnem buď úplně neznámých, anebo nesrovnatelně méně důležitých, kupříkladu tzv. „loterijní horečky“, jíž obyvatelé Británie počínaje rokem 1994 doslova propadli – upnutí se k možnosti rychlého, bezpracného zbohatnutí bylo ostatně pro ostrovní stát osmdesátých a hlavně devadesátých let příznačné.

A právě v této době, v této veskrze neradostné atmosféře, kterou ve své neformální románové „londýnské trilogii“ „Peníze“ (Money; 1984), „Londýnská pole“ (London Fields; 1989) a „Informace (Information; 1995) brilantně vystihl tehdy nesmírně populární i kritikou uznávaný spisovatel Martin Amis (*1949), syn slavného „rozhněvaného mladého muže“ Kingsleyho Amise (1922–1995), dopadla na Ostrovy další vlna výše zmíněné bovinní spongiformní encefalopatie (BSE), lidově řečeno „nemoci šílených krav“. Sugestivní fotografie obrovských hromad pobitého hovězího dobytka zapáleného při vynucené likvidaci, planoucí jasně do noci, tehdy znovu vyděsily a šokovaly nejen Brity a hlavní odběratele britského skotu – Francouze, ale, bez nadsázky, celý svět, neboť připomínaly obrázky z apokalypsy. Nad celou zemí, v níž v posledních letech panovala i z českého prostředí známá „blbá nálada“, jako by se vznášel duch zmaru, zoufalství a beznaděje.

Seriál Světové epidemie

Samotná BSE, neurodegenerativní onemocnění, projevující se dramatickými změnami v chování, poruchami koordinace pohybů a končící ve všech případech smrtí, přitom na počátku druhé poloviny devadesátých let nebyla žádnou novinkou. Patřila a stále patří do skupiny tzv. transmisivních (přenosných) spongiformních encefalopatií (TSE), jejímž původcem jsou škodlivé bílkoviny zvané priony, které bez imunitní odezvy napadají hostitelský organismus, hromadí se v centrálním nervovém systému (tzv. pórovatění mozku) a způsobují v něm fatální patologické změny. Především za jejich objev a za tzv. prionovou teorii z roku 1982 získal v roce 1997 americký neurolog a biochemik Stanley B. Prusiner (*1942), působící v současné době na Kalifornské univerzitě v San Francisku a na univerzitě v Berkeley, Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

Světové epidemie

U skotu byla tato nemoc s mimořádně dlouhou inkubační dobou (nejčastěji čtyři až pět let, v méně častých případech ale i dva až osm a v extrémním případě dokonce deset a více let) diagnostikována v roce 1986 (první případy se nicméně vyskytly již v letech 1984 a 1985), následně pak byla evidována i u jiných druhů zvířat. Příčinou nákazy, která ve Velké Británii vrcholila v letech 1991, respektive 1993 (tehdy bylo hlášeno téměř tisíc nových případů týdně) až 1996, kdy došla Evropské unii a vlastně celému světu trpělivost, a proto uvrhly ostrovní hovězí dobytek na dlouhých deset let do „potupné klatby“, bylo s vysokou pravděpodobností krmení skotu masokostní moučkou, vyrobenou (při nedostatečně vysoké teplotě) mimo jiné z těl infikovaných ovcí. Právě proto britská vláda v roce 1988 používání masokostní moučky pro krmení dobytka zakázala, škody však již byly napáchané a v roce 1995 zemřel v důsledku toho první člověk.

Z výše uvedeného vyplývá, že přenos nákazy ze zvířete, ať už ze skotu či z nějakého jiného, na člověka je velmi nebezpečný, neboť způsobuje tzv. Creutzfeldt-Jakobovou nemoc (anglicky Creutzfeldt-Jakob Disease; CJD), jež byla poprvé identifikována již německými neurology Alfonsem Mariou Jakobem (1884–1931) a Hansem Gerhardem Creutzfeldtem (1885–1964) ve dvacátých letech minulého století. V souvislosti s „nemocí šílených krav“ se jedná, abychom byli přesní, o tzv. novou variantu CJD (nvCJD; jenom v Británii touto nemocí ochořelo několik desítek lidí, kteří ve všech případech zemřeli). V současné době možnost onemocnění člověka CJD takřka neexistuje, ochranná opatření (primárně ta veterinární) jsou totiž mimořádně pečlivá a efektivní. V dnešních dnech je ostatně v důsledku těchto opatření nemoc poměrně vzácná dokonce i u zvířat.

Nehledě na tuto skutečnost Velká Británie na podzim roku 2018 jaksepatří zpozorněla poté, co se na farmě v Aberdeenu objevil nový případ „nemoci šílených krav“. Třebaže se jednalo o unikátní, izolovaný případ (neznámého původu) a třebaže se maso nedostalo k lidem, nařídila tehdy skotská vláda preventivní zákaz jakéhokoli přesunu zvířat z dotyčné farmy. Z toho, jak vážně úřady ojedinělý případ nákazy „nemocí šílených krav“ braly, je patrné, že se z „lekce“ z přelomu druhé poloviny osmdesátých a první poloviny devadesátých let minulého století náležitě poučily.

Kromě Británie se v posledních letech vyskytla „nemoc šílených krav“ rovněž v Polsku (na počátku roku 2019), jednalo se však o atypickou formu BSE, která se příležitostně, v zásadě velmi vzácně, projevuje ve všech populacích skotu, zejména u starších jedinců. Kromě Polska hlásily jednotlivé případy výskytu této atypické BSE rovněž Francie, Irsko a Španělsko, k žádné epidemii, srovnatelné se situací z Britských ostrovů z osmdesátých a devadesátých let minulého století, však ani v náznaku nedošlo. V České republice byla nemoc poprvé diagnostikována v zemědělském družstvu v Dušejově v okrese Jihlava na Vysočině v roce 2001, prozatím poslední případ byl hlášen Oldřišova na Opavsku v roce 2009; celkově bylo v ČR nakaženo třicet kusů dobytka. S ohledem na „potenciál“, jaký v sobě tato zákeřná nemoc skrývá, věřme, že byly poslední.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud